Mary Trumpová, která je vystudovanou klinickou psycholožkou a dlouholetou kritičkou svého strýce, poskytla rozhovor bývalému britskému politikovi Rorymu Stewartovi a někdejšímu poradci premiéra Tonyho Blaira Alastairu Campbellovi. V téměř hodinovém pořadu popsala rodinné prostředí, ve kterém Donald Trump vyrůstal, a pokusila se vysvětlit jeho vztah k moci i současnou zahraniční politiku Spojených států.
Nejvýraznější část rozhovoru se týkala války na Ukrajině. Stewart připomněl, že evropské země zpočátku považovaly Trumpovy požadavky na vyšší výdaje na obranu za snahu přimět spojence k větší odpovědnosti. Postupně však podle něj začalo být zřejmé, že americkému prezidentovi nejde pouze o peníze. Poukázal například na jeho veřejné ponižování ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v únoru 2025 v Bílém Domě nebo vstřícný přístup k Moskvě.
Stewart proto vyslovil podezření, že Trump nejen očekává evropský neúspěch, ale do určité míry si ho také přeje. Mary Trumpová s jeho hodnocením souhlasila. Podle ní prezident obdivuje postavení vůdců, jako jsou Vladimir Putin, čínský generální tajemník a prezident Si Ťin-pching nebo severokorejský diktátor Kim Čong-un. Přitahuje ho především jejich schopnost vládnout bez výraznějších politických omezení.
Trumpová rovněž tvrdí, že prezident nepovažuje diplomacii, kompromisy a mezinárodní spolupráci za známky síly. Naopak je podle ní spojuje se slabostí. Jeho přístup k Ukrajině proto nevnímá pouze jako vyjednávací strategii, ale jako projev hlubšího postoje k západním spojencům.
Pro kontext je podle Mary Trumpové nutno dodat, že současné vztahy mezi Spojenými státy a většinou Evropy jsou katastrofální a plné sporů. To se projevilo například začátkem roku 2026, kdy Trump eskaloval spor o Gronsko takovým způsobem, že na ostrov byly vyslány dánské speciální jednotky a německé horské jednotky, které měly v případě nutnosti použít smrtící sílu. Jde však o její osobní interpretaci prezidentových motivů, nikoliv o nezávisle doložený úmysl.
Kořeny tohoto chování hledá především v Trumpově dětství. Jeho otec Fred Trump starší vybudoval rozsáhlé realitní impérium v New Yorku a podle Mary vyžadoval od svých synů především tvrdost, soutěživost a schopnost vítězit. Laskavost, empatii nebo citlivost považoval za slabosti, které v rodině neměly místo.
Zásadní roli v Donaldově dospívání podle ní sehrál osud jeho staršího bratra Freda Trumpa juniora, který byl původně považován za dědice rodinného podniku. Od svého otce se však povahově výrazně lišil. Zajímal se o létání, získal pilotní licenci a podle dcery byl laskavým a citlivým člověkem. Právě tyto vlastnosti měly u jeho otce vyvolávat opovržení.
Mary popsala, jak dědeček svého staršího syna systematicky ponižoval. Když Donald začal dosahovat podnikatelských úspěchů, Fred starší vystavoval novinové články o jeho kariéře na rodinném jídelním stole. Fred mladší přitom v té době pracoval jako údržbář v jednom z otcových objektů a kolem článků musel každodenně procházet.
Na otázku, zda v jednání jejího dědečka převažovala hrdost na úspěšného Donalda, nebo potřeba ponížit jeho bratra, odpověděla jednoznačně: „Ponížení. Vždycky.“
Fred mladší se později potýkal se závislostí na alkoholu a zemřel ve 42 letech. Podle Mary si Donald z bratrova osudu odnesl přesvědčení, že slabost se nesmí projevovat a že člověk musí za každou cenu vítězit. Odtud také pramení Trumpův mimořádný odpor k alkoholu, po celý život je abstinentem.
Podobný přístup podle ní ilustruje také rodinný spor o dědictví. Když její dědeček zemřel, zanechal majetek, jehož hodnotu Mary odhaduje na přibližně miliardu dolarů- ekvivalent dnes zhruba 22 miliard korun. Ona ani její bratr však podle jejího vyprávění nic nezdědili. Ještě bolestnější pro ni byla reakce babičky, která jí měla říct, že její zesnulý otec neměl žádnou hodnotu.
„Nedostali jsme nic,“ vzpomínala Trumpová na rozdělení pozůstalosti. Událost podle ní ukazuje, jak zásadní roli v rodině hrály peníze a společenské postavení.
Přesto připustila, že její strýc disponuje schopnostmi, které mu umožnily dosáhnout mimořádného politického úspěchu. Jednou z nich je podle ní osobní charisma. Trump údajně dokáže při přímém setkání působit přesvědčivě a vyvolat dojem, že druhému člověku skutečně rozumí.
„Dokáže v lidech vyvolat pocit, že je někdo vidí a chápe,“ uvedla v rozhovoru. Právě tato schopnost podle ní pomáhá vysvětlit, proč si dokázal získat tak silnou podporu veřejnosti navzdory svým kontroverzím.
Jako příklad uvedla rodinnou oslavu v Bílém domě v roce 2017. Trump jí tehdy údajně tvrdil, že si její přítomnost osobně vyžádal. Mary však podle svých slov věděla, že ji pozvala jiná příbuzná. Podobná gesta podle ní dokážou u lidí vytvářet pocit výjimečnosti a osobní blízkosti.
Související
Za Trumpovým politickým vzestupem však podle ní nestojí pouze jeho osobnost. Významnou roli přisuzuje také proměně amerických médií, rozvoji sociálních sítí a oslabování důvěry v tradiční instituce. Kritizovala rovněž republikánské představitele, kteří podle ní prezidentovi umožnili postupně rozšiřovat jeho politický vliv.
Rozhovor se dotkl také budoucnosti vztahů mezi Spojenými státy a Evropou. Stewart upozornil, že evropské státy nemohou automaticky očekávat návrat k původní transatlantické spolupráci po Trumpově odchodu z Bílého domu. Mary Trumpová s tím souhlasila a uvedla, že důvěra spojenců byla podle ní narušena natolik, že její obnova může trvat celé generace.
V závěru se věnovala také psychologickému hodnocení svého strýce. Přestože vyslovila několik hypotéz o jeho osobnostních rysech, zdůraznila, že nejde o oficiální diagnózu. „Diagnóza je proces,“ připomněla s tím, že odborné posouzení vyžaduje přímé vyšetření.