Od našeho zpravodaje v Pobaltí – Asi neexistuje lepší místo, které by ilustrovalo složitý vztah Lotyšů a Rusů, než Vítězný park na levém břehu řeky Daugavy v metropoli Rize. Ještě před čtyřmi lety tam totiž stál osmdesát metrů vysoký sovětský památník.
Jenže potom, co v únoru 2022 ruská armáda spustila plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, nechaly lotyšské úřady obelisk vnímaný jako symbol oslavující totalitní režimy zbourat. To tehdy vyvolalo velké pobouření mezi místní ruskou menšinou.
Tenzi se snaží pravidelně využívat ruské špičky. Prezident Vladimir Putin i další představitelé Kremlu opakovaně označují ochranu ruskojazyčných obyvatel v zahraničí za jednu z priorit ruské politiky a v minulosti právě tímto argumentem ospravedlňovali své kroky vůči sousedním zemím.
Třetina obyvatelstva
Podle lotyšského statistického úřadu žilo na začátku roku 2025 v Lotyšsku 434 243 etnických Rusů, což představovalo 23,4 procenta z celkové populace 1,86 milionu lidí. Se započítáním ruskojazyčných obyvatel se pak může jednat až o třetinu obyvatelstva.
Rusové žijí sice na území dnešního Lotyšska po staletí, zásadní změnu ale přinesla sovětská okupace a konec druhé světové války. Zatímco okupační úřady odvlekly mezi lety 1944 a 1952 z Lotyšska 136 tisíc lidí, Moskva do republiky přesouvala pracovní sílu pro nově budované továrny, průmyslové podniky i armádu.
To je věc, která místní lidi dodnes traumatizuje – na obou stranách bariéry. Když se zeptáte náhodného člověka na ulici, někdo z jeho příbuzných se nejspíš vydal na nedobrovolnou cestu na Sibiř.
Ruskojazyční zase mají často pocit, že je obzvlášť po obnovení nezávislosti v roce 1991 místní politici přehlížejí. A menší – i když hlasitá – část z nich se zase domnívá, že se nemusí učit místní jazyk, přestože v zemi žijí dekády.
To po léta působí spory, jenže společnost se pomalu mění. A proměnila se i samotná ruskojazyčná komunita. Původně významná politická a dělnická síla se roztříštila.
Drasticky ubylo také takzvaných neobčanů – tedy lidí převážně ruského původu, kteří po obnovení lotyšské nezávislosti nezískali automaticky občanství. Zatímco v polovině 90. let tvořili téměř třetinu obyvatel země, dnes jejich počet klesl na méně než šest procent populace.
Válka všechno změnila
Podle sociologa Mārtiņše Kaprānse změnu způsobila právě ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022. Projevuje se to i ve volbách, které pobaltská země pořádá tuto sobotu.
Žádné politické uskupení od začátku války není schopné oslovit celý elektorát, který je rozdělený mezi několik stran a liší se nejen politickými preferencemi, ale i pohledem na válku či budoucí směřování země.
„Rok 2022 je pro ruskojazyčné voliče zásadním zlomem. Způsob, jakým přistupují k válce a jak si představují svou budoucnost, se po roce 2022 výrazně proměnil,“ říká Kaprāns v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Otázky jazyka, vzdělávání nebo sovětského dědictví sice zůstávají pro část ruskojazyčných obyvatel důležitým tématem. Jenže i když se o nich občas mluví jako o trojském koni NATO, jejich postoje k Rusku jsou výrazně zdrženlivější než před několika lety.
Kaprāns například upozorňuje, že otevřeně proruské nálady dnes představují pouze okrajový proud. Podle posledních průzkumů hodnotí Vladimira Putina pozitivně přibližně devět procent ruskojazyčných obyvatel Lotyšska.
Ještě výmluvnější je podle něj jiný údaj: když se výzkumníci v Lotyšsku a Estonsku ptají ruskojazyčných respondentů na jejich vztah k Rusku, nejčastější odpovědí bývá nejistota nebo odmítnutí zaujmout jasné stanovisko. Takto odpovídají až dvě pětiny dotázaných. „Je tam velký odstup a váhavost,“ popisuje sociolog.
Pětina neví
Průzkumy před víkendovými volbami ale mají jednu velkou nevýhodu: téměř pětina voličů ještě pár dní před otevřením volebních místností neví, koho bude volit.
Což je i problém, na který narazila redakce, když v ulicích lotyšské metropole zjišťovala, pro koho budou lidé hlasovat.
„Nevím, politiku nesleduju,“ vysvětluje redaktorovi ruskojazyčně mladý muž jménem Hainrihs v jednom z rižských barů. Mladá žena za barem pak hovoří podobně, politiku též nesleduje. Volit by sice chtěli oba, rozhodnou se nejspíš podle kamarádů (jejichž volbu zatím také ani jeden z oslovených nezná) nebo sociálních sítí.
Neznalost toho, koho budou volit, ovšem mladé ruskojazyčné lidi spojuje s vrstevníky z řady etnických Lotyšů. Na otázku redakce skoro pokaždé zaznívá „nevím“.
A společný mají i přístup k ruské hrozbě: nikdo z oslovených se v žádném bezprostředním nebezpečí necítí, na druhou stranu je ovšem kvůli nejistotě podle nich složitější plánovat na delší dobu dopředu.
„Diskriminace nás ruskojazyčných? O tom jsem neslyšel,“ ilustruje situaci z pohledu místních zmíněný Hainrihs.
Rozdělená „komunita“
Jistější si je generace starších ruskojazyčných obyvatel, jejich hlasy si ovšem rozdělí víc zmíněných stran.
Podle Kaprānse dnes na rozdíl od minulosti a časů primátora Rigy Ušakovse nelze mluvit o jednotném ruskojazyčném bloku, který by automaticky podporoval proruské či protestní strany.
Zatímco nejradikálnější část voličů oslovují uskupení typu Stabilitātei!, jiní dávají přednost pragmaticky orientovaným stranám, například formaci Ainārse Šleserse, a část voličů podporuje i tradiční celostátní strany.
Německé stíhačky
Na období voleb a vypjatou bezpečnostní situaci v regionu se připravilo i lotyšské ministerstvo obrany: na jeho žádost jsou v zemi čtyři německé stíhačky Eurofighter, které se mají přidat k italským a tureckým letounům a společně posílit ochranu země.
Resort obrany uvedl, že cílem je zajistit bezpečný průběh voleb a rychlou reakci na případné narušení vzdušného prostoru.