Tři roky po útoku Hamásu zamíří Izraelci v úterý k parlamentním volbám, které jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších v dějinách státu. Právě 7. říjen dominuje kampani jak u vládního, tak i opozičního tábora. Zatímco Likud v rámci domácí politiky vyzdvihuje zajištění bezpečnosti, opoziční síly slibují zřízení vyšetřovací komise. V kampani rezonuje i otázka odvodů ultraortodoxních židů. Volby jsou nicméně především jakýmsi referendem o premiérovi Benjaminu Netanjahuovi. Opozice slibuje změnit kurz. Izraeli ale hrozí politický pat.
Úterní volby, v nichž budou Izraelci vybírat z 37 politických uskupení, jsou prvními od masakru ze 7. října 2023, který vedlo teroristické hnutí Hamás a jeho spojenci. Brutální útok si vyžádal přes dvanáct set lidských životů, stovky lidí teroristé odvlekli do Pásma Gazy. Izraelci následně spustili masivní vojenskou kampaň, jež si podle místních úřadů ovládaných Hamásem vyžádala desetitisíce mrtvých a spustila nebývalou humanitární krizi v Gaze.
Hlasování se koná v době hlubokého rozdělení izraelské společnosti v otázkách, jako je vyvození odpovědnosti za selhání, která útok ze 7. října umožnila, břemeno vojenské služby, nezávislost izraelských demokratických institucí a soudnictví či schopnost země udržet si hospodářskou prosperitu a mezinárodní aliance tváří v tvář prohlubující se domácí polarizaci a globální izolaci, píše server Times of Israel (ToI).
Referendum o Netanjahuovi
Hlasování se stalo podle analytiků jakýmsi pomyslným referendem o premiérovi. „Osobnost Netanjahua voliče zároveň rozděluje i spojuje. Je totiž nezpochybnitelným lídrem provládního tábora a zároveň odpor vůči němu je jednoznačným – a skoro jediným – pojítkem opozičních stran,“ uvedl zpravodaj ČT v Izraeli David Borek.
„Netanjahu má jasnou podporu mezi členskou základnou Likudu, která ho opakovaně drží v čele strany. To ale vede k tomu, že představitelé vnitrostranické opozice bývají marginalizováni anebo stranu opouštějí. Ne náhodou hned několik lídrů opozice jako Naftali Bennett a Avigdor Lieberman bylo v minulosti jeho blízkými spolupracovníky, ale zavrhli ho. To dává volbám zvláštní charakter, kdy se celé politické spektrum tak či onak vztahuje k Netanjahuovi a definuje se na jeho osobě, ať už skrze podporu, nebo kritiku,“ podotkl Borek.
Netanjahuovi se podařilo udržet si koalici, jejíž součástí jsou krajně pravicové a ultraortodoxní strany, po celé čtyřleté funkční období, a to i přes probíhající korupční proces, masivní protivládní protesty a opakované politické krize.
Silná pozice lídra opozice Eisenkota
Nyní však čelí silnému vyzyvateli – v řadě průzkumů Likud předstihla nová centristická strana Jašar (Čestný) bývalého náčelníka generálního štábu Gadiho Eisenkota, který se stal favoritem na premiérský post.
Eisenkot se zasazuje o politické reformy a národní jednotu. Ačkoliv podporuje izraelské vojenské operace, tvrdí, že vládě chybí jasná strategie, a vyzval k nezávislému vyšetřování selhání spojených se 7. říjnem. Jeho vojenská minulost a osobní ztráty ve válce v Gaze posílily jeho postavení u mnoha voličů, píše stanice Deutsche Welle.
Pro kritiky vlády představují nadcházející volby nejspíš poslední šanci, jak zastavit proces, který vnímají jako proměnu země ze západně orientované liberální demokracie ve stále autoritářštější, nábožensky ovládaný a mezinárodně izolovaný stát, v němž dochází k postupnému oslabování demokratických brzd a rovnovah, ale také nezávislosti soudů a právního státu, podotýká ToI.
„Největším domácím tématem, na kterém se profiluje opozice, je odstavení Netanjahua od moci a zabránění jeho politickému návratu. K tomu může přispět jak pokračování jeho trestních procesů, tak důkladné prošetření událostí ze 7. října, kterému se Netanjahu zuby nehty brání,“ řekl ČT24 politolog a autor Blízkovýchodního podcastu Marek Čejka.
Premiér a jeho spojenci své dosavadní kroky hájí, přičemž tvrdí, že jejich politika je nezbytná pro ochranu bezpečnosti Izraele, posílení jeho židovského charakteru a navrácení moci do rukou volených zástupců lidu. V kampani se proto Likud zaměřuje právě na národní bezpečnost, obranu a zachování vojenských úspěchů dosažených po 7. říjnu 2023. Vinu za masakr přitom svaluje na generály a vyzdvihuje Netanjahuovu diplomatickou roli, všímá si list The Jerusalem Post.
Apel na prošetření odpovědnosti za 7. říjen
Naopak opozice se shoduje na zřízení státní vyšetřovací komise k 7. říjnu. „Může to být jeden z jejích hlavních programových průniků. Ovšem vehemence, se kterou opoziční strany takovou vyšetřovací komisi prosazují – a koaliční odmítají – dopředu politizuje její existenci. A lídr opozice Eisenkot je v choulostivé situaci, protože do roku 2019 byl náčelníkem generálního štábu armády, takže stávající vládní strany budou nepochybně argumentovat, že selhání armády 7. října je i důsledkem jeho působení na tomto postu,“ míní Borek.
Ve volbách do parlamentu se snaží uspět i příbuzní obětí, informovala agentura AP. Na seznamu strany Jašar jsou dva rodiče, kteří 7. října přišli o děti. V Likudu jsou také dva truchlící rodiče, mezi nimi i matka policisty zabitého v bojích během 7. října, jehož pozůstatky byly vráceny Izraeli v rámci loňské dohody o klidu zbraní. Další kandidát Likudu přišel o obě nohy během služby v Gaze.
Co se týká domácí politiky, Likud stále trvá na sporné reformě, jež má podle vlády zamezit „aktivistickému“ soudnictví. Kontroverzní plán vyvolal ještě před 7. říjnem 2023 v zemi opakované demonstrace. Čelní představitelé Likudu nyní volají i po odchodu generální prokurátorky Gali Baharavové-Miaraové. Naopak opozice změny v justici ostře odmítá a označuje ji za přímý útok na demokracii. Chystá proto úplné zrušení reformní legislativy.
Předseda uskupení Spolu Naftali Bennett přislíbil, že jeho strana, kterou vede společně s Jairem Lapidem, okamžitě zruší všechny zákony, které politizují jmenování soudců nebo oslabují pravomoci generálního prokurátora. Stejný závazek deklaroval i lídr Demokratů Jair Golan, který reformu označil za devastaci právního státu.
Eisenkotova strana Jašar chce zrušit normy měnící složení výboru pro výběr soudců a kategoricky odmítá mechanismus, který by parlamentu umožňoval přehlasovávat rozhodnutí nejvyššího soudu, uvedla izraelská média. Hlavní část vládní reformy už dříve zrušil nejvyšší soud.
Netanjahuova vláda zavedla také sporná opatření zaměřená na nezávislost médií, zejména zpravodajských serverů vnímaných jako kritické vůči vládě. Opoziční strany se zavázaly zvrátit kontroverzní změny, ochránit svobodný tisk a prosazovat širší institucionální reformy, včetně omezení funkčního období premiéra.
Spor o odvody ultraortodoxních židů
Co se týká náboženských otázek, Netanjahuova strana avizovala, že hodlá zachovat současné uspořádání, což mu umožňuje spojenectví s náboženskými politickými stranami, které zastupují zájmy ultraortodoxních židů (charedim), jako jsou Šas a Sjednocený judaismus Tóry.
Nabízí také vstřícný postoj k otázce výjimek z vojenské služby pro charedim. Kritici vlády poukazují na ústupky Likudu požadavkům jeho ultraortodoxních partnerů ohledně postihů vůči mužům, kteří se vyhýbají vojenským povinnostem. Opoziční sekulární strany v čele s Eisenkotem zastávají nekompromisní postoj a požadují plošné odvody charedim do armády či k civilní službě.
Podle Čejky jde o zásadní vnitropolitické téma. „Tento dlouhodobý spor v posledních letech ještě vyostřila naléhavá potřeba nových branců kvůli probíhajícím konfliktům. Časté demonstrace charedim proti tomuto záměru, provázené tvrdými zásahy policie, a odmítavé postoje sekulární veřejnosti dál prohlubují dlouhodobou kulturní válku o nábožensko-sekulární charakter Izraele,“ poznamenal Čejka.
Otázka odvodů charedim je přitom jablkem sváru i uvnitř Netanjahuovy vlastní vlády, upozornil expert. „Zatímco ultraortodoxní strany odvody odmítají, radikální nábožensko-sionistická pravice v koalici vojenskou službu naopak podporuje,“ vysvětluje Čejka.
Upozaděná ekonomika
Ekonomika jako tradičně celosvětově silné předvolební téma tentokrát v Izraeli tolik nerezonuje a vládní ani opoziční strany body týkající se hospodářství oproti bezpečnostním tématům nijak zvlášť nezdůrazňují. Izraelská ekonomika navzdory letům války prosperuje – pohání ji technologie a masivní investice, které do země proudí. Hrubý domácí produkt (HDP) vzrostl v roce 2025 o 2,9 procenta, což je zrychlení oproti jednoprocentnímu růstu v roce 2024, a o 3,2 procenta v první polovině letošního roku, uvádějí podle al-Džazíry vládní údaje.
Veřejný dluh však roste a k nelibosti obyvatel se zdražují kupříkladu potraviny. „S válkou jsou navíc spojené obrovské státní náklady a rostoucí inflace, což se tvrdě promítá do běžného života Izraelců. I tato ekonomická zátěž je proto terčem ostré kritiky Netanjahuova establishmentu,“ řekl ČT24 Čejka.
Zásah v tomto ohledu slibuje vláda i opozice. Likud dlouhodobě slibuje snižování daní z příjmu fyzických i právnických osob či dovozních cel na potraviny, sekulární opozice se chce kromě toho soustředit i na snižování rozpočtového deficitu, boj proti monopolům a „černé ekonomice“ či rušení nadbytečných ministerstev, uvádí ekonomický deník Calcalist.
Podle Borka ale pro samotné Izraelce nejsou aktuálně hospodářské otázky tak zásadní. „Asi všude na světě voliče trápí zdražování a všude o tom politické strany mluví v kampani. Izrael není výjimkou. Ekonomika nicméně v rozhodování izraelských voličů nehraje tak velkou roli. Naposledy byla hlavním tématem v polovině osmdesátých let, kdy inflace a dluhy vedly k sérii reforem. V roce 2011 došlo k vlně demonstrací za sociální spravedlnost. Ale šlo primárně o záležitost telavivské levice, která to použila jako mobilizační téma ve vlastním táboře, aniž by to zásadněji změnilo politickou scénu,“ uvedl zpravodaj.
Izraelci podle Borka volí spíše podle světonázorové identity a náboženské orientace. „Tím se i vysvětluje paradox, kdy nejbohatší čtvrtě v Tel Avivu volí levici – nejde o práva dělníků, ale o velkoměstský sekularismus – zatímco chudší města pravici – nejde o rozpočtovou odpovědnost, ale o sílu židovského státu a víry,“ podotkl Borek.
Obavy z dalšího politického patu
Dlouho očekávané volby nakonec mohou skončit patem. Podle sondáží sice vedou opoziční strany nad vládním blokem, nicméně na 61 křesel potřebných k vytvoření většiny nejspíš nedosáhnou. Izrael by tak mohl čelit dvěma nejpravděpodobnějším scénářům: nutnosti uspořádat během několika měsíců další volby nebo vytvořit vládu jednoty, která by zahrnovala Likud a opoziční strany.
„Scénář velké koalice nelze vyloučit. Do úvahy by přicházel zejména v případě vyostřené mezinárodněpolitické situace a eskalace konfliktů. Hlavní překážkou je však samotný Netanjahu, který je pro opozici osobně nepřijatelný. Pokud by byl ochoten ustoupit a přenechat premiérské křeslo někomu jinému, šance na vznik vlády národní jednoty by mohly stoupnout,“ myslí si Čejka.
Izrael zažil už v letech 2018 až 2022 bezprecedentní politickou krizi, během níž se konalo pět parlamentních voleb za pouhé čtyři roky kvůli opakovaným volebním patům. Hlavní příčinou této nestability přitom bylo stejně jako nyní hluboké rozdělení politické scény na zastánce a odpůrce Netanjahua.
Paralýza politické scény se nyní může opakovat, obává se Čejka. „Z takové situace by nejvíce profitoval právě Netanjahu, který by po celou dobu zůstal v úřadu jako premiér přechodné vlády. Ostatně, v minulosti to byla jeho osvědčená politická strategie,“ podotkl expert.
„Stávající opozice taktně přechází zvláštní paradox, neboť tepala Netanjahuovu vládu za to, že prováděla zásadní kroky, i když měla jen těsnou parlamentní většinu, ale sama chce s těsnou většinou rovněž provádět zásadní kroky. Výsledkem může být, že Izrael opět zažije demonstrace, blokády silnic a hysterii, jen si oba společenské tábory prohodí role,“ komentoval možný vývoj Borek.
Izraelský prezident Jicchak Herzog dal najevo, že prosazuje stabilitu a slíbil, že se bude snažit zabránit opakování hlasování. „Dělám vše, co je v mých silách, abych zajistil, že Izrael bude mít stabilní vládu,“ řekl v rozhovoru pro izraelské noviny Jediot Ahronot. „Izrael čelí obrovským národním výzvám a nemůže si dovolit náklady na opakované volební cykly,“ zdůraznil.
Podle Borka tím Herzog naznačil, že se přiklání k variantě širšího vládního uspořádání. „Zda je vyhecovaná a do dvou nesmiřitelných bloků rozdělená společnost připravena na velkou koalici, je otázkou. Každopádně v Izraeli platí, že dokud nevznikne nová vláda s důvěrou parlamentu, vládne stávající kabinet. Model Rusnokova vláda z Česka z roku 2013 tu není ústavně možný. Tudíž v případě patu bude dál vládnout Netanjahu,“ poznamenal zpravodaj.
Role arabských stran
Pomyslným jazýčkem na vahách se ještě teoreticky mohou stát arabské strany. Arabové tvoří v Izraeli asi pětinu obyvatel. Jde o potomky Palestinců, kteří zůstali v zemi navzdory masivnímu vysídlení a útěkům statisíců lidí během první arabsko-izraelské války v letech 1947 až 1948 a vzniku Státu Izrael.
Izraelská ústřední volební komise nedávno účast arabských stran ve volbách zakázala, což Likud a jeho krajně pravicoví spojenci ocenili, nejvyšší soud ale nakonec potvrdil účast dvou hlavních arabských kandidátek. Těmi jsou Ra’am, která je známá v češtině jako Sjednocená arabská kandidátka, a Sjednocená kandidátka, jež sdružuje strany Chadaš, Balad a Ta’al.
„Ra’am je umírněná, islamisticky konzervativní strana zaměřená na socioekonomické potřeby izraelských Arabů. Tato strana se již v minulosti účastnila široké anti-netanjahuovské koalice a v těchto volbách má navíc na druhém místě kandidátky židovského politika Joava Segalovitze, bývalého poslance a vysokého policejního důstojníka,“ sdělil Čejka. Sjednocená kandidátka je pak aliance sekulárních, levicových a arabsko-nacionalistických stran, které se pro tyto volby opět spojily do jednoho bloku, doplnil expert.
Opoziční strany spolupráci s arabskými stranami odmítají, podle Čejky jde však do značné míry o předvolební rétoriku. „Kvůli rostoucímu antiarabismu v izraelské společnosti si nikdo z obavy ze ztráty voličů nedovolí učinit vůči nim jakékoliv vstřícné gesto. Povolební situace však může být jiná. Není vyloučeno, že arabské strany nakonec podpoří menšinovou opoziční vládu zvenčí, jen aby odstavily Netanjahua od moci,“ soudí expert.