„Mary je jako dokonale vyladěný sporťák. Já jsem postavil Ferrari a teď chci zpátky klíčky,“ říkával Jim Pierce. Ze své dcery udělal tenisovou šampionku pomocí despotického režimu, psychického nátlaku i fyzického násilí.
„Táta mě fackoval, když jsem prohrála zápas. A někdy i tehdy, když se mi nepovedl trénink,“ vypověděla dvojnásobná grandslamová vítězka.
Na profesionální úroveň se prodrala už ve svých čtrnácti letech, ale zaplatila za to příliš vysokou cenu. Na kurtu často plakala po nevybíravých slovních atacích. Dusila se pod enormním tlakem.
Britský deník The Guardian nechvalně proslulého Pierce jednou označil za „krále těžké váhy mezi otci jako vystřiženými z nočních můr“. Pravidelně urážel i soupeřky své dcery, jednou způsobil skandál, když z hlediště křičel: „Mary, kill the bitch!“
Už v roce 1993 mu WTA zakázala účast na všech turnajích a zároveň přijala pravidlo, které vešlo ve známost jako „pravidlo Jima Pierce“ a vysloveně zakazovalo urážlivé chování ze strany hráček, trenérů i jejich příbuzných.
Čerstvě plnoletá tenistka sebrala odvahu a otce odstavila, ten to však neunesl.
Za dcerou si došel do hotelu a do krve se popral s bodyguardem, kterého si Mary najala – na obranu před vlastním otcem. Následovala žádost o zákaz přiblížení, tenistka vypověděla, že jí otec dokonce vyhrožoval smrtí.
Traumata z první části kariéry vyléčila Pierceová pomocí duchovního znovuzrození, jak to sama popsala.
„Dala jsem svůj život Ježíšovi, nechala jsem se pokřtít. Věci ve mně se okamžitě změnily. Můj život teď patří Bohu, který je všemocný, takže se už nemám čeho obávat. Necítím už tlak ani stres,“ prohlásila před svým památným triumfem na Roland Garros v roce 2000.
Výborný tenis předváděla i o pět let později.
V roce 2005 hrála finále French Open, US Open i Turnaje mistryň a v úvodu následující sezony už už pokukovala po premiérovém posunu do pozice světové jedničky. Přibrzdilo ji sice zranění, po návratu ale znovu ukazovala velké věci.
Až do osudného zápasu v rakouském Linci proti Rusce Věře Zvonarevové.
Pierceová vyhrála první set 6:4 a ve druhém si dokonce vypracovala tři mečboly, které však Zvonarevová dokázala odvrátit. V koncovce zápasu zahrála Francouzka forhend v plnému běhu, jenže se jí koleno podlomilo směrem dovnitř a ona se v agónii zhroutila na zem.
Její srdceryvný řev tehdy zmrazil svět sportu a okamžitě rozdmýchal obavy o kariéru tehdy jednatřicetileté hvězdy, která si zpřetrhala několik vazů v koleni. Druhý den poslala vzkaz plný naděje a odhodlání, jenže k návratu na kurty navzdory veškeré snaze nikdy nedošlo.
V roce 2008 po exhibičním zápase s Chris Evertovou přiznala, že v koleni cítí konstantní bolest. Ačkoli nikdy oficiálně neoznámila konec kariéry, k žádnému dalšímu zápasu už nenastoupila.
V roce 2019 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy.
Otci odpustila a nakonec si s ním prý vybudovala báječný vztah. Navštěvovala kvůli němu i Prahu a Pardubice, z České republiky totiž byla Pierceova druhá žena Svata. Otec slavné tenistky zemřel před devíti lety na rakovinu.