Nové nálezy z čínské jeskyně prozradily spoustu nového o skupině denisovanů, kteří tam žili asi před 160 tisíci lety. Tito blízcí příbuzní moderních lidí podle výsledků výzkumu neměli příliš vyvinuté technologie, což mohlo předznamenat jejich pád.
Čtyři zuby, dva úlomky lebky a jedna část paže. Může to vypadat jako málo, ale tento nález začal psát novou kapitolu v dějinách poznání záhadných denisovanů.
Denisované jsou stále ještě téměř neznámí příbuzní moderních lidí, kteří asi až do doby před čtyřiceti tisíci lety žili v Asii. Vedle neandertálců jsou geneticky nejblíže lidem moderního typu, ale o jejich biologii a zvycích se toho moc neví. Hlavně proto, že jejich kosterních nálezů existuje jen minimum – i s těmi nově objevenými, které se našly v jihozápadní Číně, jich jsou pouhé dvě desítky.
Vědci objevili kosti denisovanů v jeskyni Pien-fu (neboli Jeskyně netopýrů), která leží v horské části provincie Jün-nan.
Už jen kosti představují pro vědce obrovský úspěch. Dlouhá léta jim totiž musel ve znalosti denisovanů stačit jen jediný kus kosti, malíček z ruské jeskyně Denisova. Teď ale našli nejen rovnou několik kostí, ale poprvé také nástroje vyrobené z kosti a kamene a navíc i zkamenělý pyl a zvířecí ostatky.
Podle studie v odborném časopise Nature v okolí jeskyně denisované žili asi v době před 197 až 134 tisíci lety, kdy využívali bohatství zvěře a dalších zdrojů, které nabízely tamní jehličnaté lesy.
Trojice ras v jedné jeskyni
Většina nálezů denisovanů pochází ze zmíněné ruské jeskyně, jenže tam vedle tohoto druhu homininů žili také neandertálci a moderní lidé. To komplikuje schopnosti vědců zjistit, co z nálezů souvisí s denisovany. U čínské jeskyně Pien-fu to ale neplatí. Žili v ní totiž zřejmě jenom denisované. Díky tomu mohou antropologové přiřadit artefakty k jejich tvůrcům.
Nález je zajímavý už jen tím, kde jeskyně leží. V minulosti totiž předchozí dvě místa spojená s denisovany představovala pokaždé úplně jiný ekosystém: sibiřské hory a tibetské velehory. Teď se povedlo poprvé najít jejich kosti i v subtropech, což naznačuje, že tento druh musel být nečekaně schopný přizpůsobovat se nejrůznějším podmínkám.
Čínští a francouzští vědci, kteří se na studii podíleli, zjistili, že denisované z Pien-fu si vyráběli nástroje z kamene a kostí, pomocí nichž lovili velkou kořist. Pravděpodobně se jednalo hlavně o buvoly, obří tury a také několik druhů jelenů. Podle rozštípaných kostí je pravděpodobné, že hojně využívali mozek, který obsahuje tolik důležitý tuk.
Kamenné nástroje, které k tomu denisované používali, byly spíše primitivní, vypadají jako narychlo vyrobené a adaptované na aktuální úkol. „V mnoha případech se zdá, že denisované možná jen odštípali z kamene pár ostrých úlomků, použili je a pak je odhodili,“ uvedli čínští vědci pro americký magazín National Geographic. „Nástroje z tohoto naleziště naznačují, že denisované se nezaměřovali na konkrétní tvar či techniku tak, jak to později začali dělat naši předkové.“
A dost možná to ani nepotřebovali, protože z nálezů zvířat vyplývá, že krajina, kterou obývali, doslova přetékala divokou zvěří, takže zde nebylo příliš obtížné sehnat potravu, a to ani během dob ledových, které probíhaly právě v době, z níž pocházejí denisovanské pozůstatky.
Nové objevy, nové záhady
Tento významný objev otevřel úplně nové oblasti výzkumu denisovanů, takže logicky přinesl i nové otázky, na něž nemají vědci zatím odpovědi. Například paže je prvním takovým nálezem. Je poměrně krátká, podobná pažím neandertálců, ale měla zřejmě větší hybnost. Pro jakou specializaci se vyvinula? To zatím není jasné, stejně jako příčiny zániku tohoto lidského druhu, ani jeho přesný vztah k moderním lidem.
Nepříliš rafinované nástroje ale možná právě příčinu ústupu naznačují. Moderní lidé totiž žili v méně pohostinných podmínkách. Aby ulovili dostatek kořisti, museli se naučit tvořit kvalitnější nástroje, zatímco denisované si desítky tisíc let vystačili s improvizací. Když se moderní lidé dostali do oblastí dříve obývaných jen denisovany, mohli je tak díky tomuto náskoku vytlačit. To je ale zatím jen hypotéza, pro jejíž dokázání chybí více hmotných svědectví.