„Žijeme v období nejistoty a to se bohužel promítá do stavu psychiky a psychiatrických onemocnění,“ tvrdí profesor psychiatrie Jiří Horáček. S obavami z toho, co bude, podle něj můžeme všichni pracovat. Největší problém ale dle Horáčka je, že žijeme ve světě, kde je obtížné být v kontaktu pouze sám se sebou. „Zkuste zůstat hodinu sami v místnosti v tichu. To je jeden z nejtěžších úkolů,“ říká.
Spotlight Aktuálně.cz – Jiří Horáček | Video: Tým Spotlight
„Češi jako jedinci samozřejmě dovedou být šťastní a umějí prožít radost, ale jakmile jsou ve skupině, mají tendenci šířit špatnou náladu a pesimismus, což je pozoruhodné,“ říká Horáček k tomu, jak „šťastný“ národ jsme. Z nedostatku pocitu štěstí lze podle něj třeba i onemocnět.
„Pocit neštěstí nebo nenaplnění vlastních potřeb – my tomu říkáme frustrace – je jeden z nejnepříjemnějších prožitků, který člověk může mít. Doprovází ho pochopitelně reakce v těle, vyplavují se stresové hormony a ty jsou nezdravé pro celou řadu tělesných systémů. Stoupá riziko kardiovaskulárních onemocnění nebo cukrovky,“ upozorňuje odborník.
Horáček v rozhovoru mluví také o tom, jak mohou lidé hledat smysl života. Podle něj je na to celá řada technik, ale hlavní je přemýšlet, jak svět prožíváme a co už je „zprostředkovaná“ realita. „Důležité je uvědomit si, že otázka smyslu života není žádná chiméra, ale je bytostnou potřebou. Když to víme, můžeme se ptát, co to vlastně je,“ popisuje.
Velký problém dnešní uspěchané a náročné doby vidí odborník z Národního ústavu duševního zdraví především v dopadech na mladé lidi a děti. Dokonce tvrdí, že jeho generace nechala dnešním dětem „ošklivý svět“. Pokud se o mladých říká, že jsou tzv. snowflakes (generace sněhových vloček – pozn. red.), tak starší generace by si podle Horáčka zasloužila mnohem horší nálepku.
Psychiatr proto vyzdvihuje třeba i postoj mladých lidí vůči práci, který je starší generací často odsuzován. „Fandím jim. Proč se upracovat? Tím se vracíme ke smyslu života a tomu, co je na tom konci a kam se chceme dopracovat. To jsou všechno podstatné otázky,“ uzavírá Horáček.
