Když si člověk vybírá pozemek pro rodinný dům, výhled bývá jedním z bonusů. U Vily Vicus v Nitře se ale stal něčím mnohem důležitějším. Právě kvůli němu vznikla základní podoba celého domu. Pozemek leží na svahu pod Zoborem, na konci ulice. Za domem začíná les, před ním se na jih otevírá výhled na Nitru, Kalvárii a především na Nitranský hrad. A právě ten chtěli mít majitelé na očích prakticky pořád.
Související
„Zadání vycházelo z jednoduchého požadavku – otevřít z každé obytné místnosti výhled na dominantu města a zároveň vytvořit dům, který bude přirozeně fungovat v každodenním rodinném životě,“ popisují architekti Sebastian Nagy a Martina Pulmanová. Místo členitého domu o několika podlažích proto navrhli jednoduchou jednopodlažní stavbu. Obytné místnosti seřadili podél jižní fasády, odkud se otevírají směrem k městu.
Pergola, která dům spojuje i chrání
Nejvýraznějším prvkem domu je dlouhá dřevěná pergola. Na první pohled může působit jako zastřešení terasy, ve skutečnosti ale plní několik funkcí najednou. Spojuje jednotlivé části domu, vytváří přechod mezi interiérem a zahradou a zároveň chrání velké prosklené plochy před letním sluncem.
„Pergola není doplňkovým prvkem, ale základním kompozičním a klimatickým principem stavby,“ vysvětlují autoři návrhu. Pod pergolou vznikají terasy a chráněná místa pro pobyt venku. V létě konstrukce brání přímému slunci, aby se přes velká jižní okna dostávalo hluboko do domu. V zimě je situace opačná – nízké slunce může pronikat dovnitř a přirozeně interiér ohřívat. Architekti tak ochranu před přehříváním neřešili dodatečnou technologií, ale už samotným tvarem domu.
Z obýváku rovnou na terasu
Villa Vicus má užitnou plochu 158 metrů čtverečních. Její centrum tvoří zvýšený obytný prostor s kuchyní a jídelnou, na který navazují hlavní ložnice a dva dětské pokoje. Součástí domu jsou také dvě koupelny a technické zázemí. Zatímco obytné místnosti směřují k jihu, provozní část je soustředěná na severní straně. Díky tomu zůstává jižní fasáda co nejvíce otevřená výhledu.
Architekti navíc pracovali s průhledy napříč dispozicí. „Ty posilují prostorovou kontinuitu domu i jeho vztah k okolní krajině,“ uvádějí architekti. Stejný princip pokračuje také v použitých materiálech. Travertinová podlaha plynule přechází z interiéru na terasu a pomáhá stírat hranici mezi domem a zahradou.
V interiéru ji doplňují dřevěné podlahy, přiznaný dřevěný krov a hliněné omítky. Na fasádě se uplatňuje surový kámen, venkovní plochy doplňují žulové kostky. „Materiálové řešení je záměrně střídmé, založené na přirozenosti, trvanlivosti a schopnosti důstojně stárnout,“ popisují autoři.
Místo výrazného domu raději výrazný výhled
Dům se nesnaží být dominantou. Jeho architektura je poměrně střídmá a pracuje s jednoduchými objemy, přírodními materiály a především s tím, co nabízí samotný pozemek. „Nesnaží se o efektní gesto, ale o kultivované a dlouhodobě udržitelné bydlení, ve kterém se výhled, dispozice, stínění a materiál spojují do jednoho celku,“ shrnují architekti.
Na výsledku je zajímavé také to, jak dlouho dům vznikal. Projekt začal už v roce 2015, dokončen byl až o devět let později, v roce 2024. Na pozemku o rozloze 1050 metrů čtverečních nakonec vyrostla jednopodlažní vila se zastavěnou plochou 195 metrů čtverečních. Největší atrakcí domu přitom není jeho velikost ani výrazná fasáda. Je to výhled, kvůli kterému celý návrh vznikl.
Zdroj: linka.news