Samotný film z roku 1976 přitom není tak snadné zařadit. Na jedné straně jde o obratně vystavěný hollywoodský thriller plný pronásledování, tajemství, dvojitých agentů, diamantů, vražd a útěků. Na straně druhé je to film o nacismu, antisemitismu, americkém establishmentu, generačním traumatu a mladém muži, který utíká před zodpovědností.
Režisér John Schlesinger natočil Maratónce podle románu Williama Goldmana, který též napsal scénář. Goldman patřil v 70. letech k nejžádanějším hollywoodským scenáristům a ve stejném roce, kdy Maratónec vstoupil do kin, získal Oscara za novinářský thriller Všichni prezidentovi muži. Po westernu Butch Cassidy a Sundance Kid šlo už o jeho druhou zlatou sošku.
Také během produkce se sešla mimořádně silná sestava tvůrců a herců: kromě Schlesingera a Goldmana za filmem stál věhlasný producent a bohém Robert Evans nebo Oscarem oceněný kameraman Conrad L. Hall. Do hlavních rolí pak byli obsazeni zástupci různých generací a hereckých škol – Dustin Hoffman, Roy Scheider a Laurence Olivier.
Nikomu nelze věřit
Přestože byl Maratónec svým finančním zázemím typickým hollywoodským velkofilmem, ve výsledku nepůsobil jako další uhlazený studiový produkt. Naopak v sobě nese hodně z nervozity a cynismu tzv. Nového Hollywoodu, tj. éry svobodných autorských filmů z přelomu 60. a 70. let od tvůrců jako Francis Ford Coppola, Peter Bogdanovich nebo Martin Scorsese.
Atmosféře nedůvěry vůči zkorumpovaným institucím a autoritám odpovídá i příběh. Babe, kterého hraje Dustin Hoffman, je doktorandem historie na Kolumbijské univerzitě a zároveň vytrvalostním běžcem. Připravuje se na maraton a jeho akademická práce se zabývá tyranií a mccarthismem. Jeho otec totiž během protikomunistických čistek čelil vykonstruovanému obvinění ze sympatií ke komunismu a nakonec spáchal sebevraždu.
Na první pohled se zdá, že Babe žije svůj americký sen: studuje, běhá, má přítelkyni a snaží se držet stranou politiky a násilí. Tento odstup se však postupně ukáže jako iluzorní. Zatímco Babe je v první části filmu poměrně pasivní postavou, jeho starší bratr Henry, kterého hraje Roy Scheider, je naopak mužem činu. Pracuje pro tajnou vládní organizaci a současně působí jako kurýr Christiana Szella (Laurence Olivier), nacistického válečného zločince ukrývajícího se v Jižní Americe.
Film neprezentuje Szella jako ideologa, který by se snažil obnovit nacistickou říši. Je posedlý především vlastním přežitím a majetkem. Nejvíc ho zajímají ukradené diamanty, kvůli nimž opouští své útočiště a vydává se do Spojených států. Zároveň začne likvidovat lidi, kteří o diamantech věděli, protože jim nedůvěřuje. Postupně si proklestí cestu až k Babeovi, z něhož se v jedné z nejslavnějších scén filmu snaží mučením (vrtáním zdravých zubů) vypáčit informaci, kde jsou diamanty. Při tom mu klade jedinou otázku „Je to bezpečné?“
Několik nocí beze spánku
Podle jedné ze zákulisních vyprávěnek Dustin Hoffman před natáčením mučicí scény několik nocí nespal, aby vypadal opravdu vyčerpaně (Hoffman sám historku po letech korigoval tvrzením, že nespal kvůli problémům v osobním životě). Olivier měl na jeho zdánlivou oddanost metodickému herectví reagovat slavným popíchnutím „Proč prostě nezkusíš hrát?“. Je to právě legenda britského filmu a divadla, která umocňuje sugestivitu scény.
Olivierův Szell není hysterickou karikaturou nacisty, která pořád křičí. Naopak působí velmi elegantně. Má upravené vlasy, padnoucí brýle, měkký německý přízvuk a klidné vystupování. Právě kontrast mezi vnější kultivovaností a naprostým pohrdáním lidským životem je na něm tak znepokojivý. Olivier byl za roli nominován na Oscara a získal Zlatý glóbus.
Szellova přezdívka „Bílý anděl“ odkazuje k Josefu Mengelemu, nacistickému lékaři z Auschwitzu známému jako „Anděl smrti“. Olivierovu postavu tak lze chápat jako ztělesnění nacistického zla, které spojilo vědeckou a medicínskou autoritu s průmyslově organizovaným násilím. Podobně můžeme jeho cestu do New Yorku v symbolické rovině interpretovat jako návrat k bolestivé minulosti, kterou společnost považovala za uzavřenou.
Téma návratu minulosti je obsažené také v lince s Babeovým otcem a doktorskou prací. Protagonista kvůli rodinnému traumatu projevuje značný intelektuální zájem o tyranii, ale dosud ji jenom studoval z bezpečné vzdálenosti. Szell mu ji umožní poznat na vlastním těle.
Mění se také význam Babeova běhání. Zpočátku je mužem, který před problémy doslovně i obrazně utíká. Později ale běží proto, aby přežil. Jeho fyzická zdatnost, která se zpočátku zdá být jen součástí určitého životního stylu, se stává prostředkem záchrany.
Některé násilné scény byly vystřiženy
Snímek díky koncentrované režii a naznačené síti motivů funguje jako politický thriller i jako studie komplikovaného vztahu Spojených států k vlastním dějinám. K jeho syrovosti přispívá kromě větší míry násilí i natáčení v reálných lokacích New Yorku a dalších velkoměst. Během běžeckých scén a honiček pak kameraman Conrad L. Hall bohatě využil tehdy stále čerstvou technologii Steadicamu a mohl se plynule pohybovat spolu s herci.
Navzdory všem kvalitám scénáře jsou ale ve filmu momenty, kdy je obtížné určit, kdo přesně koho zradil, proč některé postavy jednají tak, jak jednají, a jak přesně do sebe jednotlivé části spiknutí zapadají. Tento problém má konkrétní produkční příčiny. Původně ambivalentnější konec filmu byl přepsán producentem a během střihu byly odstraněny některé velmi násilné scény. Goldman zásahy později označil za zásadní chybu, protože bez vystřižených scén se podle něj Henry jeví jako méně komplikovaná a morálně problematická postava, než měl být.
Vznikl tak thriller, který funguje dokonale na úrovni jednotlivých scén, ale hůř jako komplexní mechanismus. Ačkoli v něm neustále zaznívají více či méně zlověstné otázky, třeba jako ta ústřední „Je to bezpečné?“, divák udělá lépe, když se v určitém okamžiku ptát přestane a nechá se jednoduše vést od jedné napínavé situace k další.