Příběh vzniku populárního snímku je úzce spjat s cestou Václava Vorlíčka k samostatné režijní tvorbě. Po absolutoriu na FAMU a letech strávených v roli pomocného režiséra na Barrandově – kde byla většina pozic obsazena starší generací – hledal mladý režisér způsob, jak se prosadit. Zpočátku tvořil pro děti a mládež, což byl také důvod, proč se v roce 1961 vydal vlakem na festival do Zlína (tehdy Gottwaldova).
Do Zlína mířil také dramaturg Miloš Macourek, který hladovému Vorlíčkovi během cesty nabídl úhledně zabalený chléb se šunkou a sýrem. Přátelské gesto vedlo k příslibu společného projektu. Macourek byl sice v následujících letech vytížen prací pro Oldřicha Lipského, ale počátkem roku 1964 se s Vorlíčkem zavřeli na chalupě a v tvůrčí euforii napsali první verzi scénáře Jessie.
Schvalovací orgány a dramaturgická rada nahlížely na projekt zpočátku skepticky. Komiks byl oficiální ideologií považován za kapitalistický brak, který do socialistické kultury nepatří. Vorlíček s Macourkem proto zvolili taktický manévr: prezentovali dílo jako parodii právě na západní pokleslou zábavu. S touto taktikou se jim podařilo získat zelenou. Skutečným záměrem autorů však nebylo přímočaré zesměšnění, ale vytvoření osobitého pastiše, který z komiksové estetiky čerpá inspiraci a přetváří ji v originální filmový tvar.
Kolize tří světů
Vyprávění snímku je vystavěno na konfrontaci tří odlišných rovin. První z nich představuje všední realita Československa 60. let. V ní žije uťápnutý, neúspěšný vědec Jindřich Beránek (Jiří Sovák), podřizující svou existenci přísné manželce, dogmatické docentce Růženě (Dana Medřická). Jejich život je svázán neúprosným řádem a jakékoliv vybočení se trestá. Docentka jednoho dne vynalezne preparát schopný odstranit nepříjemné sny. Její ambice je jasná: ovládat, normovat a cenzurovat i ty nejprivátnější lidské myšlenky.
Druhou rovinu tvoří komiksový svět. Únikem z ubíjející rutiny se pro docenta Beránka stává akční komiks na pokračování, publikovaný na zadní straně časopisu Technický svět. Fascinován vidinou antigravitačních rukavic, které by mu usnadnily práci, hltá Beránek příběhy o krásné Jessii a jejích pronásledovatelích.
Třetí rovinu pak představuje samotný sen. Když žárlivá docentka použije svůj preparát na spícího manžela, dojde k nečekanému selhání: snové představy nejsou vymazány, nýbrž se začnou zhmotňovat v reálném světě.
Do šedivého bytu manželů Beránkových ze snové dimenze vtrhne i trojice komiksových postav: křehká Jessie (Olga Schoberová), zlotřilý Pistolník (Karel Effa) a zhrublá variace na Supermana (Juraj Višný). Tyto postavy si do československé reality přinášejí pravidla svého původního světa. Nedbají na fyzikální zákony, demolují majetek a nerespektují autority. Kolize mezi diktátem konformní společnosti a živelnou anarchií komiksových hrdinů poskytuje bohatý zdroj bláznivých situací a gagů.
Komiksová revoluce
Ačkoliv byl film propagován a schválen jako neškodná crazy komedie, na hlubší úrovni nabízí důvtipnou politickou satiru. Postava docentky Beránkové byla tvůrci záměrně koncipována jako zosobnění dogmatické stranické moci. Vorlíček i Macourek využívali drobného uvolnění poměrů v polovině 60. let, aby skrze figuru despotické vědkyně kritizovali všechny snahy o totalitní kontrolu, cenzuru a usměrňování lidské mysli.
Symbolickým vrcholem je scéna, v níž zhmotněný Superman v reakci na uvěznění v bytě prorazí dveře a vypustí komiksovou bublinu s heslem „Svobodu snům!!!“. Při dobových projekcích vyvolával tento okamžik údajně spontánní a bouřlivý potlesk v sále. Diváci velmi přesně četli skrytý význam zvolání. Úřady však ostrost satiry přehlédly, neboť byly uchlácholeny představou, že film zesměšňuje západní žánr.
Zásadní podíl na vizuální podobě filmu má výtvarník Kája Saudek. K projektu se dostal díky doporučení Miloše Macourka, avšak samotný počátek spolupráce provázely dramatické okolnosti. Saudek byl v době příprav natáčení vězněn kvůli obviněním spojeným s jeho soukromou erotickou tvorbou. Režisér Vorlíček se sice pokoušel oslovit jiné výtvarníky z pražské UMPRUM, žádný z nich však nedokázal napodobit dravý styl amerického komiksu. Šťastnou shodou okolností byl Saudek díky prezidentské amnestii propuštěn právě včas, aby mohl na filmu začít pracovat.
Saudkův přínos nespočíval pouze v nakreslení titulního sešitu pro časopis Technický svět či vytvoření úvodní titulkové sekvence, která tvoří samostatný mikropříběh. Do celého filmu vnesl smysl pro detail, komiksová citoslovce a specifickou dynamiku. Nejvýraznějším formálním experimentem bylo převedení komiksových bublin do trojrozměrného hraného prostoru. Komiksové postavy ve filmu nemluví vlastním hlasem, ale vyjadřují se prostřednictvím pevných obláčků, které jim vycházejí z úst.
Barrandovští trikaři vymysleli unikátní technologický postup, kdy byly nakreslené bubliny vlepovány přímo do hraných záběrů. Tyto vizuální prvky navíc získaly hmotnou povahu: hrdinové mohou bublinu uchopit, schovat pod kabát, rozbít ji nebo použít jako fyzickou překážku či zbraň. Spojení filmové řeči s komiksovou ikonografií vytvořilo hybridní tvar, který dodnes fascinuje svou hravostí a výtvarnou čistotou.
Americké dobrodružství a zmařený remake
Mimořádný divácký úspěch v domácích kinech i ocenění na mezinárodním festivalu v Terstu přilákaly k filmu pozornost zahraničních producentů. V Praze se objevil Američan William L. Snyder, který zakoupil autorská práva a nabídl Vorlíčkovi s Macourkem zakázku na vytvoření amerického remaku. Oběma autorům se tak otevřela nevídaná příležitost vycestovat v roce 1966 do Spojených států.
Před odletem absolvovali intenzivní průpravu u penzionovaného profesora angličtiny, který je s úsměvnou naivitou přesvědčoval, že v Americe se musí v první řadě naučit boxovat kvůli obraně před pouličními kriminálníky. V New Yorku strávili tvůrci téměř tři měsíce, během nichž se scenáristou Stuartem Hamplem upravovali scénář. Poprvé v životě se střetli s komerčními požadavky producenta – Snyder například trval na tom, aby byl do příběhu vpašován cvičený hroch z Hamburku, pro něhož autoři narychlo vymýšleli situace na Karlově mostě.
Americká verze se v roce 1968 nacházela těsně před realizací. Snyder dorazil do Prahy s šekem na úhradu produkčních nákladů. Shodou nešťastných okolností však přicestoval právě v noci, kdy bylo v metropoli vyhlášeno okupační stanné právo. Když po ubytování v hotelu Alcron vyšel do ulic, byl napaden a zbit obušky. Otřesený producent druhý den vyzvedl šeky, opustil Československo a z projektu sešlo.
Kdo chce zabít Jessii? tak zůstává unikátem nejen v rámci české kinematografie. Nejenže snímek odstartoval sérii slavných bláznivých komedií dvojice Vorlíček–Macourek, ale současně otevřel dveře modernímu vnímání komiksu v českém prostředí. Pro Káju Saudka znamenal film odrazový můstek k legendárním komiksovým projektům, jako byla série o Muriel.
I po šedesáti letech od své premiéry je tento černobílý širokoúhlý klenot svěžím, vtipným a vizuálně podmanivým dílem. Je dokladem tvůrčí odvahy, řemeslného mistrovství a schopnosti českých filmařů stvořit na podkladě západního žánru zcela originální, myšlenkově bohaté a nadčasové umělecké dílo. Tuzemští tvůrci se o něco podobného od té doby pokusili ještě mnohokrát. Uspěli ale jen vzácně.