Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) zakládá platformu, která má prostřednictvím kultury pomáhat s prevencí deprese a úzkosti. Po počátečním mapování by měla vzniknout síť propojující už existující kulturní instituce jako galerie, muzea či knihovny, kde lidé mohou například společně tvořit, tančit, zpívat a podobně. Cílem je aktivní zapojení lidí, nikoliv pouze „expozice“ kultuře. V další fázi má nová Národní platforma prevence kulturou propojit kulturní sítě se zdravotními, sociálními a školskými službami.
Nová platforma staví na činnostech, které kulturní a umělecké instituce už přirozeně nabízejí – návštěvách výstav, společné tvorbě, zpěvu, tanci, participativních programech, dílnách nebo i komunitních aktivitách. Nejde přitom o arteterapii ani o to, že by se z kulturních institucí měla stát zdravotnická zařízení. Smyslem je využít to, co už v regionech existuje a vytvořit z nich dostupnou a propojenou síť podpory duševního zdraví.
Odborníci z NUDZ odkazují na řadu zahraničních studií, podle kterých zapojení do kulturního života a uměleckých aktivit může podporovat takzvaný well-being, sociální propojení a také snižovat depresivní a úzkostné příznaky. Podle výzkumnice z NUDZ Dominiky Grygarové analýza shrnující studie z více než dvaceti zemí ukázala znatelné snížení depresivních i úzkostných příznaků.
„Neznamená to ale, že by kulturní programy nahrazovaly psychoterapii nebo jinou odbornou péči – jejich role je jiná, zejména preventivní a podpůrná. První ekonomické analýzy zároveň naznačují, že některé z těchto programů mohou být nákladově efektivní a vytvářet širší společenskou hodnotu,“ vysvětlila Grygarová. Cílem podle ní bude také systematické ověřování účinku programů a jejich nákladové efektivity.
„Samotný účinek nespočívá jen v pasivní expozici umění. Důležité je zejména aktivní a smysluplné zapojení: možnost soustředit pozornost jinam než na vlastní obtíže, něco vytvářet nebo prožívat, reflektovat zkušenost, setkávat se s druhými lidmi a získávat pocit sounáležitosti a kompetence. Kulturní prostředí navíc může být pro řadu lidí přirozenější a méně stigmatizující než prostředí zdravotní péče,“ vysvětluje Grygarová.
„V následujících krocích chceme navázat tím, čemu se říká Umění na předpis, a co funguje v řadě vyspělých zemích, v čele s Velkou Británií a státy severní Evropy. Konkrétně je to takzvaný baltský model, který budeme přebírat. V příštím roce budeme spolu s dánskými kolegy připravovat evropský projekt na rozšiřování tohoto modelu,“ dodává.
Dvě fáze
V první fázi má platforma nejprve zmapovat dostupné aktivity, které by mohly mít preventivní potenciál, a vytvořit webové rozhraní, které usnadní orientaci veřejnosti i odborníků. Od počátku budou odborníci zkoumat vliv nabízených aktivit na well-being a další ukazatele, později by měly vzniknout i robustnější kontrolované studie. Národní ústav duševního zdraví zajistí koordinaci, metodické a výzkumné zázemí. Regionální centra budou propojovat místní kulturní, komunitní a veřejné aktéry a podporovat přenos zkušeností.
V další fázi by tak mělo dojít k propojení kulturní sítě se zdravotními, sociálními a školskými službami. Rolí NUDZ bude oslovovat lékaře, psychology, školní psychology nebo sociální pracovníky. Ti potom budou nabízet programy jako preventivní či doplňkovou léčbu lidem trpícím osamělostí, mírnými až středními úzkostmi či depresemi.
„V regionálním centru by pak působil propojující pracovník, který by dokázal propojit místní kulturní nabídku a potřeby konkrétního klienta a nakombinoval mu vhodnou ‚dávku‘ – například dva týdny tanec, dva týdny řemeslné dílny, tři týdny sbor, tři týdny divadlo. Program obvykle trvá osm až deset týdnů, jednou až dvakrát týdně. To je však běh na dlouhou trať, zatím jsme v počáteční fázi,“ uzavírá Grygarová.
Do projektu jsou zatím zapojena dvě regionální centra – Galerie Benedikta Rejta a Vlastivědné muzeum Olomouc, odborníci z NUDZ průběžně komunikují s dalšími partnery a setkávají se s výrazným zájmem řady kulturních institucí i krajů.