„Dohodli se na tom, že má proběhnout masivní výměna zajatců. Myslím si, že to je minimalismus, který se od těch jednání očekával,“ varuje před přehnaným optimismem ve Spotlightu jednání analytik Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky.
Zásadní sporná témata podle něj leží v oblasti teritoriálních nároků a budoucího bezpečnostního uspořádání. Rusko nadále trvá na svých maximalistických požadavcích z prosince 2021 i na demilitarizaci a omezení alianční přítomnosti ve střední a východní Evropě, což se přímým způsobem dotýká i bezpečnosti České republiky.
„Rusové teď nemají velký důvod spěchat a budou dále takticky vyčkávat na některé momenty, které západní pohled mohou narušit. Putin v tuto chvíli vyčkává a hraje tu hru maximalisticky,“ uvedl Havlíček s tím, že Moskva usiluje o zahnání Ukrajiny do kouta i za pomoci tlaku na energetiku.
Navíc doufá, že změny evropské politiky s parlamentními volbami v Polsku a Německu a prezidentskými ve Francii oslabí diplomatickou, ekonomickou a vojenskou pomoc napadené zemi.
Budoucí bezpečnostní garance
Schůzek se zúčastnili i zástupci Británie, Německa, Francie, Itálie, EU a NATO, k hlavnímu jednacímu stolu však připuštěni nebyli. Podle Havlíčka je přitom plnohodnotné zapojení Evropy klíčové pro budoucí bezpečnostní garance.
„Evropané sehrávají klíčový prvek změny a možné kompenzace asymetrií, které existují mezi Ukrajinou a Ruskem i Spojenými státy,“ zdůraznil Havlíček. Před evropskými lídry tak stojí úkol sjednotit svůj postoj a vystupovat s jasným mandátem.
S tím souvisí i v poslední době často zmiňovaná otázka, kdo by měl jednat za Evropu. Ve čtvrtek odpoledne například český premiér Andrej Babiš mluvil o tom, že by jako evropské zástupce pro jednání s Ruskem rád viděl například italskou premiérku Georgiu Meloniovou či její polský a britský protějšek Donalda Tuska, respektive Andyho Burnhama. Média skloňovala také finského prezidenta Alexandera Stubba či Petra Pavla.
Podle Havlíčka by to mohli být – bez důrazu na volby – třeba německý kancléř Friedrich Merz v tandemu s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Jenže právě kvůli zmíněným volbám se pod Merzem otřásá židle a zároveň staví druhého zmiňovaného do pozice „chromé kachny“.
Co by se mohlo změnit po odpoledním jednání Trumpových vyslanců s Putinem v Moskvě a večerním se Zelenským v Dublinu? Proč má Evropa takový problém se dostat k jednacímu stolu a proč se jí Rusové smějí? A kolik času má ještě Putin na to, aby přes všechny ekonomické a vojenské problémy dokázal útočit na Ukrajinu?
To se dozvíte v celé epizodě pořadu Spotlight, kterou si můžete pustit ve videu výše v textu nebo v oblíbených podcastových aplikacích.
Toto byla hlavní témata epizody:
Začátek–01:50 – Třístranné rozhovory v Abú Dhabí mezi Ukrajinou, USA a Ruskem skončily dohodou na výměně vězňů, ale bez dosažení příměří nebo míru.
03:55–06:50 – Navzdory omezeným konkrétním výsledkům se jednání uskutečnila s cílem posunout diskusi o humanitárních otázkách a budoucích bezpečnostních garancích pro Ukrajinu.
07:45–08:40 – Americký a ruský zájem se do určité míry potkávají. Pro Američany je klíčové „europeizovat“ problém, aby se mohli soustředit na indopacifickou oblast, zatímco pro Rusy je to příležitost řešit širší bezpečnostní uspořádání Evropy.
10:50–18:25 – Evropa se potýká s roztříštěností a absencí jednotného vyjednávače s dostatečnou autoritou a mandátem. Potenciálními kandidáty by mohli být lídři velkých států s jaderným arzenálem.
18:55–Konec – Rusko v tuto chvíli není dostatečně motivováno k rychlému a serióznímu řešení konfliktu a místo toho takticky vyčkává na změny v západním politickém prostředí.