Sotva po půl jedenácté dopoledne skončí druhá páteční bohoslužba, z mohutné baziliky Nanebevzetí Panny Marie se bočním i hlavním vchodem „vyvalí“ desítky lidí. Někteří míří s dětmi k boudám se suvenýry, jiní poutníci odcházejí na druhou stranu vrchu Hostýn.
K místům, kde se tyčí patnáct metrů vysoká rozhledna z přelomu 19. a 20. století. A vedle ní bílá větrná elektrárna s modrým nápisem Vestas na turbíně. „Jezdíme sem – nejdřív jako děti a teď už s našimi dětmi – každé prázdniny od roku 2000. A vždycky se chytneme u toho, jestli ten větrník na Hostýn patří nebo ne. Mně se tu líbí, pro bratrance je jako pěst na oko,“ vypráví mladší muž s baťohem na zádech, kterého doprovází početná rodinná výprava.
„Když už to tady tolik roků stojí, ať to tu stojí dál. Zvykli jsme si,“ říká starší paní, která na blízkém hřbitově zapaluje svíčku u jednoho z náhrobků. I odtud je na mohutný bílý větrník s rotorem se třemi listy ze sklolaminátu o průměru 27 metrů dobře vidět.
Přestože dnes dobře fouká, díky čemuž je z rozhledny po Hané špičkový výhled na desítky kilometrů daleko, vrtule se otáčejí jen velmi pomalu. Skoro nepostřehnutelně. Člověk se musí pod stožárem na chvíli zastavit, aby ten pohyb vůbec zaregistroval.
Jiří Kopřiva, duchovní správce Matice svatohostýnské, která na chod nejznámějšího českého poutního vrchu dohlíží, přichází s vysvětlením: „Elektrárna již asi půl roku nepracuje a pracovat nebude. Skončila její životnost, takže zde již není nikdo, kdo se stará o provoz.“
Maximum? 800 tisíc korun ročně
Větrník se stavěl v roce 1993, energii začal vyrábět na jaře 1994. Jde tak o jednu z nejstarších vrtulových elektráren v Česku, o pár měsíců ji předběhly jen zdroje v krušnohorském Oseku či v Mladoňově.
Jezuity, kteří loni na podzim po téměř 140 letech předali správu Svatého Hostýna olomouckému arcibiskupství, ke stavbě podle pamětníků inspirovala návštěva tehdejšího generálního představeného z Říma. Během pochůzky po vrchu měl před svými českými kolegy prohlásit, že tu fouká tak, až by se tady vyplatilo postavit větrník.
Jak dnes popisuje Josef Tkadlec, předseda Matice svatohostýnské, životnost elektrárny končila v roce 2013, ovšem díky průběžným technickým zásahům se ji ještě podařilo prodloužit zhruba o deset let.
„Její přínos byl v závislosti na velikosti oprav, které se v daném roce na elektrárně uskutečnily. A také na podmínkách výkupu energie. Před několika lety činil příjem z elektrárny cirka 800 tisíc Kč, to asi bylo maximum, s postupem času se tato částka snižovala,“ vypočítává Tkadlec.
A přestože je to už několik měsíců, co se výroba elektřiny definitivně zastavila, Hostýnští zatím netuší, jak s místem a stožárem dál naloží. „O osudu elektrárny ještě nebylo rozhodnuto. Vedeme diskuse, vyhodnocujeme možnosti s ohledem na finanční přínos elektrárny, aktuální podmínky pro výstavbu nové či možnosti generální opravy, návratnost vložených prostředků. Otázek je mnoho, není rozhodnuto,“ osvětluje Tkadlec.
Situaci navíc výrazně komplikuje postoj vlády Andreje Babiše ke stavbě nových větrných elektráren. Podle Tkadlece chce totiž Matice svatohostýnská „zajišťovat finanční zdroje hlavně prostřednictvím dotací“, ovšem současná česká politika jde proti nim.
Velmi výmluvně to po posledním červencovém jednání kabinetu shrnul vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO). „Česká republika na to není ideálním prostředím, nejsme u moře, podmínky nejsou ideální pro výstavbu větrníků,“ shrnul postoj vládnoucí koalice.
Bylo to jen několik desítek minut poté, co vláda rapidně osekala rozlohu akceleračních zón. Tedy míst, kde mohou ve zrychleném řízení vznikat i obnovitelné zdroje elektrické energie, jejichž důležitost má být pro český energetický mix s vypínáním uhelných elektráren větší a větší.
„Jestliže se někdo rozhodne, že zde připraví akcelerační zóny na 2685 kilometrech čtverečních a neprojedná to řádně s obcemi, kraji, dotčenými obyvateli, považuju to za něco naprosto skandálního,“ sepsul Havlíček předchozí kabinet Petra Fialy (ODS). „Principiálně nechceme bránit někomu, pokud chce vybudovat elektrárnu v místě, kde to nikomu nevadí,“ vysvětlil Havlíček to, proč by nově měly mít akcelerační zóny rozlohu pouze 297 kilometrů čtverečních.
„Nebudeme bránit nikomu, pokud někdo má seriózní podnikatelský záměr a místní občané s tím budou souhlasit,“ prohlásil ještě vicepremiér. Krok vlády nicméně kritizovali jak někteří insideři, tak ekologové. „Výsledný návrh výstavbu větrných elektráren ve vymezených plochách komplikuje a ohrožuje splnění cíle, který si Česko stanovilo a nechalo zaplatit z Evropské unie,“ tvrdí třeba Hnutí Duha.
V téhle konstelaci je pravděpodobné, že výroba elektřiny na Hostýně se hned tak nerozběhne. Jestli vůbec někdy. „Nová elektrárna by znamenala mimořádně náročný proces s nejistým výsledkem,“ ví Josef Tkadlec, předseda Matice svatohostýnské, která se o chod poutního vrchu stará už od roku 1895.
A rovnou vypočítává jednotlivé body, jež případné oživení větrníku komplikují: „Bylo by to velmi složité, mimo jiné i s ohledem na specifičnost místa, dostupnost, velikost větrníku, jeho případnou montáž. To všechno jsou okolnosti spíše technické. Velká finanční náročnost by vyžadovala zapojení dalšího kapitálu a tak dále. K tomu složitý legislativní rámec, složitý povolovací proces, prostor mimo navrhované akcelerační zóny.“
Otázkou také zůstává, jak by se ke kompletní rekonstrukci či výstavbě nového stožáru postavili památkáři. Kvůli tomu, že je Svatý Hostýn Národní kulturní památkou, představuje jejich případné schválení zásadní podmínku.
A i když je dohledatelné, že ještě před několika roky se k budoucnosti elektrárny velmi kladně vyjadřovalo Arcibiskupství olomoucké, dnes k bílému větrníku s turbínou Vestas mlčí. Jeho mluvčí Jiří Gračka jen reportérovi deníku Aktuálně.cz vzkázal, ať se s dotazy obrátí na Matici svatohostýnskou.
„Osobně mi elektrárna nevadí,“ dodává ještě předseda spolku Josef Tkadlec. „Počin našich předchůdců, kteří se rozhodli větrník na Hostýnku postavit, vnímám jako odvážný a přínosný pro ekonomiku Hostýna,“ říká. Teď bude muset nejspíš místo, kam ročně vystoupá čtvrtmilionu lidí, na vlastní výrobu elektrárny zapomenout.
