„Už od prvního dne bylo všem jasné, že je to hvězda. Od chvíle, kdy si obul brusle, byl lepší než ostatní. Předtím jsme viděli Waynea Gretzkého. Ten na sobě musel pracovat. Jeho hra byla založena na tom, že všechny přechytračí. To Fogarty svou hrou všechny celkově předčil. Je to jako srovnávat Volkswagen s Corvettou.“
Vyjít ze srovnání s nejlepším hokejistou všech dob jako lepší „bourák“, to chce pořádnou dávku talentu. Citace pochází od mládežnického kouče Boba Coynea, jemuž jakožto rodáci z ontarijského Brantfordu prošli pod rukama oba hráči.
Dělilo je zhruba osm let. V době, kdy Gretzky už běžně oslňoval NHL dvousetbodovými sezonami, stál Fogarty na prahu juniorského hokeje. A nadále potvrzoval výjimečnost.
„Nemohli jste z něj spustit oči. Na některých zápasech ho sledovalo 30 nebo 40 skautů. Nemohli uvěřit tomu, jak čte hru, jak ovládá kotouč. Byl dvě nahrávky před ostatními. Působilo to až nadpřirozeně. Tohle vidíte jen párkrát za život,“ vzpomínal Ken Slater, který coby generální manažer Kingstonu udělal z Fogartyho v roce 1985 jedničku draftu elitní juniorky OHL.
Na mnohem sledovanější draft NHL šel Kanaďan o dva roky později coby nejproduktivnější bek soutěže.
Zamířil do Quebecu, který si v prvním kole zamluvil ještě jistého Joea Sakica. Centra, který klub po přestěhování do Colorada dovedl jako kapitán ke dvěma Stanleyovým pohárům.
Pozoruhodné na tom je, že prioritou Quebecu byl Fogarty. Celkově šel na řadu devátý, o šest příček před Sakicem.
Vzhledem k předchozím výrokům může překvapit, že Fogarty nevyletěl ještě výše. Že nepromluvil do přetahované o první pozici mezi později slavnými útočníky Pierrem Turgeonem a Brendanem Shanahanem. Ale existoval pro to dobrý důvod. V zákulisí se šuškalo, že Fogartyho životospráva má k ideálu daleko.
Poprvé se opil ve 14 letech před středoškolským plesem. To by se ještě dalo brát za vcelku běžnou klukovinu, ale v juniorské kabině plné starších hokejistů obdobných incidentů přibývalo. Až se z toho stal zvyk. A dlouhodobý problém.
Nadpozemský výkon
Fogarty nicméně válel i navzdory nespořádanému životu. Ve druhé sezoně po draftu, své rozlučkové s OHL, vyprodukovat skoro až neuvěřitelná čísla.
V 60 kláních základní části nashromáždil 155 bodů (47+108) a jako zadák ovládl produktivitu soutěže. Další obránce v pořadí nedosáhl ani na polovinu tohoto zápisu a celkově obsadil 40. příčku.
Fogartyho ohromujícímu sezonnímu průměru 2,58 bodu na zápas se v dějinách OHL žádný zadák ani nepřiblížil. Stejně tak ve zbylých top kanadských juniorkách QMJHL a WHL.
Magazín The Hockey News tehdy zařadil Fogartyho mezi „25 lidí, které byste měli znát“. Nesmírně produktivní bek měl prý spolu se švédským středním útočníkem Matsem Sundinem nebo americkým gólmanem Mikem Dunhamem utvářet NHL 90. let.
Nestalo se.
Fogarty sice umně podporoval útok i v nejlepší hokejové soutěži světa, ale také se ve velkém opíjel. Ve druhém ročníku za Quebec stihl během pár týdnů vstřelit hattrick Buffalu, podepsat nový kontrakt na tři roky a… nastoupit do léčebny pro závislé. Přímo v probíhající sezoně v pouhých 21 letech.
Vrátil se až na závěr základní části. Výmluvné je, že i když celkově stihl jen 45 z tehdejších 80 duelů, s 31 zápisy (9+22) byl nejproduktivnějším obráncem mančaftu.
„Bryan Fogarty dokázal v opilosti bruslit rychleji, střílet tvrději a přihrávat přesněji než my ostatní za střízliva,“ pronesl Sundin, tou dobou největší hvězda Quebecu po Sakicovi.
Tragický konec
Fogarty poté odstartoval za Nordiques další nadějnou sezonu, ale ještě před jejím koncem, na jaře 1992, odešel výměnou do Pittsburghu. A navzdory práci s psychologem bylo čím dál zřejmější, že astronomický potenciál nikdy nenaplní…
Následovaly totiž další a další angažmá, později například i italský Milán. Fogarty kvůli osobním potížím nikde nevydržel dlouhodobě. S hokejem praštil v roce 2001.
Pouhý rok nato zemřel následkem kardiomegalie, čili zvětšeného srdce. Spolu s manželčiným strýcem se vydal za potápěním do přímořského města Myrtle Beach v Jižní Karolíně. První den ale strávili popíjením v baru. Ráno už se Fogarty neprobudil. Bylo mu 32 let.
„Měl tolik talentu, tolik toho uměl, ale všechno to přišlo vniveč,“ bědoval pro deník The Globe and Mail Fogartyho spoluhráč z juniorky Keith Primeau, jenž to v NHL dotáhl na uznávaného centra.
„Činy mimo led ho stály miliony dolarů,“ pokračoval o někdejším parťákovi. „Pořád jsem čekal, kdy se v NHL rozzáří. Fandil jsem mu, protože jsem chtěl vidět, jak si povede proti těm nejlepším. Měl tolik talentu. Na jeho úrovni bylo jen několik málo hokejistů.“
Otázkou je, zda se Fogarty pro profesionální sport vůbec hodil. Ne že by byl nezkrotitelným živlem, spíš velmi těžko snášel tlak. Podle nejbližších zaháněl pitím úzkosti. Tím si však dlouhodobě ještě přitížil.
Věhlasný funkcionář Detroitu Jim Devellano tušil už před dražbou nadějí NHL v roce 1987, že Fogarty potenciál nenaplní. Tehdy ho jako generální manažer klubu vzal se svými kolegy na oběd.
„Chtěli jsme zjistit, co je to za kluka. A netrvalo mi ani pět minut, abych poznal, že to není někdo, koho bychom draftovali. Neustále klepal vidličkou do stolu. Bylo mi jasné, že je to hrozně nervózní kluk,“ vzpomínal Devellano.