„Nedáváte“ kluky v ženských šatech? Pak zajděte na film Chica Checa, stojí to za risk – Aktuálně.cz

Čtvrtý film Šimona Holého totiž není ani divný, ani křiklavě úzkoprofilový a o kluky v ženských šatech v něm jde až v poslední řadě.

První záběry nás vrhnou přímo do víru vesnické zábavy a chvíli to vypadá, že si tu někdo neuměle hraje na Formana: žánrové obrázky ze vsi à la Holý škobrtají o svou zoufale vyumělkovanou nenucenost. Nepomáhají ani dialogy, jež mají dělat dojem odpozorovaného, ale vyznívají jako produkt AI zaúkolované heslem „bodrá rázovitost“. 

Já ti ale vůbec nerozumím!

Naštěstí velmi rychle vtrhne před kameru Zdena zosobněná Pavlou Tomicovou, jejíž živelné, a přitom do poslední nuance procítěné herectví opanuje všechen prostor. Zaujatě sledujeme její každodenní malé boje, snahu protlouct se životem, který není ani vzrušující, ani lehký a už vůbec ne podle jejích představ. A přestože se v něm dlouho nesemele nic dramatického (nepočítáme-li zhroucení okapu za bouřky), Tomicová umí dát význam každé jeho minutě – ať zrovna roznáší poštu, mlčí s nemocnou maminkou, pije vystydlého „turka“ nebo před usnutím tiše brečí do polštáře. 

Pak za ní z Paříže přijede syn Lukáš (Jan Cina) a věci se rázem dají do pohybu. Středobodem se však překvapivě nestává jeho jiná sexuální orientace ani poněkud neobvyklé zaměstnání, jakkoli obojím nic netušící matku zaskočí. Moment, v němž jí neplánovaně sdělí, že je gay a živí se jako drag queen, zafunguje hlavně jako spouštěč událostí a změn, jež by jinak možná nikdy nepřišly. 

Samotná scéna coming outu mimochodem patří k nejlepším, jaké jsme u nás dosud měli možnost vidět. Je obdivuhodně civilní a uvěřitelná, bez velkých gest, a přitom hluboká v prožitku. „Já ale vůbec nerozumím, co mi říkáš!“ vyštěkne matka zoufale, když ji světa znalý syn zahltí neznámými, cize znějícími termíny, a v její reakci se tluče jedno s druhým – šok s rozčarováním, bezradnost se studem, strach s láskou. Načež přijde ráno, kafe, obligátní rohlík s máslem a jede se dál. Jen zkrátka jinak. 

Smích jako lék na všechno

Na novince Šimona Holého je nejpříjemnější, že z ničeho nedělá drama. To neznamená, že by se vyhýbal těžkým věcem, jen je vnímá jako přirozenou součást života. Někdy to, pravda, nemá daleko k naivitě – například když důchodoví pacienti nemocnice nadšeně ocení Lukášovu travesti verzi Heleny Vondráčkové. Většinu času si však film dokáže udržet zdravý nadhled a smích tu plní roli očistného katalyzátoru, nikoli nemístného prvku. 

Matka se synem se spolu musí naučit žít jinak a jejich cesta vede přes četné konflikty a dusna, většina však končí osvobozujícím výbuchem smíchu. Je to smích dvou blízkých duší, které si rozumějí i beze slov, plný láskyplné něhy a intimity. A pousměje se často i divák, navzdory tématům, jež z podstaty veselé nejsou – ba dokonce nejvíc právě v souvislosti s nimi.

Společenský živočichopis drhne, ale prožitek, ten umí Holý na výbornou. Celá pasáž loučení se Zdeninou maminkou, od mlčení v nemocnici přes ranní kocovinu s vodkou v autě až po probírání maminčina šatníku, je dokonale zahraná a scenáristicky vybalancovaná. Ničeho není příliš ani málo: bolesti, lásky, smíchu. 

Moment, kdy si matka se synem bezděčně vymění role a on utěšuje ji, protože ona je v tu chvíli opuštěnou dcerou, má obrovskou sílu – stejně jako fakt, že i v tak těžké chvíli dokážou vždy pronést něco úsměvného. Právě tahle schopnost přesně nadávkovat empatii, humor a pocit blízkosti v mnohém připomene podobně laděné rané filmy Alice Nellis, kde si k sobě hledaly cestu matky s dcerami – důkaz, že téma Holého snímku je skutečně o mnoho univerzálnější, než by se dalo vyvozovat z mediální kampaně. 

Telenovelový doslov, který si divák užije

Poslední třetina Chica Checa jako by pak patřila do úplně jiného filmu – nejspíš proto, že Zdena v ní také začíná žít úplně novou etapu života. Neudělá nic, co bychom nečekali (Holého scénář je i celkově možná až moc předvídatelný), ale ve výsledku to vlastně zas až tak nevadí. Pozorovat její pozvolnou proměnu, probouzení z něčeho, co původně vypadalo jako skoro nezvratný stav předsmrtné hibernace, je totiž čirá radost. Stejně jako vidět, kolik lásky v sobě má a kolik jí chce dávat. 

Když jí v samotném závěru věnuje syn coby drag queen Chica Checa (Česká holka) jedno ze svých čísel v pařížském klubu, hrozí situace přerůst v melodrama – ale to by v něm nesměla hrát Pavla Tomicová alias Zdena. Dokonale odzbrojující ve své nově nabyté touze poznávat svět, milující, ohromená, a přitom stále trochu pobavená okolím, sama sebou i situací, v níž se ocitla. Jakkoli se hlavní hvězdou nabízí být Cinův Lukáš, v roli české drag queen celý zářící a téměř dokonalý, nekorunovanou královnou večírku se nakonec stává právě nenápadná paní Zdena z publika. 

A i když pak následuje telenovelový dovětek, jenž by za normálních okolností mohl celý snímek pohřbít, divák opojený pozitivní energií z předchozích scén ho Zdeně ochotně a rád dopřeje. Dokonce i s tím příslovečným princem na bílém koni – v bílém Audi.