Zatímco původní předpis vznikl jako ochrana proti komukoli, kdo je současně významným podnikatelem a čelným politikem, v novele nejde o nic jiného než o zájmy Andreje Babiše. Jednak má jeho firmám otevřít dveře k dotacím a státním zakázkám dokořán, jednak mu má osobně přinést „klid na práci“ od věčných otrapů hovořících o nemravnosti a o poškozování zájmů státu.
Novela je na programu současné schůze Poslanecké sněmovny. Dostala se na ni v době, kdy už díky Transparency International víme, že Evropská komise potvrdila, že převod Agrofertu do svěřenského fondu střet zájmů premiéra neodstranil. Tím spíš bude o novelu zákona sveden urputný politický boj. Může skončit až u Ústavního soudu.
Snaha čelit střetu zájmů politiků je naprosto oprávněná. U premiéra, pokud je jím podnikatel, to platí dvojnásobně. Má přímý vliv na legislativu, podle níž se řídí přidělování dotací a státních zakázek. Vybírá si členy vlády, kteří ovlivňují chod úřadů a také výběr úředníků. Nejen těch, kteří peníze firmám přidělují, ale i těch, kteří je mají vymáhat zpět, pokud by se zjistilo, že byly vyplaceny neoprávněně. Premiér může také ovlivňovat výběr osob, které mají státní úřady kontrolovat.
Předseda vlády disponuje značnou mocí, takže si – v případě, že by mu v prvé řadě šlo o vlastní prospěch, a ne o dobro státu – dokáže zařídit, že úředníci upravují finanční toky tak, jak mu vyhovuje. Pokud v sobě nemá záklopku v podobě charakteru, má ji – proti každému budoucímu premiérovi bez rozdílu – zabezpečit svědomitě sepsaný zákon o střetu zájmů a dílčí paragrafy v dalších předpisech, například v zákonech o zemědělství, o Státním zemědělském intervenčním fondu nebo o zadávání veřejných zakázek.
Proti této pojistce míří novela, kterou předložili čtyři poslanci zastupující všechny tři vládní strany. Kdyby vstoupila v platnost, zcela by střetu zájmu zbavila nejen Andreje Babiše, ale i naprostou většinu podnikatelů, kteří by vstoupili do politiky. Zákon by nově omezoval jen úzkou skupinu osob.
Abychom nemluvili jen o Andreji Babišovi, uveďme příklad ministra Borise Šťastného. Do vlády vstoupil jako majitel Alzheimer Home, tedy sítě zařízení pro seniory. Debatu o střetu zájmů ukončil jednoduše – převedl své firmy na manželku. Kdyby loni už platil vykastrovaný zákon, nemusel by udělat ani to. Ministr pro sport, prevenci a zdraví přece nemá na finance v sociální péči žádný vliv, konec diskusí. Ve střetu zájmů by pro tento případ mohly být některé osoby z ministerstva práce a sociálních věcí.
Nejdůležitější změnou totiž má být radikální zúžení případů, kdy při žádosti o dotaci ke střetu zájmů může dojít. Nyní se posuzuje vůči všem úřadům. Nově budou ve hře jen představitelé toho úřadu, kde se o dotaci žádá. Premiér neřídí žádné ministerstvo, a tak už nikdy nebude ve střetu. Je to naprostý výsměch všemu, co se týká řádného hospodaření s penězi státu.
Záměr předkladatelů zákon vykostit samozřejmě není v novele přímo napsán. Je velmi obratně skrytý ve slovíčkách. Na základní změnu dokonce postačí dvě. Termín „ovládající osoba“ má být nahrazen slovy „skutečný majitel“. Podle novely bude dotace vyplacena, pokud veřejný činitel nebude v evidenci skutečných majitelů. To mu právníci hravě zařídí: přepíšou firmy na příbuzné nebo je převedou do trustu či svěřenského fondu. Politik se pak bude tvářit, že už na chod a hospodářský výsledek svých „bývalých“ podniků nemá vliv.
Je však potřeba ošetřit nejen nové toky peněz, ale i ty staré. Proto novela obsahuje zkrácení doby, po kterou je možné vymáhat zpět neoprávněně vyplacené dotace, z deseti let na čtyři roky. Pokud začne platit, spory o peníze vyplacené v letech první vlády Andreje Babiše skončí.
Jednat tak, aby byli nadřízení, v konečném součtu premiér, spokojeni, může být pro státní úředníky nebezpečné. Vyplácejí evropské dotace z českého rozpočtu i v době, kdy tuší, že Evropská komise kvůli střetu zájmů odmítne tyto peníze vyplatit. Českému státu tak vznikne škoda, kterou by měl někdo nahradit, za kterou je někdo trestně odpovědný. Musí být nepříjemné pod takovým tlakem a rizikem pracovat. Vykastrování zákona tedy zajistí klid takřka všem lidem, kteří směřují peníze tam, kde byl určen jejich cíl.
Novela, kterou poslanci projednávají, je nemravná. Politici nemají své funkce, pravomoci a informace, jimiž na rozdíl od jiných osob disponují, zneužívat k majetkovému nebo jinému prospěchu pro sebe či své blízké nebo třeba sponzory.
Takřka denně se dozvídáme o případech korupce, manipulace s veřejnými zakázkami, zneužívání funkcí ve všech úrovních veřejného života. Místo důslednějšího vymáhání práva a postihu nezákonností vládní poslanci přicházejí s oslabením zákona, který se tomu snaží aspoň trochu bránit. Vládní koalice sobě.