Tenhle poklad se těžko hledá. Je schovaný ve více než padesáti hektarech lesů zhruba padesát kilometrů jihozápadně od francouzské metropole. Kolem lovecké usedlosti v Clairefontaine ho nechal postavit fotbalový svaz. Otevřel jej v roce 1988. Mezi absolutní elitu fotbalových středisek se špičkovými podmínkami a programem však patří dodnes.
Živou reklamu mu dělá Kylian Mbappé, fenomenální útočník a megastar Realu Madrid.
Jean-Claude Lafargue, ředitel Národního fotbalového institutu, který čtrnáctiletého Kyliana trénoval, tvrdí: „Měl jiskru v očích a už tehdy chtěl překonávat rekordy.“
„Malý Kylian hrál v akademii levého beka, ano, levého beka,“ doplňuje Verner Lička.
Proč se Mbappé prodral z obrany až k titulu nepolapitelného útočníka číslo jedna pochopíte, když proniknete do nitra vyhlášené francouzské laboratoře. Že si udržuje svěží know-how, potvrzuje pohled na tablo absolventů: Thierry Henry, Nicolas Anelka, Blaise Matuidi nebo právě Kylian Mbappé.
Teď jsou tu noví mladíci, ale i dívky a všichni, stejně jako jejich výjimeční předchůdci, sní o velkých zápasech na napěchovaných stadionech a nejprestižnějších trofejích. Najdou tu k tomu všechno, co potřebují. Plejádou hřišť s jemným trávníkem počínaje přes umělky, fitness posilovny, učební sály, jídelny až k výzkumnému ústavu, ve kterém vědci permanentně vyhodnocují různá data. A předpovídají, kam se bude fotbal vyvíjet.
„Ústřední heslo akademie je nádherné – hledáme a vychováváme hráče pro fotbal zítřka. K tomu nepotřebujeme dokonalé děti, ale dokonalý proces,“ prozrazuje Verner Lička.
Matematické testy
Dostat se sem, nebo do jedné z dalších šestnácti svazových akademií po celé Francii, jejichž roční rozpočet je 20 milionů eur, není žádná legrace. Do Clairefontaine jsou vybíráni nejtalentovanější kluci a děvčata z okolí Paříže, kde žije zhruba 15 milionů obyvatel. V první fázi konkurzu je proklepáváno 9 tisíc chlapců a tisícovka holek. Nominaci si ve finále vyslouží pouhých 23 kluků a 23 holek.
Výběr má několik kol.
Nejprve jsou mraky děti v regionu proklepáváni ve hře pět na pět nebo osm na osm, přičemž v té první můžou získat nejšikovnější hráči pět bodů, v té druhé jen bod jeden. Aby byly eliminovány výhody fyzicky akcelerovanějších dětí nad těmi, jejichž postava a svaly rostou pomaleji.
Kdo projde dál, podstupuje rychlostní a fyzické testovací baterie. I jejich výsledky jsou přepočítávány na výšku a váhu konkrétního jednotlivce.
„Pomalý běh s míčem rovná se okamžitému vyřazení,“ připojuje Lička.
Ale tím ještě přijímací řízení zdaleka nekončí. Následují testy logického myšlení skrz matematiku a francouzštinu. Důvod?
„V akademii se považuje za klíčovou věc, aby hráči porozuměli hře. Zkrátka – abys mohl hrát dobře fotbal zítřka, musíš mu rozumět,“ objasňuje šéf českých trenérů.
Psycholog s právem veta
Kdo tímto sítem proleze, ještě nemá jistou vstupenku do čtrnáctiletých týmů chlapců a děvčat. Musí totiž projít důkladným monitorováním během závěrečného třídenního kempu.
„Víte, kdo má poslední právo veta? Ne trenér nebo sportovní ředitel, ale psycholog! Proč? Protože charakter nepředěláte,“ objasňuje Lička pozadí neobvyklého kroku.
Brány se otevírají pro ty, kteří nehledí jen na sebe, ale ctí týmová pravidla. Pokud by na to po nástupu do akademie zapomněli, nemine je vyhazov. Jakékoli disciplinární prohřešky se tu totiž netolerují.
Denní režim? Až spartánsky přísný.
„Ráno se vstává v šest. V sedm mají otevřenou restauraci na snídani. Pak jedou do školy. Po ní honem rychle zpátky do akademie, aby se připravili na trénink. Pak dělají svoje domácí úkoly. Takže osobního volna mají opravdu málo,“ rekapituluje Lička.
Jakým způsobem se tu vyučuje fotbal?
Zapomeňte na to, že by se tu kluci a holky hodiny a hodiny učili různé finesy, aby uměli kličkami zmást soupeře. Prim hrají přihrávky a spolupráce se spoluhráči. Fotbal zítřka totiž bude hlavně o kolektivní inteligenci.
„Navíc obcházet soupeře už všichni umí. Naučili se to na sídlištních a jiných pláccích, kterých je v Paříži i na předměstích spousta,“ podotýká Lička.
Do Clairefontaine se pečlivě vybírají i fotbaloví učitelé. Zásadu číslo jedna ztvárňuje slogan: Kdo chce zapálit druhé, musí sám hořet!
Navrch musíte přidat kupu odbornosti a touhy neustále se vzdělávat.
Boss Zidane
Pokud tohle nabídnete, máte vyhráno, protože se o dobrý džob jen tak nepřijdete. Udržování lidí na klíčových místech ne měsíce, nýbrž roky patří také k základnímu desateru. Aby se neskákalo zběsile z jednoho pólu na druhý, ale systematicky se dodržoval a rozvíjel dlouhodobý plán.
„A bossové tu mají silné slovo. Zrovna když jsme přijeli, končil v Clairefontaine svůj první sraz v úloze nového reprezentačního kouče Zinedine Zidane. A kdyby řekl: Tenhle strom se mi tady nelíbí, přesaďte ho jinam, udělá se to,“ dokresluje Lička kulturu tamního prostředí.
Současně tu však nikdo nikoho, lidově řečeno, nebuzeruje.
„Jejich přístup jsem si sám pro sebe nazval empatická přísnost,“ prohodil prezident českého trenérského cechu.
Jak se tahle linka promítá do každodenní praxe?
„Třeba v přípravném zápase dostanou hráči předem za úkol, že musí mít minimálně 50 doteků s míčem za poločas. Pak dostanou záznam utkání a sami si počítají doteky s míčem, takže sami zjišťují, jestli splnili cíl nebo ne. Anebo si počítají doteky slabší nohou. Aby jich měli minimálně třetinu ze všech doteků, protože na obounohost se tam také velmi dbá. Není to ale tak, že když to neuděláš, nebudeš hrát. Je to analýza pro vlastní zpětnou vazbu a možnost dalšího rozvoje,“ líčí Lička.
Věřte, že všichni to rádi a poctivě udělají. Žene je nejen vnitřní chtíč dotáhnout to tak daleko jako Mbappé a spol., ale také povzbudivá statistická čísla. Ta hlásí, že 60 procent hráčů ze svazových akademií najde v dospělosti uplatnění v profesionálním fotbale. Však již také na většina stávajících studentů ligové kluby políčily.
„Během návštěvy mi jeden kluk s nadšením hlásil, že už si ho smlouvou pojistil Olympique Lyon,“ připojil Lička.
Profi kontrakt zelenáčům zajistí velice slušné živobytí.
„Když máte nabídku, neexistuje, aby s vámi někdo zametl, protože hráči z akademie už mají nějakou hodnotu. Musíte dostat minimálně asi 6 tisíc eur měsíčně.“
Přidejte si k tomu, že svazové akademie jsou pro vyvolené hráče a hráčky zdarma, a motivace jako hrom je na světě.
Šlo by to takhle i v Česku?