Dlouhá zima a dlouhé období sucha letošní houbovou sezonu trochu posunuly, aktuálně už se ale na houbovou výpravu mohou vydat i méně zdatní houbaři a přesto domů (nejspíš) neodejdou s prázdnou. Ačkoliv i v květnu se dají sbírat některé hřiby a výjimkou nemusí být ani křemenáče, pro někoho překvapivě se teď ale vyplatí zvednout hlavu vzhůru nebo místo lesa vyrazit na louku.
Na sírovce vzhůru hleď!
Kačenky a smrže zná asi každý, jejich sezona už je pro letošek ale u konce, i když smrže tu a tam ještě najdete. Houba, která teď plní sociální sítě nejčastěji – a to i mezi úplnými laiky – je trochu netradičně choroš, sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus).
„Teď po dešti je sírovec žlutooranžový snad na každém druhém stromě,“ říká mykolog Jiří Dubec a jeho slova potvrzuje i Lucie Drozdová známá jako Šumavská houbička. „Sírovci se přezdívá kuře z lesa. Namarinovaného jej můžete dát klidně na gril, hodí se i do kari nebo na řízky,“ vyjmenovává možné kulinární využití.
U sírovce je jedna důležitá podmínka pro sběr. „Musí být hodně mladý, chutná je jen úplně měkká plodnice, kterou nůž projede jako měkkým máslem,“ radí Lucie Drozdová. A Jiří Dubec doplňuje, že velikost nebo váha vůbec neznačí jeho stáří. Starší houba je uvnitř dřevnatá, pokud je ale dost vody, může i mladá plodnice dorůst obřích rozměrů.
-
Kde ho hledat? Nejčastěji na listnáčích, zejména vrbách, dubech a ovocných stromech. Z těch chutná nejlépe: jako dřevokazná houba přejímá dost chuti ze dřeva, na němž parazituje. „Ideální je vyrazit do starých ovocných alejí, třeba kolem cest nebo v neudržovaných sadech,“ shodují se oba vyhlášení houbaři. Jiří Dubec varuje před sírovcem z akátu: akáty jsou jedovaté a vzhledem k riziku přenosu toxických látek do houby se jeho sběr z trnovníku preventivně nedoporučuje, ačkoliv přenos toxinů nebyl prokázán.
-
Je možná záměna? Díky jeho výrazné žlutooranžové barvě, která svítí široko daleko, jen těžko. „Na pařezu je teoreticky možná záměna s hnědákem Schweinitzovým, jehož mladé plodnice jsou také žlutooranžové. Ten chutný není, není ale ani jedovatý,“ říká Jiří Dubec.
Májovkové čarodějné kruhy
Mezi květnové houbařské hvězdy patří i čirůvky májovky (Calocybe gambosa), které letos – s ohledem na počasí – začínají růst až teď v polovině měsíce. Mladé májovky mají hřibovitý tvar, ale je to lupenatá houba s velmi hustými lupeny a silnou moučnou vůní.
Májovky jsou oblíbené pro svoji pevnou dužinu a svěží chuť a vůni – někomu jejich vůně připomíná až okurkovou slupku. „Májovky jsou skvělé třeba do omáček a gulášů,“ doporučuje Lucie Drozdová, která (nejen) o houbách v kuchyni vydala několik knih.
-
Kde ji hledat? Nejčastěji je k nalezení pod lipami, ovocnými stromy nebo na loukách v tzv. čarodějných kruzích. Jakmile na louce uvidíte kruh či pruh tmavší trávy, vypravte se k němu. „Čarodějné kruhy jsou způsobeny myceliem této houby a jsou hustší a tmavší než okolí, často, i když ne vždy, mají právě tvar kruhu,“ radí Jiří Dubec.
-
Je možná záměna? Ano, a to dokonce s jedovatými houbami. Podobná je vláknice začervenalá, která na rozdíl od májovky preferuje cesty a lesy a její dužina a lupeny při poranění lehce červenají – májovka nečervená nikdy. Závojenka olovová roste v hlavně v létě a na podzim a dospělá plodnice má růžové lupeny.
Na hřiby i v květnu
Májovka a sírovec nejsou jediné květnové houby. Právě nyní je skvělá sezona i pro choroše šupinatého, který láká na okurkovo-oříškovou chuť a najdete jej na živých listnatých stromech, ale i na pařezech.
Mezi květnové stálice patří i některé hřiby. Lucie Drozdová nedá dopustit na hřib borový, který je pro ni skutečným králem lesa. Ačkoliv je tento druh zapsán v Červeném seznamu hub ČR jako zranitelný, na Šumavě se mu stále daří a je ho zde dostatek, takže ho Lucie do košíku většinou s radostí sbírá. V lokalitách, kde je jeho výskyt vzácnější, si však tento král lesa zaslouží sběr s velkým respektem a uvážlivostí.
Naopak téměř všude už od jara můžete narazit na hřiba kováře, který vyniká sametově hnědým (za mokra lehce lepkavým) kloboukem a červenou tření, která je pouze nahoře u klobouku nažloutlá. Ten roste až do pozdního podzimu a pozor si dejte jen na delší tepelnou úpravu, kterou potřebuje stejně jako všechny další silně modrající hřiby. Bez ní by mohl způsobit trávicí obtíže.
Zdroj: autorské rozhovory, Facebook a Instagram Jiřího Dubce, sumavskahoubicka.cz
