Francii na jaře čekají klíčové volby. Druhá největší ekonomika Evropské unie a zároveň její zakládající člen hledá nástupce nepopulárního prezidenta Emmanuela Macrona, jemuž končí druhý pětiletý mandát a o post se tak již nemůže ucházet. Současnými favority v polarizované a protesty zmítané zemi jsou podle predikcí představitelé politických okrajů – Marine Le Penová a Jean-Luc Mélenchon. Výsledky voleb mohou mít zásadní dopad nejen na fungování Francie, ale i na její roli v EU a NATO.
První zvolení Macrona do Elysejského paláce v roce 2017 političtí komentátoři oslavovali jako „lék na úpadek jejich národa“. Země se tehdy potýkala s ekonomickými, kulturními, ale i existenciálními problémy. Společně s prohlubujícím se státním dluhem upadal obraz Francie jako ideje a ideálu, píše The Atlantic.
Téměř o deset let později se druhé prezidentské období Macrona chýlí ke konci a Francouzi jsou si téměř jistí, že jejich země stále upadá.
Francouzské prezidentské volby fungují podobně jako v Česku, tedy na principu přímé volby občanů prostřednictvím dvoukolového většinového systému. Pokud žádný z kandidátů 18. dubna v prvním kole nezíská nadpoloviční většinu hlasů, koná se dva týdny nato kolo druhé. Do něj postupují dva nejúspěšnější kandidáti a vítězem se stává ten, kdo získá prostou většinu hlasů.
Prezident je volen na pět let a podle francouzské ústavy nemůže stejná osoba zastávat úřad více než dvě po sobě následující funkční období. Kandidáti navíc musí získat nejméně 500 podpisů volených představitelů, aby se mohli oficiálně zapojit do hlasování. Lhůta pro jejich předložení končí 12. března 2027.
Vláda čelí sérii potíží, které se odrážejí v průzkumech veřejného mínění – masové protesty, palivová krize a chaotický začátek debaty o budoucím rozpočtu v Národním shromáždění, kde neexistuje většina. V srpnovém průzkumu agentury Ipsos-BVA uvedlo 85 procent respondentů, že Francie je v úpadku, a 98 procent vyjádřilo nespokojenost se současným stavem země.
Současně je Macronova popularita na nejnižší úrovni od jeho zvolení do úřadu v roce 2017. Podle říjnových dat stejné společnosti je přibližně 82 procent Francouzů s prezidentem nespokojeno.
Otázkou tak zůstává, kdo centristického Macrona v prezidentském paláci vystřídá. K září 2026 oznámilo svou kandidaturu nebo vyjádřilo záměr tak učinit přes třicet kandidátů. Více než dvacet dalších naznačilo, že by se do boje mohli zapojit také.
V současné rané fázi jsou nejlépe umístěnými kandidáty v průzkumech Le Penová z Národního sdružení (krajní pravice), Mélenchon z Nepoddajné Francie (krajní levice), Édouard Philippe z Horizons (středopravice), Raphaël Glucksmann z Place Publique (středolevice), Gabriel Attal z Renaissance (střed) a Bruno Retailleau z Republikánů (konzervativci).
Le Penová favoritem průzkumů
„Volby tenkrát vygenerovaly tři silné bloky, z nichž ale žádný nemá většinu a navzájem naprosto nekomunikují: krajní nacionalistickou pravici, radikální levici a politický střed,“ napsal v komentáři pro ČRo komentátor a exvelvyslanec ve Francii Petr Janyška. O prezidenta budou za půl roku usilovat právě tyto tři síly, dodal.
„Dnes jsou na post hlavy státu jasní už dva kandidáti z opačných částí spektra a oba to zkusí už poněkolikáté: Le Penová na krajní pravici a Mélenchon na radikální levici,“ přiblížil Janyška.
Hlavní souboj se aktuálně vede spíše o to, kdo se ve druhém kole postaví Le Penové, která svou kandidaturu oznámila navzdory pravomocně zatím neuzavřenému právnímu sporu.
Odvolací soud v Paříži v červenci 2026 potvrdil její odsouzení v kauze zpronevěry prostředků Evropského parlamentu, zároveň však zkrátil zákaz výkonu veřejných funkcí. Po započtení již vykonané části zákazu tak Le Penové zůstala možnost kandidovat. Proti rozsudku se nicméně obrátila na kasační soud, jehož rozhodnutí může její politickou budoucnost ještě ovlivnit.
Podle průzkumu agentury Toluna Harris Interactive z minulého týdne by představitelka krajní pravice, jež prohrála ve druhém kole v letech 2017 a 2022 s Macronem, s velkým náskokem vyhrála první kolo se 34 až 36 procenty hlasů. Do druhého kola by s ní postoupil Mélenchon s 18 až 19 procenty.
Průzkumy počítají s různými hypotetickými scénáři druhého kola, podle nich by však v současnosti vždy zvítězila představitelka krajní pravice.
Le Penová se v posledních dnech dostala do pozornosti také kvůli rozhovoru pro americkou televizi CBS, v němž prohlásila, že ve Francii „neexistuje diskriminace“ a že je „nejméně rasistickou zemí na světě“. Imigrace přitom podle ní destabilizovala společnost a nezaměstnanost cizinců je dvakrát vyšší než u Francouzů.
V souvislosti se současnými demonstracemi ve Francii, na nichž zaznívají obavy z nástupu krajní pravice k moci, se jí reportér zeptal, zda je fašistkou. „Rozhodně ne,“ odvětila kandidátka, jejíž otec založil a čtyři desítky let vedl nacionalistickou Národní frontu a proslul řadou kontroverzních a rasistických výroků. „Podporujeme politický pluralismus, v našem programu nejsou žádné prvky fašismu,“ tvrdí.
Agentura AFP nicméně upozornila, že studie francouzského ochránce práv z roku 2024 označila „vnímaný původ“ za hlavní faktor diskriminace při hledání zaměstnání ve Francii.
Pětasedmdesátiletý Mélenchon, který kandiduje do nejvyššího úřadu již počtvrté v řadě a jemuž v posledních volbách v roce 2022 k postupu do druhého kola chybělo zhruba 400 tisíc hlasů před několika desítkami tisíc svých příznivců v Le Bourget u Paříže prohlásil: „Mám jen jeden rozumný návrh: změnit se musí všechno.“
S programem o více než tisíci bodech hodlá snížit volební věk na šestnáct let, vrátit hranici pro odchod do důchodu na šedesát let, zdanit bohaté, zavést moratorium na umělou inteligenci a nahradit ústavu Páté republiky novou.
Kritici ho obviňují z podněcování nepokojů a antisemitismu a ze vstřícnosti vůči Moskvě, což Mélenchon odmítá.
Průzkumy navíc naznačují, že vůbec poprvé by v prezidentském finále mohl chybět zástupce středových stran. Macron podle Reuters odchází značně neoblíben a za sebou zanechává vyprázdněný politický střed a slabou ekonomiku.
„Kardinální otázkou je, kdo se objeví za politický střed a kdo by měl šanci Le Penovou porazit (…). Ten tábor stále nikoho jasného nevygeneroval, ač už je nejvyšší čas,“ míní Janyška s tím, že jediným z nich, kdo má šanci s Le Penovou postoupit do druhého kola, je bývalý premiér Philippe.
„Všichni ostatní středoví politici jsou daleko za ním, ať už mladý bývalý premiér Gabriel Attal nebo Glucksmann. Ten nedávno sice vyhrál primárky socialistické strany, v průzkumech má ale jen kolem dvanácti procent.“
Ve spekulacích o možném kandidátovi politického středu se objevilo také jméno šéfky Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeové. Zájem vyvolalo její oznámení, že v únoru 2027 předčasně opustí vedení ECB, aby získala větší svobodu veřejně vystupovat. Sama však již dříve případnou prezidentskou kandidaturu označila za špatný nápad.
Neutuchající protesty
Francie od letošního září čelí sérii protestů. Původně vypukly na francouzských středních školách a postupně přerostly v širší vlnu hněvu kvůli vysokým životním nákladům, nefunkčním veřejným službám a politické stagnaci.
V říjnu se pak demonstrace asi ve dvacítce měst včetně Paříže či Marseille zvrhly v rabování a žhářství, v Limoges shořela historická radnice. Podle Reuters několik týdnů trvající demonstrace v některých případech přerostly v jedny z nejhorších nepokojů v zemi za několik let.
GALERIE
Celonárodní protesty odborů ve Francii
Vláda premiéra Sébastiena Lecornua se snaží na nespokojenost reagovat, její možnosti však omezuje stav veřejných financí. V pondělí 9. listopadu oznámila, že zvýšení minimální mzdy, které se mělo uskutečnit v lednu, posune na 1. prosince. Čistá měsíční minimální mzda tak vzroste přibližně na 1502 eur, tedy o 24 eur. Odborové svazy ale požadují podstatně výraznější zvýšení.
Ačkoliv je složení demonstrací různorodé, jejich účastníky spojují obavy ze zhoršující se sociální situace a rostoucí chudoby, píše deník Le Monde. Chudoba nyní dosáhla vrcholu, jaký nebyl zaznamenán od roku 2011, kdy Francii zasáhla finanční krize, ani od roku 2018, kdy v zemi vyrostlo takzvané hnutí žlutých vest.
Veřejné finance jako problém příštího prezidenta
Vedle sociální situace bude jedním z největších úkolů nového prezidenta také stabilizace veřejných financí.
Francie se dlouhodobě potýká s rostoucím zadlužením, slabým hospodářským růstem a politickými spory, které komplikují snahy o ozdravení veřejných financí. Ratingová agentura Moody’s upozornila také na rychlejší růst výnosů francouzských dluhopisů a rozsáhlé sociální protesty, jež mohou omezit možnosti snižování rozpočtového schodku, napsala agentura Bloomberg.
Země se v posledních týdnech dostala pod tlak finančních trhů, výnosy jejích státních dluhopisů rostou a rozdíl oproti německým dluhopisům se zvětšuje. Náklady Francie na půjčky již převyšují náklady zemí s nižším ratingem, jako Itálie, protože investoři se obávají rozpočtového deficitu, jednoho z největších v eurozóně, a výsledku prezidentských voleb.
Francouzský deficit by letos měl dosáhnout 5,4 procenta hrubého domácího produktu (HDP). Premiér Sébastien Lecornu navrhl rozpočtová opatření, která mají omezit výdaje a zvýšit daňové příjmy, aby se schodek v příštím roce snížil na pět procent HDP.
Jejich přijetí je ale nejisté, protože vláda nemá v parlamentu většinu. Moody’s předpokládá, že rozpočet vedoucí ke snížení deficitu bude nakonec schválen, případně i vládním dekretem.
Volby s dopady na celou Evropu
Příští francouzská hlava státu nicméně nebude rozhodovat pouze o podobě domácí hospodářské a sociální politiky. Výsledek voleb může ovlivnit také zahraničněpolitické směřování země, její vztahy s evropskými institucemi a roli v Severoatlantické alianci.
Rozdíly mezi hlavními kandidáty jsou patrné například v otázce podpory Ukrajiny. Le Penová v září uvedla, že Francie podle ní již nemůže kvůli vlastním fiskálním problémům pokračovat ve finanční pomoci Kyjevu v dosavadním rozsahu. Současně připustila pokračování vojenského výcviku ukrajinských vojáků a dodávek materiálu pro obranu země.
V postoji k NATO se Le Penová vyslovuje pro odchod Francie z integrovaného vojenského velení Aliance, nikoli však ze samotné instituce. „Měli bychom zůstat v NATO, ale odchod z velení nebrání spolupráci se spojeneckými silami,“ uvedla politička, která dlouhodobě kritizuje závislost Evropy na rozhodnutích Spojených států.
Mélenchon jde ve svých návrzích dál. „Okamžitě vystoupit z integrovaného velení NATO a poté postupně i ze samotné organizace. Odmítnout požadavek Spojených států, aby pět procent HDP bylo věnováno na výdaje na obranu,“ uvádí nedávno zveřejněný program jeho strany. Počítá i se znárodněním firem z obranného průmyslu.
Rozdílné představy o podobě evropské bezpečnosti tak mohou být jedním z témat, která rozhodnou o tom, jakou roli bude Francie v příštích letech hrát při podpoře Ukrajiny, v evropské obraně i ve vztazích s USA. Pro Evropskou unii bude výsledek důležitý také vzhledem k postavení Francie jako jedné z jejích nejvlivnějších členských zemí.
Francouzské prezidentské volby tak budou rozhodovat nejen o tom, kdo vystřídá Macrona v Elysejském paláci. Nový prezident převezme zemi s hluboce rozděleným parlamentem, vysokým veřejným dluhem a společností, která požaduje výraznou změnu. Ani vítězství ve druhém kole mu přitom automaticky nezajistí podporu potřebnou k prosazování volebního programu.
Právě schopnost překonat politickou fragmentaci a získat podporu pro zásadní reformy tak může být jednou z největších zkoušek příštího francouzského prezidenta.