Na prezidentku kandidovala třikrát a dvakrát se dostala do druhého kola. Její otec a zakladatel Národní fronty (nynější Národní sdružení) kandidoval dokonce pětkrát, z toho jednou se dostal do finále. Ještě nikdy ve své historii se Národní sdružení nenacházelo tak blízko převzetí Elysejského paláce jako nyní, kdy jsou Francouzi nespokojeni s neschopností stávajících elit vyřešit otázky bezpečnosti, migrace a životní úrovně.
Jenže právě zde vzniká největší paradox celé situace. Marine Le Penová je političkou, která stranu přivedla až na práh prezidentského paláce. Současně se ale může stát kandidátkou, která ji v rozhodujícím okamžiku potopí.
Le Penová bude chtít postavit kampaň především na tématech migrace, bezpečnosti, kupní síly, veřejného dluhu a fungování státu. Její protivníci se ji naopak budou snažit spojovat s její vlastní trestní kauzou. Rozsudek, který jí umožnil kandidovat, jim poskytl dostatečnou munici.
To ovšem neznamená, že ji odsouzení automaticky připraví o vítězství. Aktuální průzkumy naopak ukazují, že její podpora po oznámení kandidatury vzrostla. Nespokojenost části francouzské společnosti s dosavadním politickým vývojem může být natolik silná, že pro mnoho voličů budou důležitější migrace, bezpečnost nebo životní úroveň než rozkrádání evropských fondů.
Francouzi v její nevinu nevěří, přesto by ji volili
Agentura Elabe nicméně současně zjistila, že 70 procent dotázaných nevěří jejímu tvrzení o nevině a přibližně šest z deseti Francouzů její kandidaturu nepodporuje. Její vysoké volební preference tak existují vedle výrazně negativního osobního hodnocení.
Bez Marine Le Penové by se přitom Národní sdružení nikdy nedostalo do dnešního postavení. Během více než patnácti let stranu „učesala“, oslabila její spojení s krajně pravicovým, rasistickým a antisemitským dědictvím svého otce Jeana-Marie Le Pena a rozšířila její voličskou základnu daleko za hranice někdejší Národní fronty.
Pod jejím vedením se Národní sdružení proměnilo z protestní strany stojící na okraji systému v jednu z hlavních politických sil země. Dokázalo oslovit část dělnických vrstev, nižší střední třídu, venkovské oblasti i stále větší podíl voličů tradiční pravice.
Právě politička, která tuto proměnu uskutečnila, však může být ve druhém kole nejzranitelnějším článkem celé kandidatury. U přesvědčených voličů Národního sdružení její odsouzení zásadní roli hrát nebude. Rozhodovat však mohou umírnění pravicoví voliči, kteří jsou ochotni uvažovat o podpoře Národního sdružení, ale stále váhají nad jménem Le Penové.
Korunní princ strany
Dilema, zda je Le Penová pro Národní sdružení přínosem, nebo zátěží, mohlo být vyřešené, kdyby jí soud kandidaturu neumožnil. V takovém případě byl připravený „korunní princ“ strany, teprve třicetiletá politická hvězda Jordan Bardella, který je přijatelnější pro tradiční pravici i mladší a nerozhodnuté voliče.
Le Penová nyní oznámila, že kampaň povedou společně. Stále zřetelněji se proto rýsuje model „Marine Le Penová prezidentka – Jordan Bardella premiér“. Odsunutí Bardelly na vedlejší kolej ale ještě může „probublat“ a způsobit Národnímu sdružení potíže.
Přestože Marine Le Penová vede všechny hlavní scénáře prvního i druhého kola, prezidentské volby ještě rozhodnuté nejsou. Jediným soupeřem, který je podle současných modelů schopen její vítězství skutečně ohrozit, zůstává pravicový expremiér z let 2017—2020 Édouard Philippe.
Agentura Toluna Harris Interactive přisuzuje Le Penové proti bývalému premiérovi pouze těsné vítězství poměrem 51 ku 49 procentům. Agentura Elabe naměřila 52 ku 48 procentům. V obou případech jde o rozdíl na hranici statistické chyby.
Expremiér soupeřem o prezidentské křeslo
Bývalý předseda vlády může stavět svou kandidaturu na obrazu zkušeného politika a státníka schopného nabídnout stabilitu v období politické nejistoty. Dokáže současně oslovit část někdejších Macronových voličů, umírněnou pravici i levicové voliče, kteří by za žádných okolností nepodpořili Národní sdružení.
Philippe ale zdaleka nemá srovnatelnou míru charismatu ani mobilizační sílu jako Emanuel Macron. Vystupuje spíše jako zkušený, racionální a stabilizační politik než jako nositel nového politického příběhu schopného strhnout velkou část země.
Nejnovější průzkumy ukazují, že zatímco Marine Le Penová vede první kolo s velkým náskokem, souboj o druhé místo může být mimořádně těsný. V jednom ze scénářů Elabe získává Édouard Philippe 16,5 procenta a kandidát krajní levice Jean-Luc Mélenchon 16 procent. Ani postup bývalého premiéra do druhého kola proto nelze považovat za samozřejmý.
Pokud by se hlasy politického středu rozdělily mezi Philippa, dalšího kandidáta Gabriela Attala a ostatní kandidáty, zatímco radikální levice by se semkla kolem Mélenchona, mohl by lídr Nepoddajné Francie Jean-Luc Mélenchon skutečně postoupit do finálního klání.
Okrajové subjekty v čele
Takový duel by ještě před několika lety působil téměř jako politická science fiction. O Elysejský palác by se totiž utkali kandidáti dvou sil, které po většinu existence Páté republiky stály mimo tradiční vládní bloky. Jejich postup by definitivně potvrdil rozpad stranického systému založeného na střídání gaullistické pravice a socialistické levice.
Pro Marine Le Penovou by však Mélenchon představoval z čistě volebního hlediska téměř ideálního soupeře. Je sice jejím nejvýraznějším ideologickým protivníkem, zároveň je ale pro velkou část středových a pravicových voličů natolik nepřijatelný, že by proti němu politička podle současných modelů získala přibližně dvě třetiny hlasů.
