Spojené státy se připravují na volby do Kongresu, které proběhnou na začátku listopadu. Takzvané midterms se odehrají v polovině mandátu republikánského prezidenta Donalda Trumpa. Oběma komorám, Sněmovně reprezentantů i Senátu, v posledních letech dominovali republikáni, po volbách se rozložení sil může změnit. Volební systém USA je však roztříštěný a jeho podobu do značné míry formují jednotlivé státy.
Termín letošních federálních voleb připadá na úterý 3. listopadu 2026. V nich Američané vyberou všech 435 členů sněmovny na příští dva roky a 35 ze stovky senátorů, tedy třetinu na příštích šest let, obdobně jako v případě českého Senátu.
Na rozdíl od Česka, v němž proces koordinuje stálý orgán – Státní volební komise, volby do amerického Kongresu neorganizuje jeden centrální úřad. Tato kompetence do značné míry spadá pod jednotlivé státy, které proces nejen technicky zajišťují, ale i legislativně nastavují.
Takzvaná Elections Clause v americké ústavě svěřuje státům pravomoc určit „čas, místo a způsob“ voleb, přičemž Kongres do těchto pravidel může zasahovat federálními zákony.
Organizace států ve federálních mantinelech
Pravomoc států je díky výkladu Nejvyššího soudu v tomto směru široká. Zahrnuje například registraci voličů, dohled nad hlasováním, sčítání hlasů nebo ochranu před volebními podvody.
Federální legislativci přesto nejsou pouhými diváky, ale stanovují společné mantinely. Voting Rights Act (VRA) chrání před diskriminací, National Voter Registration Act (NVRA) upravuje část registrace voličů a Help America Vote Act (HAVA) po chaotických prezidentských volbách v roce 2000 zavedl mimo jiné minimální standardy volební administrativy.
Každý stát má vrcholného volebního úředníka nebo orgán. Praktickou organizaci však obvykle zajišťují okresy, v některých státech města či jiné místní samosprávy. Podle federální Volební asistenční komise, známé pod zkratkou EAC, existuje v USA přes deset tisíc volebních správních jednotek.
V praxi to znamená, že příprava voleb začíná dávno před 3. listopadem. Státní a místní úředníci předem aktualizují seznamy voličů, připravují volební místnosti a hlasovací lístky a školí pracovníky, kteří budou voliče odbavovat.
Hlasování začíná registrací, až na jednu výjimku
Pro samotného voliče začíná proces ještě před samotným hlasováním. Na rozdíl od Česka totiž občanství a dosažení volebního věku ve většině země automaticky neznamená evidenci v seznamu voličů. Ve všech státech kromě Severní Dakoty se musí volič zaregistrovat.
Možností, jak to udělat, je několik. NVRA požaduje ve 44 státech a Washingtonu, D.C. možnost registrace při vyřizování řidičského průkazu, prostřednictvím pošty a u některých úřadů poskytujících veřejné či sociální služby.
Šest států (Idaho, Minnesota, New Hampshire, Severní Dakota, Wisconsin a Wyoming) je z působnosti části NVRA vyňato, protože při přijetí zákona (1. srpna 1994) umožňovaly registraci přímo v den voleb, případně registraci vůbec neměly.
Postupně se paleta možností rozšířila. Podle National Conference of State Legislatures (NCSL) nabízí v roce 2026 42 států spolu s Washingtonem, D.C. internetovou registraci a 24 států plus Washington má zavedenou nebo schválenou některou podobu automatické registrace při kontaktu občana s úřadem. Ta nicméně není povinná.
HAVA zároveň vyžaduje, aby státy vedly jednotnou centrální elektronickou databázi registrovaných voličů.
Ani termín registrace není jednotný. NVRA stanovuje, že lhůta pro registraci před federálními volbami nesmí skončit dříve než třicet dní před hlasováním. Státy ale mohou registraci umožnit i výrazně déle.
Patnáct států ji podle NCSL uzavírá přibližně 28 až 30 dní před hlasováním. V devatenácti státech a Washingtonu, D.C. se lze naopak zaregistrovat ještě v den voleb. Montana a Severní Karolína to umožňují během předčasného hlasování.
Registrace má praktický význam i proto, že Američané často mění bydliště. Pokud se současná adresa člověka neshoduje s údajem v registru, může být podle pravidel daného státu odkázán na provisional ballot, tedy hlasovací lístek, jehož platnost úřady prověří až dodatečně.
Příprava voleb zároveň znamená průběžně udržovat registrační databáze. Úřady například aktualizují záznamy lidí, kteří zemřeli nebo se odstěhovali mimo danou jurisdikci.
Tato oblast se v minulosti stala součástí řady soudních sporů, a to přesto, že státy ani zde nemají zcela volné ruce. NVRA například zakazuje vyřadit člověka ze seznamu pouze proto, že nehlasoval. Systematické programy odstraňování nezpůsobilých voličů navíc musejí být před federálními volbami dokončeny nejméně devadesát dní předem.
Smyslem je zabránit rozsáhlým změnám registračních seznamů těsně před volbami, kdy by případné chyby už voliči nemuseli stihnout napravit.
Jak se u voleb prokázat?
Po registraci přichází další krok, v němž se postup v porovnání s českým kontextem odlišuje – ověření totožnosti. Celkem 36 států vyžaduje v nějaké formě doklad totožnosti. Ve čtrnácti zbývajících státech a Washingtonu, D.C. se však totožnost ověřuje jiným způsobem, typicky porovnáním podpisu s registračními záznamy.
Ani mezi 36 státy však neplatí stejná pravidla. Ve 24 z nich se používá některá forma fotografického průkazu, dalších dvanáct přijímá také doklady bez fotografie, například určité bankovní dokumenty nebo účty se jménem a adresou.
Podstatný je rozdíl mezi režimy, které NCSL označuje jako strict (přísný) a non-strict (mírnější). Ty se liší v tom, jak postupovat, když volič požadovaný doklad nemá.
V non-strict systému existuje alespoň pro některé voliče cesta, jak nechat hlas započítat bez toho, aby po volbách museli ještě něco dokládat – například podepsáním čestného prohlášení nebo prostřednictvím jiného ověření.
Ve strict státech volič bez přijatelného dokladu zpravidla odevzdá provisional ballot a následně musí ve stanovené lhůtě například dorazit na volební úřad s příslušným průkazem. Pokud to neudělá, hlas nebude započítán.
Prokazování totožnosti u voleb zároveň patří mezi výrazné sporné body amerických voleb. Zatímco zastánci striktnějšího přístupu zdůrazňují, že může zabránit zneužití totožnosti při osobním hlasování a posílit důvěru veřejnosti ve volební proces, odpůrci poukazují na ojedinělost těchto volebních manipulací a varují, že tyto restriktivní mechanismy mohou část voličů odradit.
Role pozorovatelů
V průběhu samotných voleb je ještě klíčová role volebních pozorovatelů, jejichž struktura je, podobně jako v případě voleb samotných, decentralizovaná.
Nejviditelnější jsou straničtí poll watchers. Zpravidla je vysílají politické strany, kandidáti či zájmové skupiny. Sledují průběh hlasování, testování volebního vybavení či sčítání a mohou upozornit volební úředníky nebo svou stranu na problém.
Do samotného procesu ale zasahovat nesmějí. NCSL upozorňuje, že pravidla jejich jmenování, počty i to, co přesně mohou sledovat, určuje každý stát samostatně.
Vedle nich existují v některých státech také challengers. Ti mohou zpochybnit, zda konkrétní člověk splňuje podmínky pro hlasování. Napadený volič pak může být vyzván, aby svou způsobilost doložil, případně odevzdá již zmíněný provizorní hlasovací lístek.
Téměř všechny státy umožňují veřejnosti sledovat alespoň některé části volebního procesu – často například předvolební testování zařízení nebo sčítání hlasů. Rozsah přístupu se však i zde stát od státu liší.
Existuje ještě federální část. Od roku 2024 mají zákonnou oporu pozorovatelé určení Kongresem. Státy jim při federálních volbách musí umožnit sledovat všechny části administrace od hlasování přes zpracování a sčítání lístků až po audity či certifikaci výsledků.
Ministerstvo spravedlnosti zase může vysílat své pracovníky, aby sledovali dodržování federálních zákonů na ochranu volebního práva. Zvláštní federální pozorovatelé podle VRA mohou působit v jurisdikcích, kde k tomu existuje soudní oprávnění.
Během letošních primárek ministerstvo podle zářijového souhrnu monitorovalo volby v jedenácti státech a ve stovkách volebních místností.
Zvláštností letošních voleb bude naopak absence tradiční mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) a Parlamentní shromáždění OBSE 23. září oznámily, že Spojené státy pozorovatele k letošním kongresovým volbám nepozvaly.
Organizace označila rozhodnutí za politováníhodné a za krok, který není v souladu se závazky účastnických států OBSE, jež počítají se zvaním mezinárodních pozorovatelů. Při federálních volbách v letech 2016, 2018, 2020, 2022 i 2024 přitom mise ODIHR v USA působily.