Do roku 2017 tu stála dragounská kasárna, letos na jejich pozemku začal vznikat velký developerský projekt nazvaný Obytná zóna Písečná. Před několika dny ale odvážný stavební záměr, který má dle investorů oživit Postoloprty, dostal velkou ránu.
Jak už deník Aktuálně.cz informoval, dozorující archeologové práce zastavili. Důvodem byl nález kosterních pozůstatků. S největší pravděpodobností jde o část nohy a obuvi patřící jedné z obětí zdejšího poválečného masakru sudetských Němců.
Na přelomu května a června 1945 tu Češi podle expertů zavraždili tisícovky obyvatel německé národnosti z Postoloprt a okolí. Těl se ovšem dosud našlo jen osm stovek.
„Přesné číslo obětí neznáme. My jenom víme, že na základě činnosti poválečného vyšetřování a činnosti parlamentní komise, která byla ustanovena k vyšetření mimo jiné i těchto událostí, došlo k exhumaci určitého množství lidí. A těch ostatků, které byly tehdy vyzdviženy a exhumovány, bylo 763,“ vysvětluje historik Michal Pehr v aktuálním vydání pořadu Spotlight.
Nález končetiny tak mnozí považují za důkaz toho, že uvnitř kasáren a pod dnešními parcelami se nachází další a dosud neodkrytý masový hrob.
Expert Ústavu pro studium totalitních režimů dále popisuje, že řada dalších masových hrobů nebyla v roce 1947 ani nikdy později otevřena. Čili je velmi pravděpodobné, že pod Postoloprty a v jejich okolí se stále nachází velký počet obětí českého řádění z roku 1945, označovaného za největší evropskou genocidu před masakrem ve Srebrenici.
„Jakkoliv jsem si vědom toho, že to asi dnešním uším zní hrozně, ale v zásadě ty hroby, které byly dobře udělány, tak nebyly exhumovány,“ přibližuje Michal Pehr postoloprtskou realitu před nástupem komunismu.
„Mnozí z architektů poválečného Československa měli pocit, že tyto (postoloprtské) události vrhají špatný stín na Československo. Ten příběh okupované země, porobeného národa, tak do toho ty události, přiznejme si, úplně nezapadají,“ dokresluje Pehr tehdejší mentalitu.
O čem reportér Ondřej Stratilík s historikem Michalem Pehrem ve Spotlightu hovoří:
Začátek–00.03.40: Proč se podařilo identifikovat jen zlomek obětí postoloprtského masakru, ačkoli se historici shodují na tisících? Proč vyšetřovací komise v roce 1947 nepřistoupila k exhumaci všech masových hrobů, když uznala jejich existenci?
00.03.40–00.06.55: Jak je možné, že poválečná realita v Postoloprtech byla tak strašidelná, s mělkými hroby a ostatky? Jaký vliv měla druhá světová válka, okupace a složité demografické a táborové podmínky Postoloprt na poválečné události?
00.06.55–00.09.55: Proč vyšetřování masakru po válce nevedlo k obvinění ani potrestání pachatelů? Jak únor 1948 a snaha udržet „dobrý obraz Československa“ přispěly k dlouholetému tabuizaci této události?
00.09:55–00.16.00: Bylo nedávné nalezení kosterních pozůstatků v Postoloprtech očekávatelné s ohledem na historii areálu kasáren? Jak se tato historická událost projevuje v životě Postoloprt dodnes a jak ovlivňuje paměť místních obyvatel?
00.16.00–konec: Nastane někdy čas, aby se postoloprtský masakr stal otevřeným tématem k hovoru pro všechny generace? Je současný pomník „všem obětem“ v Postoloprtech dostatečnou připomínkou, nebo by měla česká společnost k masakru přistoupit „čelem“ jiným způsobem?