Čtyřletý projekt je financován prostřednictvím ministerstva školství z Operačního programu Jana Amose Komenského: Zdivočelá země. Trvat bude ještě dva roky.
Areál vznikal od roku 1939 v souvislosti s těžbou cínu. V meziválečném období se ložisko ukázalo jako málo vydatné a těžba se nevyplácela, za války se ale do jeho dobývání přesto investovat. Velká technologická přestavba nastala podle archeologa Petra Hasila v roce 1943.
„Projektová dokumentace ze Státního oblastního archivu v Plzni zachycuje stav, jak podnik měl původně vypadat, ale nezaznamenává, jak reálně vypadal. Snažíme se hledat odchylky oproti dokumentaci. Využíváme metodu vícesnímkové fotogrametrie. Zároveň používáme 3D skenery, ať už mobilní, nebo terestrické (laserové), ale nejčastěji a nejvíc času nám tady zabírá ta klasická práce destruktivní archeologie pomocí nástrojů, jako je lopata a krumpáč,“ řekl Hasil.
Pracovníkům univerzity se například podařilo odčerpat vodu z kotelny, která byla cíleně zatopena na konci 40. let a nyní je poprvé znovu přístupná. Tým dokumentuje také pozůstatky strojního vybavení, například hloubicího vrátku, a zaměřuje jednotlivé stavby a další objekty areálu.
Podle Jana Hlaváče ze strojní fakulty ZČU pomáhají strojaři popsat stroje, k čemu sloužily a jak fungovaly, a vytvářejí jejich trojrozměrné modely. Výsledkem má být mimo jiné virtuální model, kterým bude možné areál projít pomocí virtuální reality.
„Naše funkce zde je spíše podpůrná. Zpracování rudy je popsáno v dobových knihách, je to běžný proces, jak se ruda těží a jak se upravuje. Stroje musely hrubě natěženou rudu rozdrtit a odstranit okolní kamenivo. Takto připravený substrát se už odtud odvážel na zpracování jinam,“ řekl Hlaváč.
Práce na úpravě rudy v areálu skončily v květnu 1945, úplně zde byla činnost ukončena v roce 1947. Jelikož se důl nachází v pohraničním pásmu, zcela opuštěné je místo až od 90. let.
Sauersack byl podle archeologů také zajateckým táborem. Pracovali zde vedle specialistů se zahraničními zkušenostmi a dělníků z okolních vesnic také stovky válečných zajatců z řad francouzské armády a později převažovali zajatci ze Sovětského svazu.
Z areálu se dochovaly zejména železobetonové konstrukce, základy strojního vybavení, násypky se zbytky nezpracované rudy a zahušťovací nádrž. Většina ostatních částí továrny ze dřeva se nedochovala.
V Krušných horách má těžba rud tradici od konce 15. století, největší rozmach zaznamenala v 16. století. Pro archeology ze ZČU není Sauersack jediným areálem zkoumaným v regionu, zajímají se i o objekty, které sloužily zpracování uranové rudy, hlavně v 50. letech, dodal Hasil.