Když úřadující vítěz KHL Lokomotiv Jaroslavl hledal nového trenéra, padlo i jméno Patricka Fischera. Dlouholetý kouč švýcarské reprezentace měl podle zákulisních informací k angažmá velmi blízko. Nakonec ale z celé věci sešlo kvůli penězům.
Devětačtyřicetiletý Švýcar si měl podle ruských a švýcarských médií říct o 160 milionů rublů ročně, což při současném kurzu představuje přibližně 43 milionů korun za sezonu.
To byla částka, kterou vedení Lokomotivu nebylo ochotno akceptovat. Mistr KHL se proto vydal jinou cestou a angažoval zkušeného Dmitrije Kvartalnova.
Ruský trenér měl podle stejných zdrojů podepsat smlouvu za 80 milionů rublů ročně (asi 21,5 milionu korun). Jinými slovy, za cenu jednoho Fischera získala Jaroslavl dva Kvartalnovy.
Celá situace působí o to zajímavěji, že KHL bývá dlouhodobě spojována s vysokými platy a štědrými rozpočty. Přesto i v tomto prostředí narazily Fischerovy požadavky na strop.
Švýcar přitom rozhodně nepatří mezi bezvýznamná jména evropského hokeje. Národní tým vedl od roku 2015 a během svého působení získal respekt za moderní styl práce i schopnost dostat ze švýcarského hokeje maximum.
Zároveň ale šlo o osobnost, která budila emoce.
Těsně před domácím MS se dostal pod palbu kritiky kvůli aféře kolem falešného potvrzení o očkování proti covidu-19 pro zimní olympijské hry v Pekingu. Jeho jméno proto dodnes vyvolává rozporuplné reakce nejen ve Švýcarsku, ale i v zahraničí.
Tentokrát však nehrála hlavní roli kontroverze, nýbrž účetnictví. Fischer zřejmě věřil, že po letech úspěchů u reprezentace nastal čas na životní kontrakt. Jaroslavl mu ho ale nabídnout nechtěla.
A tak platí paradox, který by ještě před několika lety zněl téměř neuvěřitelně. Trenér, jenž si řekl o příliš mnoho peněz, byl nakonec drahý dokonce i pro Rusy.
