Travinu, která je schopna rychle růst i na kontaminovaných a na živiny chudých půdách, vysazuje tým vědců v okolí bývalého lomu ČSA na Mostecku. Z ozdobnice obrovské lze získat biomasu, která má výhřevnost srovnatelnou s hnědým uhlím.
Na území dolu ČSA v Ústeckém kraji se hnědé uhlí těžilo víc než sto let. Teď se tam vědci pokoušejí místo uhlí získávat energii jinak – pomocí trávy. Vsadili na ozdobnici obrovskou, která by mohla podle týmu z Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem tvořit biomasu vhodnou pro spalování na energii a současně pomoci s obnovou narušené půdy po těžbě.
Projekt Green Mine neboli Zelený důl kombinuje dvě vlastnosti – ozdobnice je totiž přírodním palivem a ekologickou čistírnou současně. Roste neobvykle rychle až do výšky čtyř metrů a z jednoho hektaru dokáže vyprodukovat desítky tun biomasy s výhřevností, která je srovnatelná s měkkým dřevem či hnědým uhlím.
Ozdobnice obrovská je fascinující. Nejenže produkuje cennou biomasu, ale její kořeny také spolupracují s půdními mikroorganismy a mohou přispívat k přirozenému rozkladu organického znečištění a k prevenci šíření kontaminace do nových lokalit. Pomáháme půdě, aby se sama uzdravila.
Vědci na místě teď zkoumají také možnosti, jak půdu dále zlepšit. Jednou z testovaných metod je přidávání biouhlu, tedy materiálu vznikajícího například z odpadních kalů z čistíren odpadních vod. Ten pomáhá zvyšovat obsah uhlíku v půdě a zároveň ho v ní dlouhodobě ukládat. „Půda po těžbě trpí obrovským nedostatkem uhlíku. Tímto způsobem ho do země nejen vrátíme, ale dlouhodobě ho tam zafixujeme, což přispěje i ke zmírňování klimatické změny,“ vysvětluje Josef Trögl z Fakulty životního prostředí UJEP.
Projekt navazuje na další, který podporuje i program NATO, protože rostlina by mohla pomoci s obnovou území zničených po válce. V jeho rámci byla ozdobnice vysázena na několika místech v okolí Chomutova.
Dědictví minulosti
Na místě hnědouhelného povrchového dolu ČSA se uhlí těžilo od roku 1901, do té doby se tam nacházelo Komořanské jezero, které se začalo z důvodu těžby uhlí vysoušet. Do roku 1947 se důl jmenoval Hedvika, pak nakrátko Důl president Roosevelt, od roku 1958 se mu říkalo Důl československé armády (ČSA). Těžba zde úplně skončila roku 2024.
Jeho hlavním úkolem bylo dodávat hnědé uhlí pro spalování v elektrárně Ervěnice, která byla za první republiky největší československou elektrárnou. Za druhé světové války zde fungoval zajatecký pracovní tábor. Za roky 1901 až 2006 se na tomto místě vytěžilo celkem 320 milionů tun velmi kvalitního uhlí, odbagrovalo se přitom asi sto padesát milionů metrů krychlových půdy.
Důl se už řadu let rozsáhle rekultivuje, dnes nabízí útočiště pro nečekaně pestré společenstvo rostlin i živočichů, kteří využívají toho, že je území stále ještě částečně nepřístupné a může se tak nerušeně rozvíjet.
Podle vědců z UJEPu tam žije asi 1450 druhů organismů, z čehož více jak sto druhů patří mezi zákonem zvláště chráněné druhy a více než tři sta druhů do červených seznamů ohrožených druhů. Celkem zde bylo nalezeno zhruba 180 druhů obratlovců, přibližně 830 druhů bezobratlých, 310 druhů rostlin a kolem 130 druhů hub.
