Vlci se v české krajině znovu zabydlují. V některých oblastech už žijí několik generací smeček, jinde teprve hledají vhodné místo k životu. Jejich návrat ale neznamená, že by počet šelem v každém obsazeném území rok od roku rostl. Vlci si totiž hlídají vlastní teritorium a dospívající mláďata z něj odcházejí hledat další.
„V oblastech, kde vlci žijí už nějakou dobu, jich nepřibývá. Na Broumovsku nebo v Orlických horách evidujeme v posledních letech stejný počet smeček,“ říká Miroslav Kutal, ekolog a odborník na velké šelmy z Mendelovy univerzity v Brně, který zároveň působí jako odborný garant programu Hnutí DUHA Šelmy. Potenciál pro další šíření je přitom podle něj stále velký. „Víme, že vlci dokážou žít i v mnohem hustěji osídlených oblastech, než je Česká republika,“ dodává odborník.
Přesné počty neznáme
Výsledky letošního monitoringu zveřejnilo na konci října Hnutí DUHA Šelmy. Jeho dobrovolníci a odborníci sledují vlky pomocí fotopastí, terénních pozorování a genetických analýz. Záběry letos potvrdily narození mláďat například ve třech lokalitách Krušných hor, ve třech teritoriích v Jeseníkách, ve Vsetínských a Moravskoslezských Beskydech nebo na Broumovsku. Reprodukci potvrdili také v západním Pošumaví.
Neznamená to ale, že by odborníci znali přesný počet vlků v celé republice. Jejich přítomnost nemusí vždy zachytit ani statistiky škod na hospodářských zvířatech. „Smeček přibývá. Nemáme už ale úplně přesné informace z celého území republiky, protože vlci pronikají i do oblastí, kde náš monitoring neprobíhá standardně,“ říká Kutal.
Vlk si hlídá své území
Počet zvířat uvnitř jednoho teritoria se přesto může měnit. Záleží na tom, kolik vlčat se narodí, kolik jich přežije a zda smečka nepřijde o některého z rodičů. Pokud rodičovský pár ztratí jednoho ze svých členů, může se početnost smečky výrazně snížit. Jindy v ní žije osm nebo více zvířat.
Mladí vlci, kteří dospějí, obvykle opouštějí rodičovské teritorium a hledají si vlastní. Postupně tak obsazují další oblasti. V místech, kde už smečky žijí, proto jejich počet neroste bez omezení. Nová teritoria ale mohou vznikat jinde.
Ani úspěšná reprodukce automaticky neznamená, že smečka bude každým rokem početnější. Podle dlouhodobého monitoringu většina vlčat nepřežije první rok života.
Pomáhají držet na uzdě přemnoženou zvěř
Návrat vlka má význam také pro české lesy. Velká šelma se živí především volně žijícími kopytníky, zejména jelenovitými a divokými prasaty. Právě jejich vysoké počty představují v řadě oblastí problém pro lesní hospodářství i přirozenou obnovu lesů. „Vlci pomáhají jejich počty regulovat. Neznamená to, že by tím problém vyřešili, ale podílejí se na regulaci druhů, které se v naší krajině vyskytují ve vyšších počtech, než by bylo žádoucí,“ říká Kutal.
Vliv vlků na ekosystém se ale měří obtížněji než škody na hospodářských zvířatech. Když vlk uloví ovci, chovatel si toho všimne. Když v lese uloví jelena nebo divočáka, často o tom nikdo neví. Zatímco ztráty na stádech se dají poměrně přesně zaznamenat, přínos predátora pro přírodu se vyčísluje mnohem hůře.
Návrat šelmy proto přináší také otázku, jak ochránit hospodářská zvířata. Chovatelé, kteří žijí v oblastech s dlouhodobým výskytem vlků, už mají k dispozici osvědčená opatření. „V zemích, kde vlci nikdy úplně nezmizeli, jsou na jejich přítomnost chovatelé zvyklí. Používají pastevecké psy, elektrické ohradníky a na noc zvířata zavírají. V Česku jsme měli na většině území přestávku zhruba sto až dvě stě let, takže pro některé chovatele je návrat vlka nová zkušenost,“ říká Kutal.
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s chovateli připravila standardy opatření, která mají stáda před útoky vlků chránit. V oblastech, kam se šelma teprve šíří, ale chovatelé často začnou situaci řešit až ve chvíli, kdy přijdou o první zvířata.
V Německu vlk napadl osmiletou dívku
Obavy z návratu vlků znovu zesílily po nedávném incidentu v Německu. Osmiletou dívku tam 28. října napadl vlk v přírodním parku Johannismühle v Braniborsku. Dítě utrpělo vážná zranění a záchranáři ho vrtulníkem převezli do nemocnice.
K útoku došlo během speciálního programu pro děti ještě před otevřením parku. Dívka se spolu s dalšími dvěma dětmi a pracovnicí zařízení nacházela přímo ve výběhu s chovanými vlky. Podle úřadů šlo o zvířata chovaná v zajetí. Podle Kutala je důležité tyto situace nezaměňovat. „Zvíře zvyklé na člověka je úplně jiná situace než volně žijící vlk, který s člověkem nepřichází do tak blízkého kontaktu a není na něm potravně závislý,“ vysvětluje. Šelma ve volné přírodě se lidem přirozeně vyhýbá.
Běžný kontakt s volně žijícím vlkem podle odborníka nepředstavuje důvod k panice. Pokud se ale šelma přestane lidí bát, může se situace změnit. Takové chování se obvykle neobjeví bez předchozích signálů. Vlk se začne opakovaně přibližovat k lidem, objevuje se u obydlí nebo si zvykne hledat potravu v odpadech poblíž vesnic.
Kdy vlk ztrácí přirozenou plachost
Právě opakovaná pozorování z malé vzdálenosti by podle Kutala měli lidé hlásit odborníkům. Ti mohou vyhodnotit, zda se zvíře pouze pohybuje v blízkosti obydleného území, nebo už vykazuje známky takzvané habituace, tedy postupné ztráty přirozené plachosti. Příčinou může být například snadno dostupná potrava, ale také nemoc či zranění, kvůli kterým se vlk nedokáže sám uživit. Včasné hlášení umožňuje odborníkům situaci prověřit a případně zasáhnout.
„Můžeme se pokusit jeho chování napravit. Nasadíme mu například telemetrický obojek a intenzivně ho plašíme. Když to nepomáhá, může být nutné zvíře z populace odstranit,“ říká Kutal. V Česku podle něj zatím k takovému krajnímu zásahu nedošlo. Připomíná ale starší případ z Krkonoš, kde se objevil mimořádně málo plachý vlk. Zvíře dokonce vběhlo do restaurace plné lidí. Veterinář ho následně imobilizoval a převezl do zoologické zahrady. Kvůli podezření na vzteklinu ho odborníci utratili.
Vyšetření vzteklinu nepotvrdilo. Vlk měl pouze protilátky proti této nemoci. Jejich přítomnost mohla znamenat, že se zvíře s virem v minulosti setkalo, případně získalo protilátky po očkování. Podle Kutala nález podporoval domněnku, že nešlo o běžného volně žijícího vlka, ale o zvíře, které někdo předtím choval v zajetí. Jeho skutečný původ se však nepodařilo prokázat.
Problém může začít i u domácího psa
Pozornost by měli věnovat vlkům také majitelé psů. Jejich zvířata se mohou se šelmami při procházkách setkat. Podle Kutala je důležité mít psa pod kontrolou, to ale neznamená, že musí být neustále na vodítku. Riziko představuje i situace, kdy se pes s vlkem sblíží a začne se s ním pravidelně pohybovat.
Může dojít také ke křížení psa s vlkem. Z hlediska ochrany volně žijící populace je ale podstatné především to, že pes může vlka přivést blíž k lidským obydlím. Šelma si pak může spojit přítomnost člověka s běžným a bezpečným prostředím a postupně ztrácet přirozenou plachost.
Právě tomu chtějí ochránci přírody předcházet. Návrat vlků totiž neznamená jen to, že se do českých lesů vrací velký predátor. Lidé se znovu musí naučit respektovat jeho prostor a nepodporovat chování, které by mohlo vést k nebezpečným situacím.
VIDEO: Kdy je podivný zvyk ještě roztomilá zvláštnost a kdy už je čas sbalit kufr?
Zdroj: autorský článek