Na trhu se zemědělskými vstupy, jako jsou osiva, stroje a chemikálie, má disproporčně velký podíl jen několik společností. To omezuje hospodářskou soutěž a zvyšuje ceny v rámci celého dodavatelského řetězce.
V roce 2025 dosáhl zemědělský gigant Syngenta se sídlem ve Švýcarsku tržeb ve výši 13,7 miliardy dolarů (zhruba 291 miliard korun) pouze z prodeje přípravků na ochranu rostlin, což představuje nárůst o čtyři procenta oproti předchozímu roku. Ve výroční zprávě společnosti se skrývalo číslo, které nabízí širší pohled na sílu společnosti na globálním trhu s pesticidy: společnost Syngenta zaregistrovala, znovu zaregistrovala nebo prodloužila registraci téměř 1800 přípravků na ochranu rostlin.
Hodnota tohoto rozsáhlého portfolia pesticidů se ještě zvýšila, jelikož úřady po celém světě zaujímají přísnější postoj k schvalování a prodlužování platnosti pesticidů s cílem chránit zdraví spotřebitelů a životní prostředí. Například Evropská unie za posledních 25 let snížila počet povolených účinných látek v pesticidech z více než tisíce na přibližně pět set. Schválení nového pesticidu v EU může trvat sedm až deset let a platnost schválení je vždy omezena na maximálně 15 let.
Společnosti s rozsáhlým portfoliem produktů a prostředky na opětovnou registraci a prodloužení povolení mají významnou výhodu oproti novým účastníkům na trhu s přípravky na ochranu rostlin. To omezuje konkurenci, a zemědělcům tak zbývá méně možností výběru.
Kdo co řídí?
„Koncentrace trhu v zemědělském sektoru je velmi vysoká. Trhy se zemědělskými vstupy, jako jsou osiva, pesticidy a hnojiva, jsou na celosvětové úrovni ovládány malým počtem firem. Také trh se zemědělskými stroji je vysoce koncentrovaný,“ říká Robert Finger, profesor zemědělské ekonomie a politiky na Švýcarském federálním technologickém institutu ETH v Curychu.
To napovídá koncentraci korporátní moci, jak ukazuje zpráva zveřejněná zemědělským výzkumným kolektivem ETC.
„Před deseti lety ovládalo deset největších společností v globálním odvětví komerčních osiv 40 procent trhu. Dnes ovládají téměř 40 procent trhu dvě největší společnosti,“ uvedla pro Swissinfo Taarini Chopraová, spoluautorka zprávy organizace ETC.
Jak se stalo, že se aktiva v oblasti agropodnikání soustředila do rukou tak malého počtu společností?
Koncentrace v odvětví není novým fenoménem. Podle Jennifer Clappové, profesorky na University of Waterloo v kanadském Ontariu a autorky knihy Titans of Industrial Agriculture (Titáni průmyslového zemědělství), lze její počátky vysledovat až 150 let do minulosti. Výrobci zemědělské techniky, jako je John Deere, vybudovali velké průmyslové společnosti a v 70. letech 19. století se stali terčem farmářských hnutí ve Spojených státech, která je označovala za monopoly a zároveň vystupovala proti bankám, železnicím a obchodníkům s komoditami.
V prvních desetiletích 20. století také v odvětvích osiv a agrochemikálií dominovalo několik firem. Tyto společnosti začaly v 80. letech 20. století fúzovat, aby konsolidovaly své podnikání. V posledních letech jsme byli svědky megafúzí, jako byla akvizice společnosti Monsanto firmou Bayer v roce 2018, spojení společností Dow a Dupont, které v roce 2019 vytvořily společnost Corteva Agriscience, spojení gigantů v oblasti hnojiv Potash Corporation a Agrium, které v roce 2018 vytvořily společnost Nutrien, nebo akvizice společnosti Syngenta firmou ChemChina v roce 2017 a následná fúze se společností Sinochem v roce 2022.
„Ačkoli k fúzím a akvizicím v těchto odvětvích dochází neustále, k významným vlnám konsolidace v minulosti obvykle docházelo v nárazech – typicky v obdobích, kdy se objevily příležitosti v důsledku technologických změn nebo v reakci na hospodářský pokles, kdy se firmy snažily zvýšit ziskovost rozšířením svého tržního podílu,“ říká Clappová.
Jaký dopad má tato koncentrace na zemědělce?
Tato koncentrace podnikatelské moci může mít negativní dopad na zemědělce, protože ti mají omezený výběr při nákupu osiva, chemikálií a zemědělských strojů. K vysoké koncentraci dochází i na navazujících trzích, kde zpracování a maloobchod ovládá malý počet společností.
„To často staví zemědělské producenty do obtížné situace mezi těmito koncentrovanými trhy na počátku a na konci dodavatelského řetězce,“ říká Finger z ETH v Curychu.
Vysoké investice potřebné k vývoji nových produktů rovněž představují významné překážky pro nové účastníky na trhu, kteří by mohli představovat konkurenci a motivovat stávající hráče ke snižování cen. Situaci ještě zhoršuje skutečnost, že tyto společnosti usilují o další růst, aby mohly těžit z úspor z rozsahu.
„V odvětvích, jako je produkce osiv nebo pesticidů, představují dlouhé cykly vývoje a schvalování produktů, vysoké náklady na vývoj a patenty chránící duševní vlastnictví překážky vstupu na trh. Fúze a akvizice jiných společností se osvědčily jako úspěšná strategie k vytváření synergií ve výzkumu a vývoji a k dosažení úspor z rozsahu,“ říká Max Koppenberg, odborný asistent v oboru podnikové ekonomie na Wageningen University & Research v Nizozemsku.
Kritici koncentrace podniků tvrdí, že závislost na pouhých několika společnostech může zvýšit zranitelnost zemědělců vůči náhlým otřesům, jako je například blokáda Hormuzského průlivu.
„Kdykoli dojde k šoku na straně nabídky, náš současný průmyslový potravinový systém bude mnohem zranitelnější. A válka v Íránu je samozřejmě skvělým příkladem. Ceny hnojiv raketově stoupají, ceny potravin prudce rostou a míra hladu se zvýšila,“ říká Chopraová.
Je to legální?
Koncentrace podnikové moci není sama o sobě nezákonná. Dominantní zemědělská společnost se může dostat do rozporu s antimonopolním právem, pokud k potlačení konkurence využívá praktiky, jako je například prodej produktů pod cenou. Fúze, které vedou ke koncentraci moci na trhu s malým počtem účastníků, mohou rovněž vyvolat šetření ze strany orgánů na ochranu hospodářské soutěže.
Koppenberg upozorňuje, že vysoká koncentrace nemusí nutně vést ke zneužití tržní síly. Jako příklad uvádí maloobchod s potravinami, který je v mnoha ekonomikách vysoce koncentrovaný. Maloobchodníci mezi sebou silně konkurují, což vede k nízkým ziskovým maržím a relativně nízkým spotřebitelským cenám.
„V mnoha odvětvích zabývajících se zemědělskými vstupy pozorujeme vysokou koncentraci, která se však nepromítá do vysokých ziskových marží, protože společnosti musí své hrubé zisky investovat do marketingu, prodeje a výzkumu a vývoje, aby si udržely své tržní podíly,“ říká Koppenberg.
Jak lze omezit tržní dominanci „velkých zemědělských podniků“?
Jedním ze způsobů, jak tyto společnosti udržet na uzdě, je zavést opatření, která by mohla snížit bariéry vstupu pro nové společnosti. Koppenberg doporučuje politické nástroje, jako je zrychlení schvalovacích procesů pro nové přípravky na ochranu rostlin. Další strategií je omezení platnosti patentů, i když Koppenberg varuje, že by se to mohlo obrátit proti nim.
„Omezení práv duševního vlastnictví by mohlo rovněž vést k intenzivnější konkurenci, což by snížilo ceny vstupů pro zemědělce, zároveň by však oslabilo motivaci investovat do výzkumu a vývoje, protože ekonomické zisky by již nebyly výhradně v rukou inovativní firmy,“ říká.
Dalším nástrojem, který je třeba zohlednit, je antimonopolní právo či právo hospodářské soutěže a jeho prosazování. Například akvizici společnosti Monsanto firmou Bayer zablokovaly orgány pro ochranu hospodářské soutěže v USA a EU. Nakonec byla schválena, avšak teprve po provedení významných odprodejů, včetně prodeje globální divize osiv společnosti Bayer konkurenční firmě BASF.
Úřady pro ochranu hospodářské soutěže disponují kvantitativními nástroji pro měření míry koncentrace, jako je například Herfindahl-Hirschmanův index (HHI). Tato hodnota je nízká na trhu s mnoha malými účastníky a dosahuje maxima 10 tisíc, pokud na trhu působí pouze jedna firma. V USA považují antimonopolní úřady jakýkoli trh s hodnotou HHI nad 1800 za vysoce koncentrovaný a změnu o více než 100 bodů za významný nárůst.
Článek napsal Anand Chandrasekhar (SWI_EN), poprvé byl publikován 22. září 2026 v 09:00 (SELČ). Redakce: Virginie Manginová/gw.
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.