Možná to znáte. V kavárně na rohu mají novou kávovou směs a všichni ji chválí, ale když jste si ji dali cestou do práce, přišla vám totálně mdlá a o ničem. Chutě jsou sice přísně individuální záležitostí, ale nenechte se mýlit – zásadní vliv na to, co a jak vám chutná, má i hudba, která hraje okolo.
Čokoládu jedině u klavíru
Že k zážitku z jídla patří jeho vzhled, vůně i chuť, všichni dávno víme. Je ale na čase si přiznat, že úplně stejně naším dojmem z jídla manipuluje sluch. Ten stejný čtvereček čokolády váš mozek prostě vyhodnotí jinak, když posloucháte klavírní sonátu, nebo když si k tomu pustíte rockové hity.
Související
Není to klam ani sugesce. Fenomén zvaný „zvukové dochucování“ (sonic seasoning) ukazuje, že lidský mozek nedokáže oddělit to, co slyší, od toho, co prožívají chuťové pohárky. Hudba prostě funguje jako neviditelné koření.
Dokonale propletené smysly
Průkopníkem v oboru multisenzorického vnímání je profesor Charles Spence, který vede Crossmodal Research Laboratory na Oxfordu. Během své kariéry publikoval řadu studií spojených s vnímáním jídla v závislosti na hudbě, barvě nádobí, nebo dokonce na specifickém prostředí – od nemocničních pokojů až po kabiny letadel. Jídlo ve vzduchu kvůli vysoké úrovni šumu chutná jinak – hluk oslabuje naše vnímání chutí, takže je nutné palubní pokrmy více sladit i solit než ty určené ke konzumaci na zemi.
„Zrak a sluch dokážou změnit to, co si myslíme, že ochutnáváme, ještě předtím, než se jídlo vůbec dotkne našich úst,“ tak kde shrnout základní Spenceovu premisu gastrofyziky, které zasvětil i svou úspěšnou monografii.
Věděli jste, že už prosté podávání jídla ovlivňuje naše rozhodování? Využívá se toho nejen v diplomacii, protože prý víc důvěřujeme lidem, s nimiž sdílíme jídlo – miliony let evoluce z mozku jen silou vůle nevymažete. Až se budete příště snažit partnera o něčem přesvědčit, udělejte to u večeře (a ideálně s hudebním podkresem).
Vysoké tóny pro sladší život, basy pro hořkost
Spence a jeho kolegové potvrdili existenci silných mezismyslových asociací mezi určitými zvuky, resp. jejich výškou, a základními chutěmi, jiná studie srovnávala různé zvukové kulisy komponované tak, aby evokovaly základní chutě (sladkou, kyselou, slanou, hořkou), a testovala, jak dobře je účastníci dokáží přiřadit ke správné chuti.
Jak přesně tedy jednotlivé zvuky ovlivňují naše vnímání?
-
Sladkost: vysoké tóny (vysoká výška zvuku), tichá a melodická hudba. Britská vědkyně Natalie Hyacint loni pro tamější značku čokolády zkomponovala skladbu, díky které si prý kostičku čokolády užijete na maximum.
-
Kyselost: Podobně jako u sladké vedou vysoké tóny, ale s větší drsností nebo ostrostí zvuku, které působí trochu dysharmonicky nebo vyvolávají napětí.
-
Hořkost: Hluboké tóny, dechové nástroje a nízké frekvence podtrhují hořkost a aciditu. Káva nebo vysokoprocentní čokoláda s nimi získávají na robustnosti. Chcete si je užít naplno? Prý máte zkusit Pavarottiho Nessun dorma.
-
Slanost: Tady se žádné silné konotace neprojevily, ukázalo se ale, že v hlučném prostředí méně vnímáte chutě. Pokud se vám nedaří dosolit polévku, nejdřív se zamyslete, jestli nemáte moc nahlas hudbu.
Symfonický orchestr do každé rodiny
Hudba kolem nás prý dokáže ovlivnit chuťový zážitek i z 5–10 procent, takže není divu, že poznatky z oboru gastrofyziky se snaží využívat v restauracích a hledá se i způsob, jak je využít ve zdravotnictví, protože osladit si život klavírem místo cukrem zní jako zdraví prospěšný plán.
A víte, proč v lepších restauracích hraje klasická hudba místo rádia? Lidé si klasiku automaticky spojují s elegancí a luxusem a zvyšuje tak naše očekávání od chutě jídla. Pomalejší tempo hudby zpomaluje i naše tempo jídla, harmonické melodie zesilují příjemné chuťové vjemy.
Hudba je zkrátka stěžejní: podtrhuje nejen atmosféru a vyvolává vzpomínky, ale ovlivňuje i zážitek z jídla a tím i naši ochotu dát si další chod. „Vedle chuti je zvuk dalším zásadním smyslem, kterým vnímáme svět kolem sebe. Když se tyto dva vjemy propojí do jednoho zážitku, vzniká něco výjimečného. Právě proto mě spolupráce se Sony baví – oni přinášejí špičkový zvuk, já k tomu přidávám své kulinářské umění. Výsledkem je neobyčejné spojení,“ říká Zdeněk Pohlreich, který se stal ambasadorem prémiových sluchátek 1000X The Collexion.
Když si k italskému risottu pustíte rock‘n‘roll, nebude chutnat tak jako při poslechu Vivaldiho. Risotto je smetanové a s výraznými umami tóny z vývaru a parmazánu, takže potřebujete hudbu, která ho nepřebije. Oproti tomu španělské tapas s kyselými olivami si žádá svižné tóny: přesně takové, jaké nabízí flamenco. Tapas je o střídání chutí a sdílení, tady by pomalé árie italských oper prostě nefungovaly.
Tak až příště půjdete na svíčkovou do kantýny, pusťte si k tomu třeba Smetanovu Vltavu. Nejspíš vám pak bude chutnat víc.
Video: Překvapilo mě, že v hospodách je spousta věcí pořád stejně blbá, hygiena zoufalá, lidi na práci kašlou
Zdroj: Food & Wine, Springer.com, PubMed
