Loňský turnaj budí respekt, mladí Češi chtějí vstupenku. Ohromný pokrok, chválí je Lojda – Aktuálně.cz

Sezona jde do finále. Tenisová špička se přetahuje o poslední body, které jsou potřeba pro osm nejlepších na listopadový Turnaj mistrů a mistryň.

Ten si v singlu zahraje, pokud bude zdravá, Linda Nosková a spolu s ní má velkou šanci se kvalifikovat i Karolína Muchová. Momentálně drží poslední postupovou příčku a ohrozit ji mohou jen Polka Iga Šwiateková nebo Ukrajinka Marta Kosťuková, pokud některá z nich zazáří na posledních dvou turnajích.

To Muška už nechává vše osudu, po Wu-chanu si nepřihlásila žádný další turnaj a v rozhovorech neskrývala, že už je docela vyčerpaná.

Na jednu stranu se může někdo divit, že se ještě nekousne, nepožádá o nějakou divokou kartu a nepojistí si letenku do Indian Wells, kde se Turnaj mistryň odehraje. Přeci jen je to prestiž, po grandslamech a olympiádě možná nejcennější individuální trofej se štědrými odměnami.

Na stranu druhou peníze nejsou všechno, zdraví je přednější a v případě Karolíny to platí dvojnásob. Vždyť kdy naposledy odehrála během jednoho roku tolik zápasů?

A ruku na srdce, i když 30 let je pořád ještě krásné číslo, mladice už není. Je možné, že už trochu myslí na grandslamy v příštím roce, které asi budou její prioritou.

Jasně, letos hrála finále Wimbledonu, což je brutální výsledek, ale na těch ostatních podnicích velké čtyřky už to bylo slabší. Hlavně v Paříži a New Yorku. Právě to je důvod, proč postup na Turnaj mistryň ještě nemá jistý.

Takže než si uhnat nějaké zranění a odstřelit se zase na tři nebo čtyři měsíce, to radši ať šetří síly.

I když taková Katka Siniaková nezvolňuje tempo, ani když má na kontě přes 100 zápasů a jistý Turnaj mistryň coby světová jednička v deblu. Přesto odehrála dvě tisícovkové akce a v obou to dotáhla do finále.

Neuvěřitelné. Zase pokaždé s jinou parťačkou a k tomu přiznala, že v Pekingu to celé proležela s chřipkou a vstala vždycky jen na zápas.

Sama váhala, jestli to neměla zabalit, ale nechtěla to parťačkám skrečovat a v singlu obhajovala skoro 500 bodů, což je pořádná darda.

Jenže zatímco v deblu je to snazší, pokrýváte půlku kurtu a tolik se nevydáte, ve dvouhře vás nemoc dostihne, a tak toho Katka ani tak moc neuhrála a propadla se až na konec první stovky žebříčku. Bohužel.

Nutno ale říct, že ona už asi jiná nebude. Tejpy vidíme po jejím těle už někdy od ledna, zápas hraje co dva tři dny. Takže jen co skončila ve Wu-chanu, už zase letěla do Ósaky, aby posbírala chybějící singlové body a do konce roku se usadila někde poblíž první padesátky.

Když už jsme u toho kvalifikování se na turnaj těch nejlepších, boj o každý bod v těchto týdnech svádí i teenageři Jan Kumstát a Maxim Mrva. Těm jde totiž o postup na Next Gen Finals, tedy takový Turnaj mistrů do 20 let.

A oba jsou blízko. Do italské Calabrie, kde se akce pořádá, se podívá osmička nejlepších mladíků sezony plus dva náhradníci. Kluci jsou momentálně na 12. a 13. místě.

Oba jsem minulý týden viděl pěkně zblízka. Dostal jsem nabídku jet jako náhrada za trenéra Petra Kovačku s Kumym na challenger do italského města Olbia, kde hráli s Maxem společně i čtyřhru.

Osobně jsem se přesvědčil, jak velký progres oba za poslední měsíce udělali.

Možná si vzpomínáte, jak Honza v létě vyhrál tři velké challengery za sebou a rychle vylétl do druhé stovky žebříčku. Pak ale od konce srpna nehrál. Trápila ho bolavá žebra, měl virózu, nemohl pořádně hrát turnaje.

Na ty se vrátil až teď a je na něm vidět herní sebevědomí, i po té pauze si věří. Spolupracuje s mentálním koučem Janem Mühlfeitem a i ten ho chválil, když vyhrál první zápas po pauze dvakrát 7:6, jak to hlavou skvěle zvládl.

Skvěle servíruje, hraje aktivně na returnu, chodí do toho, neskutečně na sobě zapracoval.

Max je v herním stylu jeho opak. Skvěle se hýbe, hraje pestře, je šikovný, výborně čte hru. I on letos vyhrál svůj první challenger a posunul se na místa, která mu zaručují kvalifikaci grandslamů. Je na něm vidět, že trochu dospěl, s trenérem Emanuelem Řeholou jsou do toho správně zapálení a šlape jim to.

Oba kluky nakonec z dvouhry v Olbii vyřadil Jacob Fearnley, Kumyho v osmifinále, Maxe ve čtvrtfinále. To už je Brit, který byl v padesátce, teď je ve stovce, bylo na něm vidět, že je lepší, takový klidnější a postup si pohlídal.

Kluci pak jeli na kvalifikaci ATP turnaje do Lyonu, kde si Max připsal výhru nad Srbem Dušanem Lajovičem, ale pak prohrál třísetovou bitvu se zkušeným Francouzem Pierrem-Huguesem Herbertem. A Kumy padl s Američanem Michaelem Mmohem.

Pro oba ale ohromně cenná zkušenost, o které by se jim možná ještě před nějakým půlrokem ani nesnilo a kterou mohou prodat na dalších challengerech.

Teď mají velkou motivaci si Next Gen zahrát. I když se může zdát, že to je taková zvláštní exhibice se speciálními pravidly, hraje se o spoustu peněz, je to hodně sledované a stačí se podívat, kdo si ho zahrál například minulý rok.

Vyhrál Američan Learner Tien, finále si s ním zahrál aktuálně 27. hráč světa Belgičan Alexander Blockx. Světu se tam představil Rafael Jódar nebo jeho krajan Martín Landaluce.

Kromě Tiena byli tihle pánové sotva ve druhé nebo třetí stovce a teď jsou hluboko zakouslí v té první, někteří bojují o první dvacítku nebo dokonce top 10 rankingu.

Samozřejmě neříkám, že Next Gen je automatickou zárukou úspěchu, musíte mít patřičnou tenisovou úroveň, ale je to něco, co vám může v tenisovém vývoji určitě hodně pomoct a jsem moc rád, že máme ve hře hned dvě devatenáctileté pušky.

Udržet příslušnost alespoň v první dvacítce žebříčku ATP bude chtít určitě Jirka Lehečka. Ten si přenesl formu i sebevědomí z Davis Cupu do turnaje v Tokiu, kde si zahrál finále proti Alcarazovi a pak padl se Španělem Jódarem v Šanghaji ve třetím kole.

Ani není tak důležité, kolik bodů kde uhrál, ale jaký předváděl tenis, s oběma španělskými favority hrál vyrovnaný zápas. Ukázal, že má level na to hrát s nimi klidně až do závěrečných kol.

To Kuba Menšík se naopak od Davis Cupu nepotkal úplně s nejlepší formou. Už na Laver Cupu se ve dvouhře trápil, v Asii uhrál dvě osmifinále, ale pokud by chtěl skončit sezonu v první patnáctce, potřeboval by ještě přidat.