Podle průzkumu Evropské investiční banky vidí většina Evropanů jako hlavní přínos energetické transformace energetickou nezávislost. Rozsáhlý výzkum ukazuje, že stejný pohled mají i Češi, dospěli k němu ale o mnoho let dříve než zbytek kontinentu.
Evropská investiční banka (EIB) provedla ve všech 27 členských státech Evropské unie rozsáhlý klimatický průzkum. Letos proběhl už jeho šestý ročník, při němž sociologové oslovili celkem 23 tisíc lidí. V Česku to bylo tisíc osob. Autory průzkumu nejvíc zajímalo, jak Evropané vnímají energetickou transformaci.
Výsledky ukazují, že Češi vnímali přínosy transformace spočívající v nižší závislosti dříve, než většina Evropy – ta k tomuto názoru dospěla pomaleji a postupně, dokládají data z průzkumu. Už v roce 2022 bylo totiž právě Česko jedním z mála členských států, jehož obyvatelé očekávali, že hlavním přínosem transformace bude snížená závislost na dovážené ropě a plynu. V současné době tento názor sdílí občané ve většině členských států, konkrétně v 16 z 27.
Před čtyřmi lety bylo zpomalení změny klimatu nejčastěji uváděným přínosem v 19 členských státech a snížení dovozu ropy a plynu v osmi, včetně Česka. Dnes je menší závislost na prvním místě v Česku a v dalších patnácti členských státech, ceny v osmi a klima ve třech z nich.
Skupina Evropské investiční banky (EIB) je finanční složkou Evropské unie, jejímiž vlastníky je 27 členských států, a zároveň je jednou z největších mezinárodních rozvojových bank na světě.
Jaderné Česko
Potřebu změny energetiky si uvědomuje většina Čechů. Dva ze tří uvádějí, že země naléhavě potřebuje energetickou transformaci. Na otázku, co si od ní slibují, 77 procent respondentů uvedlo právě menší závislost na dovážené ropě a plynu, 76 procent stabilnější nebo nižší ceny a 71 procent zpomalení změny klimatu.
V každém členském státě si většina obyvatel od transformace slibuje zpomalení změny klimatu, od 58 procent respondentů v Estonsku, až po 87 procent v Maďarsku.
Na rozdíl od většiny Evropy vidí Češi k transformaci jinou cestu: zatímco Evropa spatřuje naději v obnovitelných zdrojích, pro Čechy je zdrojem, kterému dávají přednost, jádro. Preferuje ho jako nejvyšší prioritu 47 procent oslovených, což je nejvyšší podíl v EU.
„Česko dává Evropě jasně najevo, že na stabilních cenách energií skutečně záleží,“ uvedl viceprezident EIB Marek Mora. „Pro domácnosti může schopnost předvídat náklady na energie znamenat rozdíl mezi tím, zda ušetří peníze a budou moci plánovat budoucnost, nebo zda budou nuceny omezovat každodenní výdaje či dokonce výdaje na základní potřeby, jako je jídlo. Proto investice do moderního a odolného energetického systému vytvářejí pevné základy růstu a dobrých životních podmínek v zemi.“
Ceny energií mění chování Čechů
Na otázku, co by se stalo, kdyby EU postupovala při energetické transformaci příliš pomalu, kladli Češi na první místo účty: 76 procent respondentů považuje za riziko dlouhodobý růst cen energií a životních nákladů. To je jen o procento méně, než je podíl respondentů poukazujících na problematiku závislosti na dovážené ropě a plynu.
Ceny energií představují podle průzkumu pro Čechy závažný problém. Více než čtyři z deseti uvádí, že rostoucí ceny energií v posledních dvanácti měsících výrazně omezily jejich kupní sílu a téměř tři z deseti snížili výdaje na jídlo nebo zdraví. Čtvrtina Čechů omezila topení.
Dopady jsou ale značně nerovnoměrné. Pro některé Čechy znamenal růst cen energií více než jen omezení spotřeby. Patnáct procent respondentů zmínilo, že se zadlužili, požádali o finanční pomoc nebo odložili platbu za energie. Takové chování se označuje za projev takzvané energetické chudoby, která zasahuje nejvíce ty nejchudší a nejzranitelnější vrstvy společnosti.
Více než polovina Čechů (53 procent) uvádí, že rostoucí ceny změnily způsob, jakým používají auto: devatenáct procent omezilo počet cest za účelem uspokojení základních potřeb (nákupy, návštěvy u lékaře, vyřizování úředních záležitostí), třicet procent si odřeklo odjezd na víkend, na dovolenou nebo návštěvu rodiny a přátel, čtrnáct procent nyní jezdí pomaleji, aby ušetřilo palivo, a devatenáct procent místo individuálního cestování využívá spolujízdu, veřejnou dopravu nebo jezdí na kole.