Jezero Bajkal vysychalo kvůli nedostatku srážek, nadměrnému odběru vody i vyššímu odparu. V posledních devíti letech se ale začala situace obracet. Vědci teď popsali proč.
Bajkal umíral. V druhé polovině dvacátého století se největší světová zásobárna povrchové sladké vody zmenšovala tak, že se vědci obávali o její budoucnost a dopady na blízké i vzdálenější okolí.
Mizející voda vyvolávala strach z důsledků pro život v jezeře, průmysl i zemědělství, které jsou na ně navázané, ale i na zásobování lidí pitnou vodou v širším okolí jezera a jejich zásobování elektřinou z hydroelektráren. Aby se dalo lépe chránit, bylo jezero roku 1996 zařazené na seznam světového dědictví UNESCO.
Dlouhou dobu nic nenaznačovalo, že by se mohlo něco zlepšit. Nová studie, kterou vydali čínští vědci, teď ale přináší naději, že se Bajkal začíná vzpamatovávat. Badatelé to zjistili ze stromů rostoucích na březích Bajkalu.
Sucho zapsané v letokruzích
Dendrochronologie je věda, která dokáže z podoby letokruhů odvodit, v jakých podmínkách stromy rostly. Širší letokruhy znamenají, že strom rostl hodně, což naznačuje vlhké nebo teplé roky, zatímco užší letokruhy svědčí o suchu, chladu nebo silném stresu, které způsobily slabší růst. Některé stromy rostoucí kolem Bajkalu jsou až 350 let staré.
V případě Bajkalu letokruhy prozradily, že nejzávažnější sucha způsobila pokles vody až o devadesát procent, ale ještě důležitější bylo zjištění, že přibližně polovina let s extrémním suchem se vyskytla od roku 1900. Jenže pak se v datech, která připomínala skluzavku, najednou objevil opačný trend. Začal roku 2017 a trvá až dodnes.
Došlo k nárůstu průtoku o 145 procent nad dlouhodobý průměr. Potvrzují to také další náznaky, například prokazatelně stoupající hladina jezera a intenzivnější růst vegetace v jeho okolí.
Co pomáhá Bajkalu
Příčin je podle vědců více. Více intenzivnějších srážek přinesly zřejmě klimatické změny (ne nutně lidmi zaviněné) v severských mořích.
Na zlepšování stavu jezera má ale vliv také snaha o jeho ochranu a opatření, která tamní úřady zavádějí zejména kvůli ekosystémům. Mezi ně patří například také zlepšení zařízení pro akumulaci vody, která umožní šetřit vodu pro domácí využití a zemědělství během období sucha, ale třeba i cílené vyhledávání podzemních hornin, které se během dešťových srážek „doplňují“ a z nichž lze bezpečně čerpat vodu.
Autoři navrhují i řadu dalších opatření, která by obnově Bajkalu pomohla ještě víc – na vzorce počasí se totiž nedá spolehnout. Tvrdí, že například obnova mokřadů v deltě řeky Selenge přinesla významné ekologické přínosy, protože tyto mokřady dokážou vodu zadržovat po dlouhou dobu a pomalu ji uvolňovat během suchých měsíců.
