Kdo sjíždí Berounku, Skřivánčí údolí u Nezabudic na Rakovnicku nemine. Mezi stromy se tu krčí hostinec U Rozvědčíka, kam míří vodáci, cyklisté i výletníci. A pár desítek metrů od něj, kousek nad cestou, stojí štíhlý sloup s obloukem z oblázků. Kaplička je tu teprve od podzimu 2024. Muž, který si ji kdysi přál, přitom zemřel už v roce 1943.
„Je to příběh, trochu kýčovitě řečeno, hluboce lidský. Je v něm spousta nehrdinských atributů a záhad, které pořád neumíme rozluštit,“ říká Zdeněk Šámal, ředitel Náprstkova muzea a shodou okolností i soused z Nezabudic, který Fraňkův život léta zkoumá.
Rozvědčík, který prošel frontou
Jaroslav Franěk se narodil 8. října 1897 v Nezabudicích jako nejmladší ze sedmi dětí. Vyučil se strojním zámečníkem a v roce 1915 ho rakousko-uherská armáda poslala na ruskou frontu.
Dlouho ovšem za císaře nebojoval. Na jaře 1916 přeběhl na ruskou stranu a přihlásil se do československých legií. Tam přišel i ke své přezdívce, která ho provázela celý život.
Rozvědčík v legiích nebyl jen zvěd, ale také přemlouval československé vojáky v rakouských uniformách, aby dezertovali k legionářům. „Když čtete příběhy z jeho průzkumných výpadů, žádný dnešní speciální voják by se za to, jak se Franěk choval, nemusel stydět,“ říká s obdivem Zdeněk Šámal.
V létě 1917 Fraňka u Zborova po výbuchu granátu zasypala zemina, která jej pohřbila zaživa. Kamarádi ho vyhrabali, prodělaný šok mu ale zanechal trvalé následky v podobě epilepsie.
Domů se pak vracel oklikou: v srpnu 1919 odplul z Vladivostoku na francouzské lodi, kapitán ho ale jako nemocného vysadil v Saigonu v tehdejší Indočíně, dnešním Ho Či Minově Městě ve Vietnamu. Na cestu do Marseille se nakonec nalodil až v listopadu.
Harley, rádio a výčep V Annamu
Kvůli nemoci (která je podle Šámalových slov rovněž tak trochu záhadou) ho armáda v roce 1925 proti jeho vůli propustila. Doma v Nezabudicích dostal jako válečný invalida trafiku a na motorce Harley-Davidson jezdil jako pojišťovací agent.
Činorodý Franěk u řeky postavil dřevěný výčep V Annamu, a protože měl úspěch, o kousek dál pak vyrostl zděný hostinec U Rozvědčíka. V nové hospodě Franěk potkal i druhou ženu Antonii, se kterou se v roce 1936 oženil.
Zbraně v pivních sudech
Po vyhlášení protektorátu Franěk založil odbojovou skupinu Za svobodu a zapojil ji do Obrany národa. Patřil do sítě podplukovníka Josefa Mašína, sháněl zbraně a podle legendy je vozil v pivních sudech.
Gestapo si pro něj přišlo v dubnu 1940. U výslechu se podle Šámalova pátrání vymluvil na nemoc z války, podle některých zdrojů tam snad měl prodělat epileptický záchvat, a nakonec ho pustili. V lednu 1941 ho ovšem zatkli podruhé a přes Pankrác se dostal až do berlínské věznice Plötzensee.
Fejeton Hospodská z Rozvědčíka z Lidové demokracie z roku 1981 popisuje, jak ho gestapáci přivezli zbitého od Kněžské skály a jak stačil ženě říct jedinou větu: „Nikdy nechoď z Rozvědčíka…“ „Jeho zatčení ale nebylo ani zdaleka tak dramatické, jako je vyobrazené ve filmu, Zlatí úhoři,“ upozorňuje Šámal.
Slavným totiž rozvědčíka trochu paradoxně neudělaly jeho činy, ale jeho ztvárnění v dílech Oty Pavla, který si kolem něj ovšem s uměleckou licencí leccos přibarvil – třeba že byl Franěk rozvědčíkem v Indočíně.
Podstatnější je podle Šámala to, co se dělo potom. „Co všechno dělal, nevíme, informace máme jen z německých protokolů. Svoje parťáky z Křivoklátska ale ochránil, když vzal všechno na sebe. Jemu to vyneslo popravu, ale někteří přežili,“ říká historik.
„Dnes večer musím odejít“
V prosinci 1942 ho nacistický soud poslal na smrt za velezradu, 1. července 1943 Jaroslava Fraňka nacisté zavraždili stětím gilotinou.
Pár hodin předtím napsal manželce dopis, v němž jí radí, aby se po válce znovu vdala, a prosí, aby na Rozvědčíku hostila chudé děti. A přidává ještě jedno přání:
„…dovolí-li ti to poměry, nech vystavět v seči nad modříny z oblázků malou kapličku ve tvaru podkovy. Neplač, mně již je lépe…“
Antonii nechal ještě jeden vzkaz. Vyšívaný kapesník s obrázkem hostince a hvězdičkami měl podle všeho posloužit jako mapa, kde jsou schované zbraně. Kapesník dnes visí v pamětní síni v Nezabudicích.
„Do budoucna máme v plánu vytvořit tu také naučnou stezku věnovanou Jaroslavu Fraňkovi,“ říká Magdalena Elznicová Mikesková, ředitelka rakovnického Muzea T. G. M.
Nikdy nechoď z Rozvědčíka
Antonie Fraňková vedla hospodu dál a pomáhala odbojářům. Mužovo přání splnila doslova: i když komunisté hostinec znárodnili, zůstala bydlet v patře a dál tu aspoň pracovala. Z Rozvědčíka odešla až v říjnu 1981 – navždy.
Snadný život neměla. „Mám pocit, že se po válce poměrně těžce dobývala nějakého uznání,“ říká Šámal. Podle svědectví měla žádat aspoň o lázně, které by jí ulevily, přimlouval se za ni někdo z Fraňkových známých Křivoklátu, ale od komunistů nedostala ani ty.
Když Zdeněk Šámal narazil v rakovnickém Muzeu T. G. M. na Fraňkův poslední dopis, se sousedy a muzeem vypsal sbírku. Kapličku podle návrhu Dalibora Blažka postavili v roce 2024.
V sobotu kapličku tradičně požehnají. „V hostinci se pak bude promítat vzácný studentský film Vladimíra Merty Smrt krásných srnců z roku 1975 a následovat bude beseda s autorem,“ zve ředitelka rakovnického muzea Magdalena Elznicová Mikesková. Muzeum chce časem vybudovat i naučnou stezku.
Šámal má pro návštěvníky jednoduchý recept: podívat se na film, přečíst si Otu Pavla a pak se jet podívat k Rozvědčíkovi. „A zjistit si, kdo byl skutečně Jarda Franěk. Historie nemusí být tak dramatická a fotogenická, jako ji podává film. Ale není o to méně pozoruhodná.“
U kapličky se bude i při výročí Fraňkova narození v sobotu 10. října na rozvědčíka, legionáře a bojovníka proti fašismu vzpomínat. „V rámci akce bude tradičně požehnána kaplička Jaroslava Fraňka, přímo v hostinci se pak bude promítat vácný studentský film Vladimíra Merty Smrt krásných srnců z roku 1975 a následovat bude i beseda s autorem,“ zve Magdalena Elznicová Mikesková.
Zdroj: ceskatelevize.cz, digitalniknihovna.cz, ndk.cz, muzeumtgm.cz