Deset zemí sdružených v organizaci Společné expediční síly (Joint Expeditionary Force, JEF) podepsalo v úterý v Oslu dohodu o užší spolupráci svých námořnictev. Stalo se tak na palubě britské letadlové lodi HMS Prince of Wales.
Nová iniciativa nazvaná Northern Navies Initiative má námořní síly evropských signatářů postupně ještě více propojit. Členské země chtějí například společné plánování námořních operací a sjednocovat výcvik i vybavení.
V praxi by pak například britská fregata mohla předat operační úkol plavidlu jiného člena uskupení, přičemž další země by zároveň mohla řídit spojenecké senzory a bezpilotní plavidla a válečné lodě by mohly využívat přístavy ostatních členů k opravám, doplňování paliva a zásob, uvádí web britské vlády. Ta iniciativu označuje za historickou a uvádí, že je reakcí i na rostoucí hrozby pod úrovní vojenského konfliktu.
Cílem je vytvořit síly, které dokážou rychle zasáhnout v severním Atlantiku, Baltském moři a takzvaném Vysokém severu, tedy v oblasti zahrnující Arktidu a přilehlé části Atlantiku. V případě rozsáhlejšího konfliktu by se pak mohly sjednocené síly plynule začlenit pod velení NATO.
Členy JEF jsou kromě Velké Británie také Norsko, Dánsko, Švédsko, Finsko, Island, Nizozemsko, Estonsko, Lotyšsko a Litva. O vstup do uskupení usiluje také Kanada, která v září podala oficiální přihlášku. Zatím ale mezi jeho členy nepatří.
„Nejnebezpečnější období“
Záměrem nově podepsané iniciativy je především posílit obranu proti ruským hrozbám a jmenovitě ponorkám. Ty mohou v případě konfliktu ohrožovat námořní dopravu i důležitou infrastrukturu na mořském dně, uvedl v předvečer podpisu dohody náčelník britského obranného štábu Richard Knighton v rozhovoru pro list Financial Times.
„Je to nejnebezpečnější období, jaké jsem ve svém dospělém životě zažil,“ prohlásil pro britský deník. Velká Británie pak podle něj v přístupu k ruské hrozbě zaostává za některými evropskými spojenci a musí je „dohnat“. Upozornil přitom na hybridní hrozby, atentáty, sabotáže a kybernetické útoky, za nimiž podle něj stojí Moskva.
Obavy o bezpečnost podmořské infrastruktury přitom nejsou hypotetické. Letos na jaře britské, norské a americké síly sledovaly ruská plavidla a ponorky v okolí norského souostroví Špicberky.
Podle informací agentury Reuters tam ruské jednotky spojené s tajnou vojenskou složkou GUGI nacvičovaly použití technologie určené k poškozování podmořských kabelů. Spojenci jejich operaci narušili a ruská plavidla nakonec oblast opustila.
Arktida získává na významu
Zájem o severní Atlantik a Arktidu souvisí také s klimatickou změnou. Tání mořského ledu postupně zpřístupňuje suroviny a otevírá i námořní trasy, které byly dříve po většinu roku obtížně průjezdné. Oblast tak získává na hospodářském i vojenském významu a stává se předmětem rostoucího soupeření velmocí i ekonomické a vojenské spolupráce mezi Čínou a Ruskem.
Větší odpovědnost Evropy za vlastní obranu je pak důležitá i vzhledem k dlouhodobému přesunu americké vojenské pozornosti směrem od Evropy k východní Asii, dodal Knighton v rozhovoru pro Financial Times. Přitom upozornil, že tento trend začal už před nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu a trvá nejméně patnáct let.
Rusko opakovaně zdůrazňuje, že Arktidu považuje za strategickou oblast pro svou ekonomiku, suverenitu i národní bezpečnost. Ministr zahraničí Sergej Lavrov pak letos v srpnu prohlásil, že vojenská aktivita NATO v regionu představuje přímou hrozbu pro ruskou bezpečnost. Moskva zároveň dává najevo, že hodlá své zájmy v oblasti hájit.