Kritika postupu současného prezidenta přichází z různých částí politického spektra. Národní sdružení v něm vidí Macronovu snahu zmařit případné budoucí vítězství této krajně pravicové strany. Podle levicových stran prezident oslabuje kontrolní orgány, jejichž úkolem je dohlížet na výkonnou moc nebo ji omezovat. Konzervativci uvádějí, že prezident z nezávislých orgánů dělá prodloužené ruce své strany.
Macronovi spojenci naopak tuto kritiku označují za přehnanou a zcela předvídatelnou. „Je normální, že po dvou funkčních obdobích jsou jmenováni lidé, kteří se těmito otázkami zabývali,“ uvedla podle serveru jedna z prezidentovi blízkých osob. Klíčovými kritérii výběru jsou podle tohoto zdroje odborné znalosti a kompetence, nikoliv politická loajalita.
Zatím nejkontroverznějším Macronovým krokem bylo podle Euractivu únorové jmenování exministryně financí Amélie de Montchalinové do čela Účetního dvora. Tato instituce zodpovídá za kontrolu veřejných výdajů. Kritici poukazují na to, že od dob prezidentství Nicolase Sarkozyho existuje nepsaná tradice jmenovat do této pozice osobnosti z řad opozice, aby se rozptýlily pochybnosti o nezávislosti orgánu.
De Montchalinová po nástupu do funkce uvedla, že se nebude podílet na auditu veřejných financí za rok 2025, aby se vyhnula možnému střetu zájmů. Proti jejímu jmenování se vyslovili opoziční zákonodárci a následovaly právní spory, v nichž aktivisté proti korupci z neziskové organizace Anticor a další podali žaloby napadající toto rozhodnutí.
„Demokratům vstávají vlasy hrůzou“
„Kdyby se to stalo v Orbánově Maďarsku, každému demokratovi by z toho vstaly vlasy hrůzou,“ uvedl profesor práva Paul Cassia, který se na jedné z žalob podílel.
Podobnou kritiku vyvolalo také loňské jmenování Richarda Ferranda, jednoho z Macronových nejbližších politických spojenců, do čela Ústavní rady, tedy orgánu, který rozhoduje o tom, zda jsou zákony v souladu s ústavou.
Nyní se o Macronových spojencích hovoří jako o možných kandidátech na další významné pozice ve státní správě. Možným uchazečem o post ombudsmana je bývalý ministr spravedlnosti Éric Dupond-Moretti, do čela Francouzské národní banky by se mohl dostat šéf prezidentského úřadu Emmanuel Moulin.
Podle Euractivu ukazují změny ve vysokých pozicích, že boj o moc po roce 2027 začal v zákulisí, mimo pozornost veřejnosti a volební kampaně. Server píše, že tyto změny ukazují, jak velkou moc ve Francii představují nevolené funkce. Osoby jmenované do vysokých pozic ovlivňují soudní rozhodnutí, dohled nad rozpočtem i správní postupy po celé léta či dokonce desetiletí.
