Ačkoliv se Eurovize snaží prezentovat především jako soutěž písňová, jsou na ní přítomná i politická témata a aktuální ročník není výjimkou. „Určitě apolitická není,“ míní politoložka Šárka Cabadová Waisová ze Západočeské univerzity v Plzni. O propojení politiky s Eurovizí, ale také s bienále v Benátkách mluvila ve Studiu 6 s Pavlem Navrátilem.
Eurovize vznikla v polovině padesátých let s cílem propojit poválečnou Evropu prostřednictvím hudby. „Je vidět, jak se míra toho, co je propagováno, posouvala. Od toho skutečně kulturního, písňového zázemí po současnost, kdy se i do písní promítá politický obsah,“ podotýká Cabadová Waisová.
V letošním ročníku je toho dokladem bojkot Izraele. Kvůli účasti židovského státu se k vynechání aktuálního ročníku rozhodlo pět zemí: Island, Irsko, Španělsko, Nizozemsko a Slovinsko. Spory o izraelskou účast v Eurovizi doprovázejí tuto akci poslední tři roky. Část zemí kritizuje ofenzivu v Pásmu Gazy. Ta začala po útoku teroristického hnutí Hamás na jih Izraele v říjnu 2023.
Mezinárodní písňová soutěž se prezentuje jako apolitická, za takovou by ji ale Cabadová Waisová neoznačila. „Když se podíváme třeba na minulé vítěze, tak je vidět, jak silně politická byla už v minulých deseti nebo dvaceti letech,“ upozornila.
Conchita Wurst nebo Džamala
Jako příklad zmiňuje v roce 2014 vítězství interpreta a drag queen Thomase Neuwirtha alias „vousaté zpěvačky“ Conchity Wurst. „Později dostal opakovaně ocenění za to, že propaguje hodnoty, které chrání LGBT komunitu. Účastnil se i pochodu Prague Pride,“ připomněla politoložka.
O dva roky později vzešla z hlasování napříč světem jako vítězka ukrajinská zpěvačka Džamala. Posluchače si získala písní 1944. „Její vítězství přišlo dva roky po ruském útoku a záboru Krymu a název písně odkazuje na genocidu, kterou provedl Stalin v roce 1944, když Sovětský svaz vysídlil krymské Tatary do Střední Asie,“ upřesnila Cabadová Weisová. Také Džamala je zčásti krymskotatarského původu.
Zástupce Ukrajiny – folk-hiphopová formace Kalush Orchestra – vyhrál i v roce 2022, jen pár měsíců po zahájení plnohodnotné ruské invaze do sousední země. Rusko se zmíněného ročníku neúčastnilo, pořádající Evropská vysílací unie (EBU) rozhodla o vyřazení země s odkazem na možné ohrožení dobrého jména akce. Přitom nejprve k takovému kroku přistoupit nechtěla s argumentem, že Eurovize je kulturním, nikoliv politickým projektem.
Další podnět k diskuzi
Otázkou je, zda taková rozhodnutí – nebo bojkot kvůli účasti Izraele – mají na něco vliv. A to i vzhledem k tomu, že Eurovizi každoročně sledují miliony lidí nejen v Evropě, jíž se soutěž primárně týká. „Bojkot samotný spíše vede k tomu, že o té věci diskutujeme. Vnímání Irska nebo jiných bojkotujících zemí jako takových to neovlivňuje. Jejich postoj je znám dlouhodobě. Stačí, když se podíváme třeba na to, jak se projevují na zasedáních Evropské unie, když se hovoří o izraelsko-palestinském problému,“ zmínila Cabadová Waisová.
Podobné diskuze se vedly začátkem května i v souvislosti s výtvarným bienále v Benátkách. Kritiku na mezinárodní přehlídce umění přitáhla jak účast Izraele, tak návrat Ruska, které otevřelo vlastní expozici poprvé od začátku vojenského vpádu na Ukrajinu před více než čtyřmi roky. Pořadatelé bienále namítali, že výtvarná přehlídka má být místem pro dialog a „zahradou míru“, ne tribunálem.
Kde je hranice
Podle Cabadové Waisové je těžké stanovit hranici, kdy účastníky takových akcí vyřadit nebo zařadit. „Osobně souhlasím s tím, že ruští sportovci jsou vyřazováni z jednotlivých soutěží. A stran kultury – kultura vždycky byla a bude součástí nějakého politického, etnického či jiného projevu. Vyřazování z Eurovize nepovažuji za nejšťastnější moment, ale současně si to netroufám ani odsoudit,“ poznamenává expertka.
Upozorňuje, že soutěžící zpěváci a zpěvačky se často chápou politických témat sami a hlasování po jejich vystoupení je často podnícené politickými názory posluchačů. „Pro organizátory je opravdu velmi těžké zaujmout dobrý postoj, protože žádný dobrý postoj není. Těžko potom zabránit tomu, že zpěváci například využívají soutěž k tomu, aby propagovali určité politické postoje,“ uzavírá Cabadová Waisová.
Jak moc se případně politika promítne do výběru letošního vítěze Eurovize, bude jasné už v sobotu 16. května. Zástupce Izraele se ve finále potká mimo jiné s českým zástupcem, zpěvákem Danielem Žižkou.










