Nová studie naznačuje, že změna chemického složení Severního ledového oceánu způsobená klimatickými změnami narušuje tamní potravní řetězec. Podle vědců je situace v dalších stovkách až tisících letech nezvratná.
Rozsáhlý úbytek arktického mořského ledu vedl k prudkému poklesu hladiny dusičnanů, což má dopad na populace planktonu, ryb, mořských ptáků a mořských savců, tvrdí vědci. Raja Ganeshram z Fakulty geověd na Univerzitě v Edinburghu, který studii vedl, shrnul její závěry: „Změny, o nichž informujeme, naznačují, že ekosystém Severního ledového oceánu překročil kolem roku 2009 bod zlomu. Je třeba pečlivě sledovat, jak se tato změna šíří potravním řetězcem, dopady mimo jiné ovlivní komerční rybolov v severním Atlantiku.“
Mělká místa v oceánu, která byla dříve mořským ledem zakrytá, jsou dnes vystavená slunečnímu záření. A to urychluje proces, který rozkládá dusičnany a odstraňuje je z mořské vody. Tyto látky jsou přitom podle studie nezbytné pro růst planktonu, který tvoří základ arktického potravního řetězce. Ve výsledku to tedy omezuje množství života, který může ekosystém podporovat.
Náznak odpovědi na dosud nevyřešenou otázku
„Popsaná změna ve fungování biogeochemických cyklů v rámci Severního ledového oceánu přibližuje tento unikátní ekosystém k chování oceánů středních zeměpisných šířek. Biogeochemické cykly významně ovlivňují i primární produkci a druhové složení organismů obývajících tyto polární oblasti,“ vysvětluje pro ČT24 geolog Jan Kavan, který působí na Masarykově univerzitě v Brně a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.
„Na tyto změny ve fyzikálně chemickém složení mořské vody bude nepochybně navazovat i migrace nepůvodních druhů organismů z nižších zeměpisných šířek. Tato migrace směrem na sever je už popisována například pro řadu druhů ryb. Změna mořské biodiverzity následně může významně ovlivnit i biodiverzitu na pevnině. Pevninské ekosystémy v polárních oblastech jsou totiž dominantně závislé na živinách z moře, což se projevuje v potravních řetězcích. Například většina hnízdících druhů ptáků se živí mořskými organismy, stejně tak mořští savci – tuleni, mroži,“ doplnil vědec.
Klesající hladina dusičnanů by podle autorů studie také mohla snížit schopnost Severního ledového oceánu ukládat uhlík, protože právě plankton hraje klíčovou roli při jeho zachycování z atmosféry prostřednictvím fotosyntézy. Výzkum naznačuje možnou odpověď na otázku, kterou už vědci – zatím neúspěšně – řešili. Nedávné studie totiž informovaly o výrazných změnách v populacích živočichů v arktických vodách, ovšem příčiny úbytku nebyly dostatečně chemicky objasněné.
Po léta se předpokládalo, že úbytek mořského ledu v Severním ledovém oceánu povede k nárůstu růstu fytoplanktonu, protože k povrchovým vodám se dostane více slunečního světla. Naše zjištění ale naznačují, že se tento vztah změnil: zdá se, že se Severní ledový oceán posunul od systému omezeného hlavně světlem k systému stále více omezenému dostupností dusičnanů, což má dalekosáhlé důsledky pro mořské ekosystémy, potravní řetězce a roli Arktidy v klimatu Země.
Jak na to vědci přišli
Vědci z Univerzity v Edinburghu nové poznatky o měnících se hladinách živin v Severním ledovém oceánu opírají o dvacet let sběru vzorkovacích dat z oblasti mezi Grónskem a Špicberky, kterou arktické vody proudí do Atlantiku.
Analýza si všímá změn kolem roku 2009, kdy začaly hladiny dusičnanů ve vodách opouštějících Arktidu rapidně klesat, což se dle vědců časově protíná s drastickým úbytkem arktického mořského ledu, který tehdy nastartoval. Rozsáhlá ztráta mořského ledu urychlila proces přeměny dusičnanů na plynný dusík v mělkých kontinentálních šelfech, které pokrývají téměř polovinu Severního ledového oceánu, uvádí tým.
Dopady budou závažné a navždy
Přechod k podmínkám s omezeným obsahem dusičnanů naznačuje, že Severní ledový oceán bude v budoucnosti schopný podporovat pouze menší druhy planktonu, což znamená, že v potravním řetězci bude k dispozici méně potravy.
Vzhledem k tomu, že podmínky dál mění úbytek mořského ledu, je podle vědců velmi nepravděpodobné, že by se Severní ledový oceán v dalších stovkách až tisících letech vrátil do původního stavu. Autoři doplňují, že je zapotřebí dalšího výzkumu, aby bylo možné plně pochopit možné širší dopady, které by změny v arktických vodách mohly mít na mořské populace v jiných částech světových oceánů, včetně severního Atlantiku.
„Je velmi dobře vidět, že mořský led jako specifická část kryosféry a jeho zrychlující se tání má následky na klimatický systém i biodiverzitu. Současné předpovědi vývoje mořského zámrzu ukazují, že během následujících desetiletí pravděpodobně dojde k úplnému roztání trvalého zámrzu. To ještě urychlí a prohloubí popisované změny v geochemických cyklech. Otázkou zůstává, jak se úbytek ledu projeví na oceánském proudění, tedy zásadnímu procesu ovlivňujícímu podnebí u nás v Evropě,“ dodává Jan Kavan.
