Před 237 miliony lety žil v pravěkých mořích na území dnešní Číny predátor, o němž až doposud věda nevěděla. Teď ho popsali paleontologové v odborném časopise Nature. Zjistili, že byl velmi výjimečný.
Tvor připomínající vzhledem obrněného mloka měřil asi tři čtvrtě metru a žil na mořském dně. Číhal tam na kořist, kterou pak nasával do své masivní tlamy. Dostal jméno Gerrothorax maritimus, což by se dalo přeložit jako „mořský obrněný hrudník“. Když vědci jeho fosilie detailně prozkoumali, zjistili, že to byl zřejmě první obojživelník, který se přizpůsobil životu ve slané mořské vodě.
Žába ve slané vodě
Žádný současný druh obojživelníků nežije trvale v mořské vodě – a to přesto, že existuje asi osm tisíc zástupců této třídy. Jsou totiž značně citliví na vysokou koncentraci soli, která narušuje jejich hospodaření s vodou v těle. A podobně tomu bylo i v minulosti – ani z pravěku neexistují důkazy o tom, že by si obojživelníci užívali slanou vodu.
Gerrothorax je tedy pozoruhodnou výjimkou. Vědci mají informace o tomto tvoru ze dvou koster objevených na jihozápadě Číny. Ty byly sice nalezené už dříve, ale teprve nyní se dostaly do rukou paleontologům. Místo nálezu leží dnes ve vnitrozemí, ale v minulosti na tomto místě bylo moře. Odpovídá tomu nejen místo nálezu ale i další náznaky.
Tím hlavním byl poměr izotopů stroncia, který odpovídá velmi přesně jak dataci, tak i prostředí oceánu. To podle autorů vylučuje, že by obojživelný predátor zahynul někde jinde a jeho kosti se pak dostaly do moře třeba jen náhodou. „Tyto kosti vyrostly v moři,“ tvrdí autoři.
Evoluční výhoda brnění
Moderní obojživelníci i jejich pravěcí příbuzní mají těla s citlivou, měkkou a propustnou kůží. Ta jim umožňuje překonávat nástrahy života na vzduchu i ve vodě. Jenže současně je extrémně citlivá na sůl – i krátkodobě ji snáší jen několik druhů obojživelníků, například skokan krabožravý.
Gerrothorax dokázal tato omezení obejít díky pancíři, který ho nejen chránil před ještě většími predátory, ale současně chránil jeho citlivou kůži před solí. A měl ještě jednu roli: díky němu byl pravěký tvor dostatečně stabilní u mořského dna.
Bohužel se nedochovaly měkké části jeho těla, takže není jasné, jestli neměl ještě nějaké další adaptace, které by mu pomohly přežívat ve slaném prostředí. Paleontologové doufají, že se jim podaří najít další fosilie tohoto druhu, z nichž by získali další informace.
