Nedlouho po obsazení Francie vyhlásila německá okupační správa přídělový systém na pohonné hmoty. Benzin se stal pro běžné obyvatele nedostupným, ostatně obdobná pravidla platila i v protektorátu Čechy a Morava. Za této situace vznikl automobil, který přídělová pravidla obcházel – jezdil totiž na elektřinu.
Zkonstruoval jej muž, který patřil k průkopníkům francouzské aviatiky. Jeho firma s dlouhým názvem Société Anonyme des Ateliers d’Aviation Louis Breguet stavěla od roku 1911 pozoruhodná dopravní a vojenská letadla, pokoušela se i o výrobu helikoptér nebo stíhaček.
Související
Jamile se ale Breguet od Němců dozvěděl, že nesmí vyrábět nic, co by mohlo létat, hledal náhradní výrobní program pro své zaměstnance. Těch se za žádnou cenu vzdát nechtěl, protože věřil, že válka brzy skončí a jeho firma bude dál úspěšně pokračovat. Což se mu ostatně nakonec také splnilo.
Nápad stavět auta nebyl pro Bregueta nový. V začátcích svého podnikání se v letech 1907 až 1908 pokoušel o výrobu šestiválcových limuzín pod všeříkající značkou Sixcyl (zkratka pro „six cylindres“, tedy šest válců), avšak bez velkého úspěchu.
Tentokrát však z pochopitelných důvodů vsadil na opačný extrém. Jeho dvoumístný elektrický automobil Breguet A2 byl zkonstruován tak, aby byl maximálně úsporný.
Breguet už před 85 lety pochopil, že největším nepřítelem elektromobilu je odpor vzduchu. Jeho auto tak dostalo kapkovitou aerodynamickou karoserii, navíc vyrobenou z lehkého leteckého duralu, kterého byly ve firmě plné sklady.
Rovných 3,6 metru dlouhý vůz díky tomu vážil pouhých 650 kilogramů, a to včetně šesti těžkých olověných baterií. Lehoučká karoserie byla připevněna k šasi, kterou tvořil páteřový rám vlastní konstrukce s navařenými nosníky.
Aby jeho konstruktéři v těžkých válečných dobách ušetřili čas i materiál, přední nápravu, bubnové brzdy a řízení převzali od tehdy nejpopulárnějšího lidového vozítka, Simcy 5. Ta nebyla ničím jiným než licenční podobou italského Fiatu Topolino. Breguet si ale dal tu práci, že volant simcy, umístěný vlevo, předělal na pravostranné řízení.
Související
Ačkoliv se totiž ve Francii jezdilo na pravé straně silnice už od Velké francouzské revoluce, u prestižních automobilových značek bylo ještě ve 40. letech zvykem umisťovat volant napravo. Mimo jiné i proto, aby řidič mohl pohodlně vystoupit z auta přímo na chodník.
Zatímco trakční baterie měl Breguet A2 uložené pod přední kapotou, stejnosměrný elektromotor značky Paris-Rhône pracující pod napětím 72 voltů seděl nad zadní nápravou, kterou také poháněl. Ta byla navíc oproti přední výrazně užší – její rozchod byl pouhých 600 milimetrů, vpředu měla náprava 1100 mm.
Výkon stejnosměrného motoru prý Breguet záměrně neuváděl, některé prameny však mluví až o 20 koních. Maximální rychlost auta byla kolem 50km/h, při konstantní čtyřicítce mělo mít dojezd kolem 65 kilometrů.
Exemplář na fotografiích se do Louwmanova muzea v Haagu dostal teprve nedávno. Sběratelé jej náhodou objevili na jednom francouzském zámku, kde se spolu s ním dochovala i nabíjecí stanice, jež byla součástí originálního příslušenství.
Muzeum se rozhodlo ponechat vůz v původním stavu. K tomuto rozhodnutí nepochybně přispěl i unikátní materiál karoserie, který z 90 procent tvoří nerezavějící hliník.
Právě tady se nabízí úvaha, do jaké míry skoro zapomenutý Breguet A2 mohl ovlivnit šéfa koncernu Volkswagen Ferdinanda Piëcha, když o takřka 60 let později prosazoval do výroby malé Audi A2. Také ono mělo aerodynamickou karoserii z lehkého hliníku a stejně jako Breguet A2 usilovalo o co nejnižší spotřebu. I když, pravda, tentokrát s pomocí dieselového motoru.