Křivolaké uličky, kamenné domy, stín i v horkých dnech a blízkost moře. Čeští majitelé si chorvatský ostrov Cres i samotné stejnojmenné městečko oblíbili natolik, že se sem více než dvacet let opakovaně vraceli. V roce 2020 se rozhodli pořídit si v historickém centru vlastní dům. Chtěli místo, kde mohou část roku bydlet, pracovat na dálku a trávit čas s rodinou a přáteli. Nabídka nových apartmánů je nelákala, hledali stavbu s historií a osobitým charakterem.
Vybrali si starý dům, který potřeboval zásadní rekonstrukci. Z původní stavby zůstaly čtyři obvodové kamenné zdi, všechno ostatní vyžadovalo rozsáhlé stavební zásahy. Majitelé měli z Česka zkušenosti s rekonstrukcemi vlastních nemovitostí, do obnovy kulturní památky v cizí zemi se ale pouštěli s vědomím, že je čeká řada komplikací.
Související
S návrhem jim pomohlo architektonické studio I.D.Arch, konkrétně architektka Ivana Dombková a Rostislav Černík. Jejich úkolem nebylo jen vrátit domu původní krásu, ale proměnit ho v pohodlné místo pro delší pobyty. A to v pěti podlažích, z nichž každé má sotva třicet metrů čtverečních.
Kámen zachránila sousedka
Jedním z hlavních přání architektů bylo zachovat původní kamenné zdivo a nechat ho v interiéru vyniknout. Jenže staré stěny potřebovaly důkladně očistit a znovu vyspárovat. Řemeslníci zkoušeli různé postupy, ale nedařilo se jim dosáhnout výsledku, se kterým by byli spokojení.
Pak se nabídla sousedka. Bydlí hned vedle a věděla, jak se starým kamenem zacházet, protože její otec býval kameníkem. Nakonec se do práce pustila sama. Obnova přibližně sta metrů čtverečních zdiva jí zabrala šest měsíců. Během práce se spřátelila s řemeslníky a majitelům pomohla lépe poznat místní komunitu.
Právě původní kámen dnes určuje atmosféru interiéru. Architekti ho nechali viditelný všude, kde to technické řešení dovolovalo. Jen na některých místech ho zakryli svislými dubovými panely. Za nimi vedou kabely, rozvody vody i další instalace, které by jinak musely narušit historické stěny.
Pět pater, žádný pravý úhel
Dům nemá jediný pravý úhel. Jeho půdorys připomíná spíš nepravidelný lichoběžník a každé podlaží má trochu jiný tvar. Architekti proto nemohli jednoduše rozdělit plochu na místnosti podle obvyklých pravidel. Museli hledat využití pro každý výklenek a počítat s tím, že schodiště, nábytek i technické rozvody se budou muset přizpůsobit staré stavbě.
Rekonstrukci navíc hlídali chorvatští památkáři. Nedovolili například změnit polohu ani velikost oken, takže architekti museli nové funkce místností navrhnout kolem původních otvorů. Zachovat se měly také přiznané dřevěné stropní konstrukce.
Hlavní vstup vede z úzké uličky do nejnižšího podlaží. Hned za dveřmi vzniklo zádveří s úložnými prostory na boty, bundy a další věci. Vestavěný nábytek zároveň odděluje chodbu od ložnice s koupelnou. Mléčné skleněné dveře propouštějí světlo, takže ani malý prostor nepůsobí uzavřeně. V ložnici našel místo také pracovní stůl a vestavěná komora, která zakrývá schodiště a pomáhá tlumit hluk. Skrývá i pračku, sušičku a další úložné prostory.
Zajímavým detailem je koupelna trojúhelníkového půdorysu. Její tvar vychází z původního bunaru, tedy nádrže, která sloužila k zachytávání dešťové vody. Ve druhém podlaží se nachází hlavní obytná část s kuchyní, jídelním stolem pro šest až devět lidí a malým pracovním místem. Velké prosklené dveře vedou na trojúhelníkovou terasu nad někdejší nádrží na vodu. Po většinu roku rozšiřuje kuchyň s jídelnou o venkovní prostor.
Také kuchyňská pracovní deska respektuje původní stavbu. Její výška navazuje na okenní parapet, který se stal součástí pracovní plochy. Místo aby architekti historický dům přizpůsobovali běžným rozměrům, hledali řešení přímo v jeho nepravidelnostech.
Okno ve sprše a schody z dubu
Ve třetím a čtvrtém podlaží vznikly ložnice s vlastními koupelnami. V jedné z nich zůstalo okno na původním místě, jak požadovali památkáři. Nejvyšší podlaží tvoří galerie s dvojpostelí a dalším místem na spaní, například pro dvě děti. Dům tak může pohodlně využívat širší rodina nebo přátelé, kteří přijedou na delší návštěvu.
Největší technickou výzvu představovalo schodiště. Propojuje všech pět podlaží, ale kvůli nepravidelným stěnám a výčnělkům starých kamenů se jeho jednotlivé části musely přizpůsobovat přímo na místě. Čtyři zámečníci ze Šumperka vytvořili ocelovou konstrukci, která prochází všemi patry a pomáhá zpevnit celý dům. Viditelné zůstaly ocelové sloupky, zatímco schodišťové stupně a další části dostaly opláštění z masivního dubu.
OCENĚNÍ INTERIÉR ROKU
Dům Kamik se zúčastnil jedenáctého ročníku. Interiér roku každoročně oceňuje výjimečné soukromé i veřejné interiéry navržené českými a slovenskými architekty a designéry.
Interiér roku nyní otevřel už dvanáctý ročník a Aktuálně.cz je mediálním partnerem. Čeští a slovenští architekti a interiéroví designéři se mohou hlásit do konce února 2027.
Stavbaři museli vyměnit také všechny původní dřevěné stropy, schody, krov i střešní krytinu. Okna, okenice a fasádu zase přizpůsobili pravidlům pro historické stavby. Na rekonstrukci spolupracovali místní chorvatští řemeslníci i odborníci z Česka. Místní stavební firma zajistila základní stavební práce, zatímco na interiéru, nábytku a dalších detailech se podíleli převážně čeští řemeslníci.
Celoroční bydlení
Pro architektku Ivanu Dombkovou a její kolegy nebylo cílem vytvořit efektní interiér za každou cenu. Studio ve svém přístupu zdůrazňuje, že návrh musí vycházet z konkrétního místa, zadání a potřeb lidí, kteří v něm budou žít. Jak shrnuje jejich motto: „Neexistuje malá a velká architektura, je jen dobrá nebo žádná.“
Na domě na Cresu se tento přístup promítl do snahy přizpůsobit nové bydlení původní stavbě, ne ji za každou cenu měnit. Nepravidelný půdorys určil podobu místností, vestavěné skříně využily i obtížně přístupná místa a technické rozvody se musely přizpůsobit historickým stěnám.
Dům Kamik má sloužit po celý rok, nejen během letní sezony. O vytápění se stará podlahové topení, elektrické topné rohože ve stěnách a klimatizace, která v horkých měsících pomáhá interiér ochladit. Jeho jméno v místním creském nářečí znamená kámen – materiál, který v domě zůstal zachovaný a určil jeho výslednou podobu.
Zdroj: Interiér roku