Do kraje pod Lužickými horami jezdila odmala k tetě. Znávala zdejší podstávkové domy, hluboké lesy i melancholii bývalých sklářských vsí v pohraničí. Když se v roce 2006 dozvěděli od kamaráda, že je jeden z místních statků na prodej, neváhala. Pavel už méně. Přesto se přijeli podívat – a odjížděli s pocitem, že právě našli svůj budoucí domov.
Nic nevypadalo jako z časopisů
Jen máloco ale připomínalo romantickou chalupu z lifestylových magazínů. Ve sklepě stála voda až po schody, protože staré pískovcové koryto se studánkou bylo zasypané sutí. V kuchyni čekaly shnilé trámy napadené hmyzem, část střechy byla propadlá a uvnitř zůstalo vše po poslední majitelce – těžké péřové duchny, starý porcelán, příbory i almary přetřené několika vrstvami barev. Právě tyhle vrstvy se později staly symbolem celé rekonstrukce.
Související
Pod nánosy totiž postupně začal vystupovat původní dům. Pavla a Pavel vyrůstali ve starých domech, takže věděli, že podobné stavby vyžadují trpělivost.
Přesto na první obhlídku přivezli rodiče. Jejich názor pro ně byl zásadní. Zděšení prý bylo okamžité. Nakonec ale právě rodiče patřili k těm, kteří později pomáhali nejvíc. Rekonstrukce začala pomalu a po etapách. Nejdřív bylo potřeba vytvořit aspoň základní zázemí – kuchyň, koupelnu a místo na spaní. Všechno ostatní přišlo až později. Dům si totiž neustále diktoval vlastní tempo.
Odmítali jednoduchou cestu
Nejnáročnější bylo pískování starých trámů a stropů. Místnosti zahalené do jemného prachu připomínaly spíš staveniště než budoucí chalupu. Každý odkrytý detail ale přinášel další rozhodnutí: co zachránit, co opravit a co už není možné vrátit zpátky.
Majitelé od začátku odmítali jednoduchou cestu. Místo zakrývání původních konstrukcí sádrokartonem nechávali trámy očistit a ošetřit. Zachovávali staré kování, kamenné prvky i tradiční omítky. Nové dveře z masivního smrku vyrobil Pavlin tatínek podle původních vzorů. Pískovce nalezené kolem domu se znovu vracely do zdí.
Související
Skoro se vzdali
A pak byly věci, které se zachránit podařilo jen díky obrovské trpělivosti. Třeba kachlová kamna. Kovový podstavec byl poškozený natolik, že hrozilo jejich zřícení, ale všechny původní kachle se podařilo uchovat. Dnes tvoří srdce domu.
Stejně pečlivě Pavla skládala i interiér. Část nábytku zůstala po původních obyvatelích, další kusy hledala po bazarech a bleších trzích. Staré almary nechali vylouhovat a ošetřit voskem, police postupně zaplnilo modré smaltované nádobí a porcelán s motivy třešní. Něco zdědili po rodičích, jiné sady Pavla vyměňovala se sběrateli. „Jsem na tohle trochu blázen,“ říká s úsměvem.
Během rekonstrukce navíc přišel moment, kdy všechno málem skončilo. Pavla zjistila, že je v rizikovém těhotenství a ze dne na den musela přestat pracovat. Veškerá tíha oprav zůstala na Pavlovi a jejich rodičích. Právě tehdy prý poprvé vážně přemýšlel, že dům prodají. Jenže zároveň už cítili, že se chalupa stala součástí rodiny.
Podkroví stále čeká
Dnes tu tráví téměř všechen čas. Děti už vyrostly, syn studuje v zahraničí, dcera tam žije, ale dům zůstává centrem rodinného života. A stále není úplně hotový. Jedna část podkroví ještě čeká na dokončení, stejně jako nová střecha, která bude stát stovky tisíc korun.
Když Pavla pracuje na zahradě, občas v hlíně objeví skleněné valouny – zbytky po slavné sklářské historii Chřibské. Nejstarší sklárna ve střední Evropě fungovala v obci od roku 1414 a její stopy jsou v krajině patrné dodnes. Stejně jako historie samotné chalupy.
Příběh, který pokračuje
Na matričním úřadě se majitelům podařilo dohledat záznam z roku 1873, kdy statek patřil Antonínu Sinchenovi. Ještě starší je ale letopočet vytesaný do pískovcového překladu ve sklepě: 1836.
Právě úcta k tomu času je důvodem, proč se dům nesnažili proměnit v moderní víkendovou chalupu. Spíš ho postupně vracejí do podoby, kterou mohl mít kdysi.
„Zachraňovat staré věci je často dražší než koupit nové,“ říká Pavla. „Ale ta hodnota se nedá spočítat penězi.“ A možná právě proto dům v údolí mezi Plešivcem a Kamzičím vrchem nepůsobí jako stylová rekonstrukce. Spíš jako místo, které svůj příběh nikdy nepřestalo vyprávět.
Video: Úžasná rekonstrukce malé terasy
Zdroj: autorský text
