Obhájce titulu Slavia jasně porazila jinak zdatný Jablonec na jeho půdě 5:0, jde o nejvyšší porážku severočeského týmu v samostatné české soutěži. Takový výsledek nabízí dvě vysvětlení: skvělý výkon vítěze, nebo naprosté selhání poraženého. Ani jedno nepřijímám. Prostě se to tak sešlo.
Slavia byla nesmírně silná při zakončení, velice nápaditá a soudružná v ofenzivě. Kanonýr Tomáš Chorý nijak nechyběl. Zdá se, že našla recept, jak hrát bez něj. Ale náš nejlepší tým posledních let má varianty neustále, tentokrát mu to nadmíru vyšlo. A vzhledem k věkovému průměru 23 let, jak opakovaně zdůrazňuje trenér Jindřich Trpišovský, je předpoklad dalšího růstu kvality opodstatněný.
Trenér poražených Luboš Kozel si postěžoval, že chyběla klíčová postava jablonecké defenzivy, srbský stoper Nemanja Tekijaški. Samozřejmě absence vynikajícího obránce, skvělého hlavičkáře, který navíc spoluhráče umně diriguje, je citelně znát, ale jenom na jednom hráči to v žádném případě nestojí. Aby se řeklo: Až se vrátí, zase bude všechno fungovat. Taková porážka vyžaduje hlubší analýzu, na druhé straně i takové výpadky fotbal přináší a je třeba navázat na to, co se dařilo.
Je neuvěřitelné, co všechno dokážou sparťanští útočníci zahodit. Je to až nedůstojné tohoto klubu. Nejprve Letenské z poháru vyřadila virem zdecimovaná Ostrava, když sparťané čtyřikrát trefili tyč nebo břevno. Pak byli naprosto jaloví v derby s Bohemians.
Přitom jsem si říkal, že utkání vyhrajou, že nějaký míč do sítě „Klokanů“ dotlačí, zvlášť když hráli skoro dvacet minut přesilovku. Ale nebylo jim přáno.
Říká se, že v každé sezoně přijde zápas blbec, kdy se herně celkem daří, hráčům ani není co vytknout, ale nic tam nepadne, neboť si to fotbalový pánbůh nepřeje. Na Spartu však padly hned dva za sebou, což už nemusí být náhoda nebo nepřízeň osudu. Klidně může přijít i další – aniž bych to komukoli přál. Fotbal je zkrátka takový.
Před Spartu se o bod dostaly Mladá Boleslav a Olomouc, Liberec jich má stejně. Je jenom dobře, že se dopředu derou i další kluby, ať je liga zajímavá a i nahoře dramatická. Do konce soutěže je ještě daleko, bodů hodně, osobně jsem přesvědčený, že si Sparta postavení ohlídá a tyto konkurenty odstrčí.
Doma úplně vyšuměla rovněž Ostrava, výprask od Plzně je vysoký a krajně nepříjemný. Baník je i přes nějaké náznaky zlepšení pořád divný, nedokáže udržet výkonnost a navyšovat ji. Trvá to už druhý rok, v uplynulém ročníku jen tak tak vyklouzl ze sestupu a ani letos to není bohužel lepší.
Pomalu padá i Hradec Králové, tým, s nímž se nikdo kvůli jeho zarputilosti a bojovnosti neutkává rád. O krizi bych však nemluvil. Minulou sezonu skončil v první skupině, podle mého si ani sami Hradečtí nemyslí, že tomu tak bude automaticky každý rok. Trenér David Horejš je dostatečně zkušený a znalý, aby nepříliš vydařené období zvládl.
Kromě pražského derby, které skončilo 0:0, padalo dost branek a jsem tomu jen rád. Pro fanoušky to je potěcha, vítám každý gól. A některé byly zvlášť povedené. Vypíchl bych asi trefu nigerijského legionáře Emmanuela Ayaosiho za Slavii v Jablonci, kdy zvyšoval na 2:0. Bylo to rychlé, pohotové a přesné. Prostě paráda.