Ptáci dokáží svou migraci na tisícovky kilometrů vynikajícím způsobem načasovat. A když neočekávané okolnosti naruší nebo rozbijí jejich plány, jsou schopní všechno bez větších problémů dohnat. Problémem ale může být klimatická změna, upozorňují v nové studii vědci.
Naplánovat rodinnou dovolenou v zámoří není ani v moderní době nic snadného. Ptáci dělají podobné manévry každoročně – a většinou to dopadne dobře a ke svému cíli dorazí. Jak něco tak složitého a těžko předpověditelného dokáží vymyslet a zvládnout?
Právě to prozkoumali ornitologové, kteří pod vedením Vojtěcha Brlíka z katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy vytvořili celosvětovou databázi informací ze sledovacích zařízení a zmapovali kompletní roční rozvrh 2324 ptáků patřících k 83 druhům opeřenců ze šesti kontinentů.
Cestovatelé
Tažní ptáci během roku překonávají migrací tisíce kilometrů. Rekordmanem je břehouš rudý, u nějž vědci sledovali, jak urazil závratných 13 560 kilometrů.
Úspěch každoročních ptačích cest závisí nejen na tom, kam se vydají, ale také na správném načasování. Musejí dorazit na správná místa ve správný čas, často při cestě přes pouště, oceány a celé kontinenty. Navíc často za podmínek, které se mohou mezi jednotlivými roky výrazně měnit.
Informace o tom, kdy pták odlétá nebo přilétá, ale zachycuje pouze část příběhu. Události v průběhu roku na sebe mohou navazovat, protože pozdní odlet z hnízdiště může vést k pozdnímu příletu na zimoviště – a takto vzniklé zpoždění se může přenášet i do následujících fází ročního cyklu.
Mistři správného načasování
Z výsledků zkoumání vyplývá, že načasování odletu výrazně ovlivňuje, kdy pták dorazí do cíle. Pokud „odcestuje“ se zpožděním, snaží se ztracený čas dohnat. Zkrátí dobu samotné cesty pravděpodobně tím, že omezí čas strávený na zastaveních, které tažní ptáci využívají na odpočinek a doplnění zásob. V zásadě se toto chování podobá dálkovému řidiči, který při zpoždění zkrátí přestávky na odpočívadlech.
„Náš výzkum ukazuje, že ptáci mají určitou schopnost zpoždění kompenzovat tím, že cestu zrychlí. Zpoždění však nedokážou smazat úplně a do cíle dorazí i tak později než ti, kteří vyrazili včas. Hranice jejich fyzických možností jim s největší pravděpodobností nedovolí ztrátu plně dohnat,“ vysvětluje zjištění Brlík.
Zatímco během samotné migrace se zpoždění přenáší z jedné fáze do druhé jako dominový efekt, v období stráveném na zimovišti dochází k resetu (vynulování) časového rozvrhu. To, kdy pták dorazí na zimoviště, totiž téměř nesouvisí s tím, kdy z něj následně odletí zpět na hnízdiště. Dlouhý pobyt na zimovišti, který trvá v průměru okolo pěti měsíců, funguje jako časový polštář, který umožňuje předchozí zpoždění vyrovnat. Tento reset časových rozvrhů je pozorovatelný jak napříč kontinenty, tak mezi druhy s velmi rozdílnými strategiemi, i u obou pohlaví.
Vědci se věnovali také vlivům, které mohou migraci narušovat. Tvrdí, že probíhající klimatická změna stále častěji nabourává přirozený rytmus přírody. Pokud se naruší podmínky během cesty, vzniklé zpoždění se může přenést až do cíle. „Pokud by však klimatické změny zasáhly i podmínky na zimovištích a ptáci by ztratili možnost svůj časový rozvrh zde resetovat, mohlo by to mít důsledky pro jejich schopnost reagovat na rychle se měnící podmínky prostředí a fungování ekosystémů, které propojují,“ varují vědci ve studii.
