Když se obyvatelé poklidného španělského městečka Urda ve středu dozvěděli o smrtelné srážce vlaků jen několik kilometrů od svých domovů, okamžitě vyrazili na pomoc. Běžný den se během chvíle změnil v boj o životy cestujících, místní se snažili pomoci ještě před příjezdem záchranářů.
Osmasedmdesátiletý lékárník Antonio Garcia byl mezi prvními, kteří dorazili na místo tragédie. Když mu dcera oznámila, že se srazily dva vysokorychlostní vlaky, ihned nasedl do auta a vyrazil pomáhat.
Teprve cestou si začal uvědomovat, jak obrovská katastrofa se odehrála. Nejméně 68 lidí přišlo o život. Jeden z vagónů byl zaklíněný uvnitř druhého a kolem ležela bezvládná těla.
„Jen si představte, co bylo uvnitř,“ řekl Garcia agentuře Reuters.
Z lékárny si přivezl obvazový materiál, léky proti bolesti a uklidňující prostředky. Nezapomněl ani na přikrývky, které mohly pomoci zraněným.
Mezi těmi, kdo přežili, byli lidé s těžkými zraněními. Garcia vzpomíná na cestujícího, který přišel o ruku, ale přesto klidně čekal na sanitku. Jiný muž se v posledních chvílích loučil se svou rodinou.
„Jeho poslední slova byla: ‚Bůh je dobrý.‘ Pro nás, kteří věříme, jsou to velmi krásná slova,“ řekl lékárník.
Pomáhali i další obyvatelé. Evakuovaným cestujícím přinášeli lahve s vodou a snažili se jim alespoň trochu ulevit v okamžicích, kdy se jejich životy náhle zhroutily.
Matkám museli říct, že jejich děti zemřely
Během několika hodin se městečko Urda zaplnilo policisty, hasiči a záchranáři z celého regionu. Místní sportovní hala se proměnila v centrum pro přeživší, zatímco základní škola byla vyhrazena příbuzným obětí.
Od rána tam pomáhala také Carmen, dobrovolná psycholožka, která přijela z Madridu. Čekaly ji rozhovory, na které se nedá připravit.
„Mnoho matek se dnes dozvědělo, že jejich děti zahynuly. To bylo dnes nejhorší. Říct matce, že její dítě zemřelo při vlakové nehodě, je zdrcující“.
Někteří příbuzní přijeli přímo do Urdy, která je vzdálená zhruba dvě hodiny z Madridu. Doufali, že se dozvědí něco o svých blízkých, které od chvíle nehody nemohli zastihnout.
Mezi nimi byla i žena jménem Ana. Do městečka dorazila poté, co jí zavolala policie pro ochranu životního prostředí. Její příslušníci našli psa Treceho, který cestoval ve vlaku společně s jejím manželem Pepem.
Ana se snažila svého muže najít na místě nehody, ve sportovní hale i v základní škole. Při vyprávění se jen stěží ubránila slzám. Pepeho jméno nebylo na žádném seznamu.