Podle komise se za posledních 20 let uzavřela zhruba čtvrtina rafinerií v EU a výrobní kapacita klesla zhruba o desetinu. Podle jiných zdrojů ještě více.
Evropa má dlouhodobě méně rafinerské kapacity, než by potřebovala na pokrytí vlastní spotřeby nafty a leteckého benzinu. Jenže válka na Blízkém východě a ukrajinské údery na ruské rafinerie omezily globální nabídku nafty.
Diesel je přitom klíčový pro nákladní dopravu, zemědělství, průmysl i obranu. Jak ironicky poznamenal Javier Blas, energetický expert agentury Bloomberg, „Evropská komise se diví teď (!!!), ale vrátí se k tomu až příští rok…“
Cena plynu v Evropě před blížící se zimou poprvé od roku 2022 vzrostla nad sto eur za jednu megawatthodinu. Jørgensen na čtvrtečním summitu v Lucemburku varoval před nadcházející „těžkou zimou“ a rostoucími cenami paliv.
A evropští politici? „Vyčerpali jsme většinu našich krátkodobých možností,“ přiznal Politicu vysoce postavený evropský činitel z oblasti energetik.
Jediné, s čím jsou evropští státníci schopni přijít, jsou dotace. Včetně dotací na proklínaná fosilní paliva. Ostatně od roku 2022 vlády zaplatily 18 miliard eur na daňových úlevách pro produkty z fosilních paliv.
Je to paradox. Dotujeme fosilní paliva, proti kterým jsme roky bojovali. Posouváme nebo rušíme termíny, které jsme si sami stanovili. Ten samý Dan Jørgensen, pro kterého je dnešní situace budíček, by si ho měl nastavit hlavně sám sobě.
Byl totiž dlouholetým zastáncem klimatické neutrality a odchodu od fosilních paliv. Jako dánský ministr pro klimatickou politiku, energetiku a sítě v prosinci 2020 prosadil, že Dánsko zrušilo chystané licence na těžbu ropy a stanovilo rok 2050 jako definitivní konec veškeré těžby fosilních paliv v Severním moři.
Ovšem teď tento člověk říká: „Musíme tento trend zvrátit a zajistit, abychom měli v Evropě dostatečnou a flexibilní rafinerskou kapacitu. Dnes i do budoucna. Nejde jen o ekonomickou konkurenceschopnost. Jde i o bezpečnost.“
Brusel už zahájil jednání s evropskými rafineriemi s cílem prozkoumat způsoby, jak zvýšit výrobu paliv v existujících provozech. Ano, ten samý Brusel, co zde prosazoval Green Deal, dnes prosazuje vyšší výrobu nafty…
Jenže znovuotevření uzavřených provozů nebo výstavba nových rafinerií vyžadují roky investic a povolení. Navíc investoři potřebují jistotu, že poptávka bude dlouhodobá a Brusel zase nezařadí v rámci záchrany planety zpátečku.
Polsko, Česko a Slovensko už vyzvaly Brusel, aby vypracoval dlouhodobou strategii na ochranu rafinerií v Evropské unii. S tím, že uzavírání závodů by mohlo prohloubit závislost EU na dovážených palivech, píše server Euronews.
Občany evropských zemí, které drtí vysoké ceny energií a postupný odchod průmyslu, jistě alespoň trochu zahřeje to, že z veřejných prostředků Evropské unie a nástroje NextGenerationEU (dočasný mimořádný nástroj na obnovu po covidu) je na klimatické cíle Green Dealu v období 2021–2027 alokováno přibližně 658 až 660 miliard eur.
To odpovídá zhruba 30 až 34 procentům víceletého rozpočtu EU a mimořádného postcovidového balíčku.
A to nemluvíme ještě o dalších specifických mechanismech, jako je Mechanismus pro spravedlivou transformaci s nejméně 55 miliardami eur, Sociální klimatický fond s více než 86 miliardami eur, a o desítkách miliard eur od Evropské investiční banky (EIB).
Celkové investice, které zahrnují veřejné i soukromé peníze, jsou ale ještě řádově vyšší. Evropská komise odhaduje, že na dosažení cílů do roku 2030 je potřeba zhruba bilion eur ročně.