V devadesátých letech byl Genadij Zjuganov skutečným opozičním lídrem, který ohrožoval tehdejšího prezidenta Borise Jelcina, a pokud by v roce 1996 proběhly skutečně svobodné volby, s největší pravděpodobností by je vyhrál. V dalších volbách skončil druhý za Putinem. Od té doby ale hraje stárnoucí komunista roli „papírového tygra“ opozice.
Je šéfem největší opoziční frakce, ale jeho role spočívá v tom, že u sebe koncentruje starší voliče, kteří nostalgicky vzpomínají na dobu Sovětského svazu. Kreml ho využívá k tomu, aby tito lidé nehledali radikálnější alternativy. Za odměnu má Zjuganov povoleno „hrát si na opozici“ a přitom mít vládní limuzínu s řidičem.
Pokud tedy nyní Zjuganov přirovnává stav současného Ruska k situaci carské říše těsně opřed revolucí v roce 1917, musí k tomu mít důvod. Není přitom jediný. Jak připomíná rusista Karel Svoboda: „Kritika zaznívá už delší dobu, ale poprvé se řeší: je to malér, řítíme se do obrovských problémů,“ uvedl nedávno pro deník Aktuálně.
Dokonce i Vladimir Putin už přiznal, že ruská ekonomika není v dobrém stavu, jen za první dva měsíce roku klesl ruský HDP o 1,8 procenta. Pro Rusko tak začal rok s nejhorší ekonomickou situací od roku 2022. V únoru 2026 klesly příjmy z ropy a plynu meziročně o téměř polovinu, reálný HDP se dva měsíce po sobě propadal a ruská vláda zvažovala plošné škrty ve výdajích o 10 procent.
Růst zastavily ukrajinské útoky
Situaci dočasně změnila válka na Blízkém východě. Po úderu na Írán ceny ropy prudce vzrostly a ruské příjmy z ropy vyskočily o přibližně devět miliard dolarů měsíčně. Jenže ukrajinské útoky na přístavy Primorsk, Novorossijsk a Usť-Luga narušily významnou část infrastruktury pro ropný export. A dočasné příměří s Íránem nakonec vedlo k následnému poklesu cen o 10 až 15 procent. Takže i když cena ropy dočasně prudce vzrostla, odhad růstu HDP se zvýšil jen nepatrně (z 0,8 procenta na 1,1 procenta).
To dokazuje, že vnitřní faktory ekonomiku brzdí tak silně, že ani drahá ropa ji nedokáže skutečně nakopnout. Ekonomiku tak udržuje v chodu zejména válka. Vládní válečné výdaje nahrazují soukromou poptávku a růst se koncentruje v obranném sektoru, zatímco civilní odvětví stagnují. Regiony orientované na obranu tak vykázaly prudký růst, ale 70 z 89 regionů přesto skončilo loni s hospodářstvím v červených číslech.
Podle odhadu Estonské centrální banky navíc čelí Rusko také kritickému nedostatku pracovní síly. Lidé z trhu práce mizí kvůli útěkům do zahraničí, studiu v cizině (prodlouženým ze strachu z odvodu) a rekrutaci do armády. Také extrémně nízká nezaměstnanost (pouhá 2 procenta) signalizuje totální vyčerpání trhu práce.
Lidé chybí zejména na hůře placených pozicích, což nutí zaměstnavatele k masivnímu zvyšování mezd nebo zaměstnávání nezletilých. Rychle rostoucí mzdové a produkční náklady jsou pak hlavní brzdou ekonomického růstu, a inflace je tak o 50 procent vyšší než čtyřprocentní cíl centrální banky.
Horšící se ekonomická situace spolu s zásahy proti internetu (především v Rusku populárním aplikacím Telegram a YouTube) a vidinou války bez konce tak poprvé od začátku války vytváří v ruské společnosti vlnu kritiky, ze které má režim zjevně obavy.
