Pražský hrad prošel během staletí své existence mnoha proměnami. Do jeho podoby zasáhl také první porevoluční československý a následně český prezident Václav Havel. Jak se jeho aparát popasoval s komunistickým dědictvím i nedostatkem financí, popsal v pořadu 90′ ČT24 historik architektury Zdeněk Lukeš, který se tehdy i v následujících letech na péči o hradní areál podílel.
Lukeš na Hradě působil od počátku devadesátých let. „Byl to pro mě šok, protože tam vládl absolutní nevkus, zejména v reprezentačních místnostech i tam, kde se přijímají státní návštěvy,“ přibližuje své první dojmy z roku 1990. Jako první ze zahraničí dorazil po sametové revoluci na Hrad tehdejší německý prezident Richard von Weizsäcker. „Byl tak vyděšen, že potom poslal celý náklaďák s nábytkem, abychom si to tam aspoň trošku vylepšili,“ vzpomíná Lukeš.
Shoda panovala v zájmu více otevřít „nedobytnou pevnost“ veřejnosti. Něco bylo možné zpřístupnit rychle, třeba Královskou zahradu, v níž bydlel poslední komunistický prezident Gustáv Husák, takže byla udržovaná. „Jen se otevřely brány a sundaly se z nich plechy, které znemožňovaly pohled dovnitř,“ upřesnil Lukeš. Ze stejného důvodu, tedy aby nebylo vidět na takzvaný prezidentský domek, nebylo možné vyšlápnout na věž jinak i za minulého režimu přístupné katedrály svatého Víta.
Renesanční prostor Císařské konírny například sloužil za Havlova předchůdce jako tělocvična hradní stráže. A i Jelení příkop nebo Jižní zahrady, které za první republiky pozměnil tehdejší oficiální hradní architekt Josip Plečnik, už vyžadovaly větší přípravy. „Trvalo nám dvacet let, než jsme je uvedli do původního stavu,“ spočítal Lukeš.
Rolling Stones se chytili, Jackson ne
Jedna věc byly představy, druhá finance k jejich realizaci. „Válčilo se s nedostatkem peněz. A ještě se stavebními firmami, protože to byly ještě postkomunistické molochy, které sice asi uměly stavět paneláky, ale neuměly třeba udělat mlatovou cestu v zahradách, kde jsme chtěli odstranit asfalt. Nebo oblázkovou dlažbu,“ upozornil na další úskalí Lukeš.
Pomoc někdy přišla z nečekané strany. Když kapela Rolling Stones při jednom ze svých koncertů v Praze navštívila i Havla na Hradě, postěžoval si jim prezident, že je problém s regulací osvětlení ve Španělském sále, využívaném za minulého režimu na zasedání Ústředního výboru KSČ. Britští rockeři nejen na instalaci nového osvětlení přispěli, ale jejich spolupracovník Patrick Woodroffe byl i designérem osvětlení využívajícího původních dvou tisícovek žárovek umístěných v mosazných nástropních a nástěnných lustrech.
K přepínání dostal Havel ovladač s typickou samolepkou vyplazeného jazyka. „Byl jsem pověřený, abych to předvedl Michaelu Jacksonovi, když přišel na Pražský hrad, že by třeba taky mohl něčím přispět. Ale ten se nechytil,“ prozradil Lukeš.
Gebauer, Jiřičná či Šípek
Na proměně Hradu spolupracovala i řada českých architektů, designérů a umělců: Bořek Šípek, Petr Franta, Eva Jiřičná, Kurt Gebauer, Josef Pleskot nebo Michal Gabriel, který nad vchod do prostor prezidentské kanceláře umístil levharta. „Samozřejmě jsme chtěli lva, ale on říkal, že lva neumí, že nám udělá třeba žraloka nebo koně. A přinesl okřídlenou kočku – tak je tam kočka,“ podotkl Lukeš.
Jednou z nejrozsáhlejších rekonstrukcí procházel na Hradě v posledních letech Palác šlechtičen, založený Marií Terezií. Rozlehlou stavbu mimo jiné zdevastovaly garáže pro Státní bezpečnost.