V červenci 2024 se uskutečnil letní přestupový megahit. Po šesti letech se s Viktorií Plzeň nečekaně rozloučil kanonýr Chorý. Konkurence ze Slavie ho přetáhla do Edenu za částku přibližující se magické hranici 100 milionů korun.
Přesto řada červenobílých fanoušků nejásala. Proč? Nezapomněla na to, jak jejich čerstvá posila hanlivě skandovala na adresu Slavie během mistrovských oslav v Plzni či na jeho dávné vyznání, že byl odmala sparťanem.
Už tady začal příběh postupného pádu. Je rozumné, aby klub koupil hráče, jehož chování na hřišti i mimo ně již předtím sklouzlo za hranu povoleného?
V kultuře top evropských lig to možné není. V tuzemském fotbale ano. A tak mohl Zdeněk Houštecký v pořadu Tiki-taka Chorého chválit za to, jak se dokázal ve slávistické rodině přenést přes hlasitou úvodní nevoli.
„Tenhle ten kluk vytvořil nadstandard jak v kabině, tak na hřišti. Všichni víme, jak to bylo těžký, protože tam byla velká negace,“ hlásil asistent slávistického kouče Jindřicha Trpišovského.
„Třeba první kolo na Slovácku, kdy jsme s ním byli na děkovačce a klečeli jsme vedle sebe. Takže jsem to všechno slyšel. Fakt bombarďák!“ tvrdil Houštecký.
Tenhle bombarďák skutečně přispěl červenobílým nůší gólů k návratu do mistrovského křesla. Povinností vedení klubu i trenérského štábu však bylo dohlédnout dál. Podívat se podrobně na to, jestli se Chorého styl hry a vystupování potkávají s mezinárodními parametry.
Zda by stejný chlapík vstřelil tolik branek, kdyby rozhodčí jeho počínání posuzovali podle metru z vyspělých evropských soutěží a lig. Slavia by přece chtěla pravidelně a úspěšně hrát Champions League.
Takže tohle byla důležitá zpětná vazba – pro klub i hráče s vysokou vstupní investicí. Leč nebyla provedena. Důsledkem budiž forvardovy statistiky ze základní fáze Ligy mistrů v barvách Slavie: 9 utkání, 0 gólů.
Proč ten rozdíl? Zatímco doma arbitři přehlíželi Chorého výpomoc lokty v osobních soubojích, provokace a simulování, v evropských pohárech většina rozhodčích nikoli. A tak způsob jeho fotbalu ztratil na zahraničních zelených kobercích údernost a pro Slavii se stal spíš přítěží.
To se postupně prohlubovalo. Nemohlo tomu být jinak. Okolí ho totiž nenavigovalo správným směrem.
V listopadu 2025 slávisté vyhráli v ligovém šlágru ve Štruncových sadech nad Viktorií Plzeň 5:3. Fanoušky nadchl totální fotbal, současně však nepřehlédli nepříčetné chování Chorého. Ten vsítil bývalému klubu dvě branky, ovšem také na pažitu vyšiloval a jako šílenec řval na protihráče.
Na sociálních sítích zaznělo: „Měl by se nad svým chováním na hřišti už asi zamyslet, protože mít potřebu jít si z půl metru zařvat na otřeseného hráče není úplně normální.“
„Chorý je na hřišti prostě blázen. Sorry. Třeba je to mimo fajn kluk, ale na hřišti normální pacient.“
Jenže Slavia tohoto pacienta nadále neléčila. Anebo to nebylo vůbec patrné. Což je prašť jak uhoď.
Od koho se ale mohl Chorý učit krotit emoce, když slávistická střídačka s tím má sama potíže?
Houštecký, pravá ruka kouče Trpišovského, je pověstný během zápasů svým temperamentem. Další asistent Pavel Řehák si vysloužil už coby hráč nálepku cholerika, který nešel v zápalu boje pro ostrý skluz či slovo daleko.
A disciplinární trest za urážky Sparty nesvědčí o tom, že by se s přibývajícím věkem a přechodem do trenérské, tedy i výchovné role zklidnil. Navíc se veřejně pochlubil tím, že když jede kolem Letné, s chutí si odplivne.
Co sám Trpišovský? Čtvrtí rozhodčí by mohli vyprávět, jak se i on umí před střídačkou rozohnit.
V těchto kulisách se logicky Chorého průšvihy netenčily, nýbrž množily.
Od startu minulé sezony v nejvyšší české soutěži vyfasoval čtyři červené karty. Úder do rozkroku soupeřova brankáře. Plivnutí na soka. Rána loktem do obličeje protivníka. Zdvižený prostředníček na rozhodčího.
Takže náhoda vyloučena. I ti, kterým fotbal nic neříká, zaregistrovali, že Slavia a tuzemský fotbal mají reprezentanta s tímto repertoárem.
Že to není ideální reklama pro něj, jeho zaměstnavatele a pro celou českou kopanou, si nemusíme namlouvat. Vzor hodný k následování vypadá zcela odlišně.
Fotbalové laiky také udivilo, když Chorý po prokazatelném plivnutí na plzeňského stopera Samsona Dweha, na tiskové konferenci po utkání bez mrknutí oka prohlásil: „Ač mám jakoukoli nálepku, tak to je asi poslední, co bych udělal, že bych takhle asi z dvaceti centimetrů plivnul na hráče. To se nestalo.“
Přesto představitelé Slavie nepřikládali excesům náležitou pozornost. Poplach vypukl, až když se Chorého úlet nakombinoval s bezprecedentním vniknutím příznivců na plochu v závěru nadstavbového derby se Spartou. Místo mistrovské korunovace tak vznikla Slavii i českému fotbalu obří mezinárodní ostuda.
Šéf Slavie Jaroslav Tvrdík už musel něco udělat, a tak byl Chorý s posvěcením majitele klubu Pavla Tykače vyřazen z kádru. Když však prvotní vlna mohutné kritiky, i z politických vod, opadla, mohla se vysoká devítka na příkaz vlastníka navrátit zpět do šatny…
Comeback si moc přál i Trpišovský. Že by za tím bylo kromě obav, že bez Chorého gólů může být zisk domácího titulu ohrožen, také to, o čem se spekulovalo v zákulisí?
Kuloáry kolovala historka o tom, že slávistický hlavní kouč měl údajně o přestávce inkriminovaného derby Chorému vyčinit za nedostatečnou agresivitu. Faktem je, že drsný hroťák si ve druhém dějství vykoledoval vyloučení za faul loktem na Asgera Sörensena.
Mezitím se fotbalového recidivisty Chorého zastali samotné špičky českého fotbalu. Za „odměnu“ ho nominovali do národního mužstva na světový šampionát do Ameriky.
Předseda svazu David Trunda, výkonný výbor fotbalové asociace, generální manažer reprezentací Pavel Nedvěd a trenér Miroslav Koubek se shodli, že jim nevyzpytatelný hráč se sportovními návyky a chováním neslučitelnými s mezinárodními normami nevadí.
Tak proč by se měl střelec měnit?
Podle toho to dopadlo. Chorý v ligovém zápase s Hradcem Králové předvedl všechno, k čemu ho prostředí dovedlo: nejprve simuloval, protože obránce Tomáš Petrášek ho trefil v souboji do ramena, ale on se teatrálně chytil za hlavu. Pak počastoval sudího „fakáčem“ a opětovně oslabil mužstvo.
„Po zápase jsem ho neviděl a abych pravdu řekl, vidět ho ani nechci,“ povzdechl si Trpišovský po remíze.
Slávistický trenér zapomněl na to, že společně s realizačním týmem a managementem měli již dávno Chorému poskytnout adekvátní zrcadlo a konkrétní kroky ke korekci jeho hry a prchlivé povahy.
Tudíž řeči o tom, jak je dvoumetrový chasník zklamal a nevyužil druhou šanci, kterou mu dali, jsou pokrytecké a alibistické.