Začněme motivací samotného premiéra. Samozřejmě že chtěl získat co nejvíc senátních křesel, ale i tak to pro něj nebyly volby prvního řádu, byť to veřejně nepřizná. Populistický politik potřebuje Senát jen ve třech případech.
Za prvé – chce ukázat, že jeho lidé makají i v Senátu. Pak příliš nezáleží na tom, kolik jich tam má. Tuto roli se snaží plnit především Jana Mračková Vildumetzová, která je skutečně aktivní. Bohužel nemá šanci přesvědčit širší veřejnost, že její vystoupení nejsou divadelní skeče.
Za druhé – chce si zajistit, aby mu Senát nekomplikoval vládnutí. K tomu by potřeboval 41 z 81 mandátů, aby už nikdy nedošlo k vetu návrhu zákona a aby se omezilo vystupování většiny této parlamentní komory proti vládě. Po letošních volbách se klub ANO zmenší na 14 členů. Byť může v některých situací počítat s hlasy Daniely Kovářové a možná i někoho z nových senátorů zvolených za neparlamentní strany, jeho síla je bezvýznamná.
Za třetí – chce změnit ústavu, tedy potřebuje, aby kromě hlasů 120 poslanců disponoval také silou dvou třetin senátorů přítomných ve chvíli hlasování o ústavním zákoně. Když budou v sále všichni, jde o 54 z 81 hlasů. Při dvoukolovém způsobu voleb je to pro ANO nedosažitelná meta, neboť má příliš mnoho odpůrců.
Můžeme tedy předpokládat, že technolog moci Andrej Babiš měl (pro sebe) jako reálný cíl rozšířit klub ANO o několik členů. Jeho motivace ve sněmovních volbách v říjnu 2029 bude úplně jiná a prostředky k jejímu naplnění budou násobně větší než letos.
V roce 2029 (případně v prezidentských volbách v lednu 2028) bude Andrej Babiš bojovat o prodloužení své imunity. Je to pro něj absolutně klíčový cíl, ke kterému potřebuje získat většinu mandátů ve sněmovně. Kromě toho, že obecně touží po udržení moci, potřebuje také dál kontrolovat finanční toky státních investic, zakázek i dotací a udržovat v chodu síť loajálních lidí ve státní správě.
Sněmovní volby tedy budou o Babišovi, ať se nám to líbí, nebo ne, ať preferujeme výběr podle nablýskaných volebních programů, nebo podle cinkání předvolebních slibů. V takové situaci má premiér v ruce více trumfů než opozice. A nebude váhat je použít.
Odpůrci Babiše se stále více vysmívají jeho voličům. Nesplněné sliby, drahota, bytová politika jen pro funkcionáře ANO, korupční skandály v desítkách měst. Neuvědomují si, že část z nich je vůči podobným atakům a informacím imunní. Ještě stále jsou připraveni volit Andreje Babiše.
Jako první odpadli radikálové
Pokud premiér o část voličů přichází, čemuž nasvědčují volební preference do sněmovny a čerstvý neúspěch v některých obcích, můžeme předpokládat, že jako první odpadli radikálové. ANO je nabralo relativně nedávno, když v rétorice výrazně přitvrdilo a zaměřilo se i na stoupence SPD a podobných extrémistických seskupení. Tito lidé nyní celé vládě vyčítají měkkost.
Můžeme proto předvídat, jak bude vypadat vládnutí v příštích letech. Rušení poplatků za veřejnoprávní média se na program schůze Poslanecké sněmovny dostane během několika dnů. Než vláda postupně protlačí tento zákon přes obstrukce opozice, tři čtení ve sněmovně, veto Senátu, nové potvrzení ve sněmovně, veto prezidenta a definitivní schválení, uplyne několik měsíců. Voliči během nich dostanou příležitost osvěžit si svou nenávist vůči všem ochráncům svobodných médií. Nakonec se dočkají vítězství v jedné z bitev kulturní války, splnění jednoho z předvolebních slibů.
Pevná ruka koalice se začne projevovat stále častěji. Zatímco tiché víno zůstane nezdaněné a nenapravitelní opilci se nedočkají přísnějších postihů, vše, kde se objeví slovo droga, bude více regulováno a postihováno. Voliči koalice to tak chtějí, oni přece nefetovali, a přesto měli tak krásné mládí… (s alkoholem a cigaretami).
Bude pokračovat tažení proti neziskovým organizacím. Stejně jako doposud při něm budou ignorována fakta – tedy, že ty největší jsou sportovní a že mnoho neziskovek supluje roli státu v sociální a zdravotní oblasti. Je potřeba potřít kritiky vládní koalice v relativně malém počtu organizací věnujících se lidským právům nebo třeba pomáhajících Ukrajině.
Dalším bodem, kde kabinet aspoň zčásti splní své sliby, bude inkluze ve školách, kterou omezí a finančně podtrhne. Radikálům to sice nebude stačit, ale umírnění voliči by mohli být spokojeni. My jsme ve škole seděli s rukama za zády a ty dnešní děti… Skutečnost, že část kritiků netuší, komu inkluze vlastně pomáhá, je v kulturní válce zcela nepodstatná.
Intenzívně se bude vláda věnovat potlačování kritických hlasů. Budou pokračovat útoky členů vlády na nezávislé novináře provázené výhrůžkami jejich příznivců na síti. Tak dlouho si budou zahrávat, až se najde nový Balda. Ten ale nebude kácet stromy na železniční koleje, půjde po konkrétních lidech. Na úřadech se bude ještě více hlídat, kdo smí s novináři mluvit, a přísněji se bude pátrat po případných únicích informací. Kritičtí občané žijící mimo velká města budou pod větším tlakem místních vládců. Žadatelé o grant v kultuře budou vystaveni požadavkům mlčet k politice.
Pokračovat bude kampaň proti Ukrajincům žijícím u nás a proti jejich vládě a armádě čelící Rusku. Také v této oblasti budou provládní hnojomety pálit tak silně, až se nějaký Balda objeví. Zatímco jedněmi dveřmi montoven budou voliči a politici koalice vyhánět Ukrajince, do druhých bude vláda lákat Filipínce nebo třeba Mongoly. Není nad dobře promyšlenou politiku zaměstnávání cizinců.
Všechno potřebují našilidi
Nic se nezmění na české evropské hokynářské politice. Premiér a jeho úředníci budou dále přijíždět na summity a další akce s nataženou rukou, výmluvami ve sporu o střet zájmů Andreje Babiše a s pokřikem, že žádné české peníze nesmí dostat Ukrajina. Všechno potřebují našilidi.
Peníze pro našilidi mají nakonec rozhodnout. Proto se v roce 2028 velmi pravděpodobně dočkáme splnění klíčových slibů ohledně rušení důchodové reformy kabinetu Petra Fialy. Tedy návratu stropu odchodu do důchodu na 65 let a „nápravy“ valorizačního mechanismu penzí. Důchodcům, kteří se stále ptají, kdy jim Babišův kabinet vrátí to, co jim vzala Fialova vláda, tedy odpovídáme – v roce 2028 nebo nikdy. Záleží to na tom, jak v té době bude Andrej Babiš silný, případně zoufalý.
Mohlo by vás zajímat: „Evropa musí konečně nějakým způsobem reagovat,“ říká Andrej Babiš k posledním krokům Donalda Trumpa proti Ukrajině
Pokud to udělá, bude to základ pro budoucí finanční katastrofu. Některá z následných vlád bude muset tato rozhodnutí opět zrušit. Tím mohou populisté vyhrát dvakrát – jednak ve volbách 2029, jednak v budoucnu, až nová důchodová reforma znovu rozzuří podstatnou část veřejnosti.
Před letošními volbami byl Andrej Babiš mimořádně aktivní, objevoval se mezi voliči vždy, když našel jen trochu času. Ale nekandidoval osobně. V roce 2029 bude. Sice jen v jednom kraji, ale to je pro část jeho voličů pouhý detail. Bude to pro ně motivace, vždyť v řadě případů primárně volí přeneseně jeho, ne přímo konkrétní místní kandidáty. Zda to bude stačit, naznačí rok 2028.
Právě ten ukáže, v jaké části trajektorie se politická kariéra Andreje Babiše nachází. V lednu se uskuteční volby prezidenta, na podzim do třetiny Senátu a do zastupitelstev 13 krajů. Vláda v té době bude mít za sebou tři ze čtyř let svého mandátu. Negace jejích odpůrců už bude na maximu. Rozhodne tedy, kolik jí a premiérovi zbude loajálních občanů. O jejich počet Andrej Babiš už začal zápolit.