Loni se v Česku narodilo pouhých 77 600 dětí, to je nejméně od roku 1785. Pomůžou dostupnější byty, nebo změna nastavení společnosti, kdy se místo kariéry bude více oceňovat mateřství a péče o dítě? Anebo je cestou také rozšíření asistované reprodukce i na osaměle žijící ženy?
Hlavní příčinou nízké porodnosti je silný pocit nejistoty, tvrdí doktorka Hana Konečná z Jihočeské univerzity. Mladí lidé podle ní nejsou sobečtí, jen zkrátka mají k dispozici účinné metody plánování rodičovství. „Cítí mnohem větší odpovědnost než předchozí generace. Více přemýšlejí o tom, jestli jsou zajištění, jestli mají správného partnera, jestli mají stabilní zaměstnání.“
Zároveň ale mladí lidé nedostávají dost informací o tom, že reprodukční období je omezené. Že prostě není možné mít děti v padesáti. „To je základní chyba vzdělávacího systému, že zůstává nastavený na dobu, kdy bylo běžné, že otěhotněly šestnácti- či sedmnáctileté dívky. Všechno bylo zaměřené na to hlavně nechytit nějakou pohlavní nemoc, neotěhotnět moc brzo, a když otěhotnět, tak alespoň vědět s kým. Jenže nikdo dívkám nyní nevysvětluje, že mají jen omezené okno příležitosti, do kdy mohou otěhotnět.“
Média podle Konečné přispívají k mylnému dojmu, že je stále dost času. „Když se ukazuje padesátiletá herečka, co má dítě, tak vzniká úplně mylný dojem,“ varuje Konečná. „Když se studenty mluvím o možných cestách k rodičovství, vidím, jak jsou ovlivněni médii a tím, že padesátileté ženy mají dítě. Jenže to jsou výjimky a často i pomocí náhradní matky. My se sice dožíváme velmi vysokého věku a jsme i v šedesáti fit, ale pokud jde o reprodukční limity, tak se biologie nezměnila.“
Média podle Konečné prezentují jako pozitivní jenom jeden životní styl, a to styl mladých kariérně úspěšných žen, které ale odkládají rodičovství. „Anebo úspěšných mužů, jenže ti si pak vezmou o 30 let mladší ženu,“ podotýká.
Může být řešením demografické krize, že se osamělým ženám umožní asistovaná reprodukce, jak požaduje třeba Daniel Hůle, analytik Demografického informačního centra?
„Já tomu nefandím, protože v tom vidím obrovská rizika, především psychosociální. Jak budete vybírat ženy, které můžou žádat o oplodnění spermiemi dárce? Samotný rodič může velmi dobře vychovávat dítě za předpokladu, že má podpůrné okolí. Jak to budeme zjišťovat, kontrolovat? Mají být dárci anonymní, nebo mají mít děti v určitém věku právo jít do registru a zjistit identitu dárce? Jak starým ženám se to povolí? Dnes už pomocí náhradního mateřství můžeme zajistit děti i mužům,“ vysvětluje Konečná.
Jak tedy najít cestu z demografické krize? „Asistovaná reprodukce umí mnohé a pomáhá, ale není bez limitů. Z výzkumů vyplývá, jak strašně důležitá je podpora širší rodiny. Víc dětí se rodí do těch rodin, kde víc dětí už bylo a kde babičky, dědové, strejdové a tety pomáhali s hlídáním. Kde je péče o malé děti rozprostřená na celou rodinu,“ uzavírá Hana Konečná.
