Jeden z nejpodivnějších nálezů z poslední doby oznámili archeologové z Velké Británie. Popsali hrob dvou lidí, z nichž jeden měl velmi netypická poškození kostí. A s největší pravděpodobností mu byl odstraněn krátce po smrti mozek.

Spousta částí starověké historie je stále ještě neznámá – hlavně proto, že se z těchto dob nezachovalo dost důkazů, které by dokázaly odvyprávět příběh těchto časů dostatečně výmluvně. Takový nedostatek informací se týká například Británie doby železné, tedy doby kolem přelomu letopočtu.

Teď se archeologům podařilo najít několik stop z pradávné minulosti, které o této době prozradily víc, než se dosud vědělo. Odhalili je v severozápadním Skotsku, kde je půda vhodnější pro zachování lidských pozůstatků než v jiných částech Británie. Nález poskytuje důkazy o tom, že lidé žijící v této oblasti dokázali z mrtvých lidských těl odstraňovat mozky a naostřené končetiny zesnulých používali jako nástroje.

Archeologové našli zmíněné kosti už v roce 2000, a to v nejsevernější části Skotska v pohřební mohyle u jezera Loch Borralie. A to v podstatě náhodou – jeden místní si všiml lidské lebky, kterou odkryla eroze. V hrobce, již na místo přivolaní vědci odhalili, se našly ostatky dvou lidí – dospělé ženy a mladšího člověka zpočátku neidentifikovaného pohlaví.

Lidské tělo užívané jako nástroj

Na první pohled vědce zaujala lebka starší ženy – vypadala, jako by patřila cestovatelce časem. Měla na sobě totiž zranění, která vědci dobře znají z moderní doby. Vznikají typicky při dopravních nehodách, pádech ze schodů a také dalších činnostech, kde dochází k silným nárazům ve velké rychlosti. U ženy ze starověku se nicméně dají taková zranění interpretovat jediným způsobem – musela být způsobená úmyslně. Tomu nasvědčují i později objevená další zranění na jejím těle – především zlomeniny obou lopatek vzniklé těsně před smrtí. Ale ani to nebylo to nejpozoruhodnější.

Pro laika by to bylo jen pár škrábanců uvnitř lebky. Ale vědci dokázali z těchto rovných, paralelních rýh odvodit víc. Jejich nejpravděpodobnější příčinou totiž bylo odstranění mozkové hmoty krátce po smrti pomocí nějakého ostrého nástroje. To je překvapení, protože v této části světa podobná praxe nebyla až doposud známá. Odstraňování vnitřních orgánů včetně mozku mají experti spojené hlavně se starověkým Egyptem, kde se to dělalo kvůli tomu, aby se měkké tkáně při mumifikaci nezkazily.

Stopy opracování nesou i pažní, loketní a stehenní kosti zesnulé: U některých šlo o ořezání do ostré hrany, u jedné vědci dokonce zřejmě odhalili stopy po opotřebování prací. To naznačuje, že se tyto kosti používaly jako nástroje. O to podivnější je fakt, že nakonec byly kosti umístěné do hrobu ve správné anatomické poloze.

Vysvětlit tato zjištění není pro archeology vůbec snadné. Také proto, že všichni ani nejsou přesvědčení o tom, že jde o jedinou správnou interpretaci – podle některých odborníků není jisté, že muselo jít nutně o stopy vzniklé vydlabáním lebky. Stále ale zůstává záhada kostí využívaných jako nástroje a pak uložených do země.

Druhé tělo je bez záhad. A to je záhada

U ostatků druhého člověka měli vědci lehčí práci – nebylo na nich podivného nic. Šlo o mladíka ve věku mezi 14 a 15 lety, který zřejmě zemřel z přirozených příčin. Měl menší tělo a trpěl zřejmě dlouhodobě nedostatkem vitaminu C. Genetická analýza naznačuje, že to mohl být bratranec ženy z matčiny strany.

Jeho „nudnost“ je ale stejně zajímavá jako „podivnost“ ženy – proč byli uloženi společně na jedno místo? Proč se k ženě chovali úplně jinak než k němu? Protože nejsou žádné další informace a asi se už ani nepodaří žádné další získat, zůstane tento konkrétní objev i v budoucnosti archeologickou hádankou bez odpovědi.

Nález tak možná budou dál spíše zpracovávat spisovatelé, kteří mohou popustit uzdu fantazii snadněji než vědci, protože se nemusejí ohlížet na prokázaná fakta a bádat řadu let.

Share.