Looksmaxxing je internetová subkultura zaměřená na maximalizaci fyzické atraktivity. Nejčastěji se spojuje s mladými muži, kteří hledají způsoby, jak změnit své tělo nebo obličej a zvýšit tím své šance u žen.
Začít přitom může zcela nevinně. Cvičení, lepší jídelníček, péče o pleť, účes, oblečení nebo dostatek spánku jsou běžnou součástí péče o sebe. V komunitách looksmaxxingu se pro tyto postupy používá označení softmaxxing. Vedle něj existuje hardmaxxing, který už zahrnuje kosmetické zákroky, steroidy nebo výraznější zásahy do těla. Proč to mladí muž podstupují?
Za tím vším není jen touha vypadat lépe. „Mnozí hledají pochopení, proč se jim nedaří ve vztazích, chtějí mít pocit kontroly nad vlastním životem, chybí jim komunita a nerozumějí odmítnutí, nepřijetí, osamělosti nebo vlastní nejistotě,“ říká socioložka a docentka Masarykovy univerzity Lucie Jarkovská.
Právě internet podle ní může nabídnout jednoduchý výklad složitých problémů. Pokud muž nemá úspěch u žen, může dostat zdánlivě jasnou odpověď: problém je v jeho vzhledu. A pokud je problém ve vzhledu, měl by existovat i způsob, jak ho opravit.
Když se z atraktivity stane měna
Looksmaxxing se prolíná s širším prostředím takzvané manosféry – různorodého souboru internetových komunit zabývajících se mužstvím, vztahy, seznamováním a postavením mužů ve společnosti. Patří do ní jak skupiny zaměřené na sebezdokonalování, tak radikálnější a misogynní prostředí.
V některých z nich se atraktivita chápe podobně jako peníze. „Vzhled je forma kapitálu, který lze stejně jako příjem, status nebo sociální dovednosti zvyšovat a který má zásadní vliv na partnerské vztahy,“ vysvětluje Jarkovská. Z toho vzniká představa vztahů jako trhu, na němž má každý člověk určitou „hodnotu“.
V radikálnějších částech manosféry se pak fyzický vzhled může stát téměř hlavním vysvětlením toho, proč je někdo ve vztazích úspěšný a jiný ne. Pro mladého muže, který zažívá odmítnutí nebo samotu, je taková rovnice lákavě jednoduchá. Nemusí řešit celou složitost vztahů. Stačí najít své slabé místo a začít ho opravovat.
Tělo jako projekt
Psycholog Michal Petr upozorňuje, že samotný zájem o vzhled problémem není. „Je přirozený, zvlášť v dospívání a mladé dospělosti, kdy hodně řešíme, jestli někam patříme a jak nás druzí vnímají. Problém může nastat ve chvíli, kdy se člověk začne na sebe dívat hlavně očima druhých a stále řeší, jestli obstojí,“ říká.
Konkrétní ideál se přitom může měnit podle prostředí. Na internetu člověk získává stále nové srovnání – s influencery, ostatními muži i s představou toho, jak by měl vypadat „ideál“. Výzkumníci Michael Halpin a jeho kolegové v roce 2025 analyzovali tisíce příspěvků z velké internetové komunity zaměřené na looksmaxxing. Popsali mimo jiné, jak se pozornost uživatelů může přesouvat ke stále drobnějším rysům obličeje a jak s tím rostou nároky na jejich úpravu.
„Hranici mezi tím, co je ještě v pořádku, bych vedl hlavně podle míry svobody. U běžné péče si člověk může vybrat, kolik pozornosti vzhledu věnuje, a jeho hodnota na tom nestojí. Jiná situace je, když se muž musí neustále kontrolovat, porovnávat nebo upravovat a jeho nálada nebo sebevědomí na výsledku výrazně závisejí,“ říká.
Od čelisti až k vlastní moči
Právě v okamžiku, kdy už nestačí být jen upravený, začíná looksmaxxing nabízet stále radikálnější řešení. Jedním z nejznámějších je mewing, při němž má poloha jazyka na horním patře údajně změnit tvar čelisti. Přesvědčivé důkazy pro takový účinek u zdravého člověka ale chybějí a Americká asociace ortodontistů upozorňuje na možné problémy při nesprávném tlaku na zuby a čelist.
Ještě dál jde bone smashing, tedy opakované údery do obličejových kostí s představou, že se po drobných poraněních přestaví do atraktivnějšího tvaru. Lékařská opora pro tuto metodu neexistuje a hrozí například zlomeniny, poškození nervů nebo trvalá deformace.
Jiní muži se snaží změnit postavu pomocí starvemaxxingu, tedy drastického omezování jídla, nebo gymmaxxingu, jehož cílem je co nejvýraznější svalnatá postava. T-maxxing zase staví na představě, že testosteron znamená větší sílu, mužnost a atraktivitu; užívání hormonu bez lékařské indikace přitom může utlumit vlastní tvorbu testosteronu a ovlivnit plodnost.
Na úplném okraji této kultury se objevují i praktiky, které už s běžnou péčí o vzhled mají jen málo společného. Pheromone-maxxing například vychází z představy, že přirozený tělesný pach zvyšuje přitažlivost, a proto doporučuje omezovat sprchování nebo deodorant. Jinde se objevují rady k pití vlastní moči. Pro žádnou z těchto praktik přitom neexistuje přesvědčivý důkaz, že by vedla k větší sexuální přitažlivosti.
Ideál v nedohlednu
„Když jsou extrémní zásahy do podoby těla v určitém prostředí běžné, mohou časem začít působit jako standard a cílová čára se posouvá dál,“ říká Michal Petr. Podle psychologa může u některých mladíků extrémní práce s tělem přinášet také pocit disciplíny, síly nebo příslušnosti.
Právě tady vzniká prostor pro byznys. Jakmile člověk začne svůj vzhled vnímat jako něco, na čem je potřeba pořád pracovat, téměř vždy se objeví někdo, kdo mu nabídne další krok. Kosmetiku, doplněk stravy, tréninkový plán, návod nebo rovnou estetický zákrok. Pro influencery a tvůrce obsahu tak nejde jen o získávání publika. Vzniká z něj trh lidí, kterým lze nabídnout řešení jejich vlastní nejistoty.
Právě proto se podle Michala Petra vyplatí sledovat, co už člověk od péče o vzhled očekává. „Je rozdíl mezi tím chtít vypadat lépe a potřebovat vypadat lépe, abych se mohl cítit dost dobrý,“ říká.
Zdroj: autorský článek